Destiny s sebou, jako jedna z nejočekávanějších her uplynulého roku, přinesla kromě rozporuplných reakcí i kuriózní herní situaci – hráče postávající u jeskyně, střílející po stále se obnovujících nepřátelích v touze lehce a bezpečně získat legendární vybavení. Takzvaná „Loot Cave“ se rychle stala objektem diskusí, brzy si jí všimli i vývojáři z Bungie, kteří ji v následujícím patchi opravili tím, že prodloužili pauzu mezi vlnami nepřátel. Hráči však vzápětí objevili jinou podobnou „jeskyni“. Šlo o podvádění, nebo o legitimní boj proti špatně nastavenému hernímu systému?

Blížíme se do finále. Brzy vyhlásíme nejlepší hry roku 2014 podle redakce i čtenářského hlasování, ale ještě před tím je na čase shrnout, které hry nás v roce 2014 nejvíce překvapily, a které naopak zklamaly. Kandidátů bylo, jako obvykle v obou kategoriích, celá řada. A jako každý rok je třeba zdůraznit, že nejde o výběr nejlepších a nejhorších her. Hry, které pro nás byly zklamáním, neoznačujeme nutně za špatné, jen výrazně nenaplnily naše očekávání. A přesně opačně je to s hrami, které nás překvapily. Čekaly jsme od nich méně nebo vůbec nic, ale když vyšly, s chutí jsme si je zahráli, i když se nedostaly mezi nejlepší ve svých žánrových kategoriích. A o které hry se jedna?

Když prodej rozpracované verze Minecraftu praktikoval Notch (a jiní před ním), žasnul celý svět nad tím, jak progresivní a ve výsledku též úspěšný způsob zvolil. Když se early access sekce objevila na Steamu a začala se plnit desítkami a stovkami nehotových her, rozhořela se však debata, jestli jde o správný přístup. Mají tvůrci dostatek disciplíny a schopností, aby průběžně financovaný vývoj svých her dokázali několik let viditelně směřovat k dokončení? Loňský rok nabídl odpověď, která vyznívá spíše pozitivně (i když černé ovce se najdou všude), jak dokazuje celá řada k dokončení směřujících projektů včetně minimálně dvojice českých (DayZ, Space Engineers). Proto jsme se rozhodli vyhlásit i nejzajímavější projekty, které do early access minulý rok vstoupily, a jejich tvůrci zvládli dokázat, že moc dobře ví, co dělají.

212. díl podcastu Fight Club jsme začali natáčet o něco dřív, než je obvyklé, ale o to čerstvější jsme byli. A protože se toho v herním světě neudálo v uplynulém týdnu zrovna málo, nezdržovali jsme se a pustili se rovnou na novinky. V prvé řadě se ale Lukáš, Petr a Aleš rozpovídali o svých dojmech z Elite: Dangerous, kterou všichni usilovně hrají.

S rokem 2014 se do RPG žánru vrátila otázka stará jako lidstvo samo. Co je tou nejlepší kategorií v rámci „her na hrdiny?“ Na jedné straně stojí dungeon se svými přesně danými žánrovými pravidly, spartánský, sázející na souboje, hádanky a osobnost postav, které vám hra moc nevykládá, ale spíše si ji domýšlíte. Na druhé straně stojí klasické příběhové RPG. Upřednostňuje vyprávění, malování světa v jemných nuancích a vyžívá se v dialozích. Někteří z nás nechtěli tuto Sofiinu volbu provádět, ale nakonec se tíha rozhodování trochu ulehčila, když jsme si uvědomili, že minulý rok byl pro fandy RPG doslova žní a obrovská konkurence nechala spoustu skvělých kousků před branami finálové pětky.

Na začátku 211. Fight Clubu jsme slavili. V pátek totiž vyšel nový LEVEL 249. A neslavili jsme tentokrát jen to, že jsme přežili další uzávěrku, ale hlavně fakt, že LEVEL tímto číslem oslaví neuvěřitelné 20. výročí svého vydávání. Při té příležitosti jsme vám nejenom představili obsah nového čísla, ale i všech dvacet sběratelských obálek, se kterými 249. LEVEL vychází. Ale nebojte, hned jak jsme se pochlubili, přesunuli jsme se rychle na tradiční agendu Fight Clubu - tedy na zajímavá témata, která přinesl do herního světa uplynulý týden.