Filipojakubská noc v záři plamenometů

Sláva komunitě a Ptáčníkovi

Kdo by si občas neposteskl, že hry jsou, jak se říká, na jedno brdo. Že obsahují podobné nápady, herní prvky i ekonomické mechanismy, a že se tedy i podobně hrají. Je to zakořeněný předsudek, nebo fakt? V minulosti takové každopádně byly, vlastně se navzájem podobaly ještě víc kvůli sdíleným enginům, které si tvůrci oblíbili v devadesátých letech. Každá doba však naštěstí plodí i špetku originality.

Do nové hry od Bethesdy zbývá pouhý měsíc. Doom Eternal vyjde 20. března, tak proč si do té doby nepřipomenout některé z jeho starších předchůdců, když jsou zrovna na GOGu za pár šupů? Stejným způsobem můžete zavzpomínat na další ikonické série studia a mezi kousky, kterým táhne na 20, ale i 30 let, se najde i pár z poslední dekády.

Jen málokterý herní titul se může honosit takovým respektem jako Wolfenstein. Tohle jméno stačí zmínit a všichni přikyvují hlavou, že to je jedna z „těch“ her, které se zapsaly do obecné herní historie a nejspíš i té jejich, osobní. Ať už pobíhali po chodbách ve Wolfenstein 3D nebo se řezali s nemrtvým Jindřichem Ptáčníkem v Return to Castle Wolfenstein, „Wolf“ je prostě pojem. Jak šel čas od spartánských 2D začátků se můžete podívat v Rekapitulaci, kterou připravil Honza Vondrášek.