Nintendo v pátek 13. ledna představilo blíže svou chystanou konzoli Switch. Hlavní téma dalšího dílu podcastu Fight Club tak bylo jasné. Každý z nás má na potenciál a vlastnosti nového stroje své názory, které jsme během vysílání konfrontovali. Kdo konkrétně? Moderoval Lukáš, k němuž se přidali Martin, Adam a Vašek.

Včerejší Nintendo Direct naznačilo plány ohledně své oblíbené série Fire Emblem a ty se dají shrnout jedním slovem – rozsáhlé. Jak už víme od oznámení Nintendo Switch, značka opustí i svůj žánr RPG strategií (SRPG) a v rámci Fire Emblem Warriors se podívá do ryze akčního žánru, protože vznikne ve spolupráci s Kei Tecmo, specialisty na řežby ve stylu Dynasty Warriors.

A je to tu zase. Další masivní porce japonského RPG. Tak masivní, že je ideální před hraním opustit zaměstnání, školu, manželku, děti... v podstatě všechno, co neobnáší klikání do stroje od Nintenda. Jedinou změnou od zavedeného vzorce je to, že místo jednoho epického příběhu o záchraně světa dostanete celou haldu dobrodružství. Každý ostrov, na který se dostanete, přinese jeden příběh. Komický i tragický. Ano, v Dragon Quest VII budete putovat po ostrovech ztracených v čase. A pokud splníte mise, vynoří se ostrov v současnosti a vy ho budete moci znovu navštívit, abyste zjistili, co všechno se změnilo, a jak jste se stali součástí legendy.

Vystoupení vrcholného českého politika na herní či vývojářské akci by ještě před několika lety spadalo do kategorie sci-fi. Hlavní organizátor Game Developers Session, sdružení České hry, už ale před rokem pro svou akci získalo záštitu místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka, a loni na podzim tato snaha vyvrcholila osobní účastí a vystoupením pana vicepremiéra na GDS 2016.

Vstupuji do městského centra a přede mnou se tyčí masivní budova katedrály Urrotheka, Bezútěšné tlamy pouště. Její architektura připomíná další kaple tohoto náboženství, na které jsem narazil ve zbytku země, ale v mnohem větším měřítku. Propracovaná zahrada tvořená rostlinami a stromy je rozložena v geometrickém vzorci poblíž mnoha dvojitých dveří vedoucích dovnitř, jimiž neustále procházejí poutníci. Když těmi dveřmi projdu já sám, spatřím třpytivá, zrcadlící se jezírka, držáky na kadidlo s unikátními rytinami, množství pokřivených, znepokojivých oltářů zasvěcených Urrothekovi, kněží v Urrothekových náboženských róbách procházející se po budově, písaře pilně studující u stolů a lavic, a železnou bránu vsazenou do zdi za oltářem vedoucí do podzemní krypty, kde odpočívají ti nejvěrnější z Urrothekových svatých rytířů. A to všechno je samozřejmě procedurálně vygenerované.

Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.