Recenze

Dungeon Faster – recenze oceňované české hry

Českým mobilním hrám dominuje brněnské studio Madfinger, nejde ale o jediné úspěšné vývojáře her pro Android a iOS. Máme tu například vydařený Chameleon Run nebo poměrně neznámý klenot od autora, jehož jednomužné studio si říká Old Oak Den. Tímto klenotem je dungeon crawler Dungeon Faster, který si vysloužil nominace i ocenění na Google Play.

SimplePlanes – recenze

I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.

Ultimate General: Gettysburg – recenze válečné strategie

Loňská strategie Ultimate General: Gettysburg (Steam) sice zaujala (viz dojmy) Tomáše Junga i řadu kolegů, kteří hru označili za nejlepší strategii roku 2014, ale přesto ji recenzujeme až nyní, protože komunikace s tvůrci je složitá a sehnat od nich kopii na recenzi nemožné. Přesto má smysl hru recenzovat i teď, protože s ohledem na své téma i zpracování jen tak nezestárne. Za nenápadnou hrou totiž stojí autor populárního DarthModu pro sérii Total War Nick Thomadis - navíc se navzdory velmi specifickému zaměření na jednu bitvu z Americké občanské války z Ultimate General: Gettysburg vyklubala možná nejzajímavější válečná strategie za hodně dlouhé období.

Resistance 2 - recenze

Tlačí na rozlehlost prostředí a počty nepřátel, velikost bossů, více filmečků, epický příběh a syrovost alternativní druhé světové války. Bohužel ale samotná čísla a velkolepé nápady nedělají automaticky skvělou hru.

Warcraft III: The Frozen Throne recenze

Přesně rok po Warcraftu III vychází první datadisk, který rozšiřuje nejlepší fantasy real-time strategii současnosti o spoustu nových kampaní, hrdinů, speciálních jednotek nebo dalších vylepšení.

Serpent in the Staglands - recenze

Ne nadarmo se říká, že člověk se nejlépe naučí plavat, když jej hodíte po hlavě do vody. Uč se sám, nebo zemři, takhle nějak by se to dalo shrnout. Přesně to odpovídá filozofii, kterou vyznává Serpent in the Staglands - nekompromisní old-school izometrické RPG, odehrávající se v prostředí fantasy variace na dobu bronzovou. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že při takovém učení se by měl člověk vždycky mít, pro jistotu, někde po ruce záchranný kruh.

Titan Souls - recenze

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Ratchet & Clank: Rift Apart - recenze

Kterak Pavel udělil svou první desítku

Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG

A překvapením roku se stává…

Crysis 3 – recenze multiplayeru a konečné hodnocení

V recenzi singleplayerové části Crysis 3 bylo zdůrazněno, že tato série budí pozornost především svým skokovým grafickým zpracováním. Crytek však své nynější multiplayerové ambice dával hlasitě najevo a online složce jsme se tudíž rozhodli věnovat zvláštní prostor. Ostatně, když hlava studia už dlouho před vydáním Crysis 3 řekne, že svou budoucnost vidí na internetu a promuje při tom svou úspěšnou free-to-play střílečku Warface, člověk si domyslí, že by se toto směřování mohlo týkat i završení známé série.

Blood: Fresh Supply - recenze remasteru kultovní střílečky

Klenot z dílem Monolith Productions jménem Blood se již ve své emulované, na moderních systémech hratelné, podobě objevil v nabídkách GOG i Steamu. Pokud jste jej však na některé z uvedených platforem vyzkoušeli, jistě jste si všimli, že v mnoha ohledech nezestárl zrovna nejlépe. Atari, které vlastní práva, proto zajistilo remaster titulu, jenž nakonec dostal podtitul Fresh Supply.

Yonder - recenze kombinace Zeldy a Stardew Valley

Dostali jste se někdy do životní fáze, kdy jste si uvědomili, že toho násilí ve hrách je už nějak moc? Najednou vám zabíjení desítek, stovek a tisíců virtuálních nepřátel přišlo jaksi cizí, zbytečné a nesmyslné? Pokud je vaší odpovědí hlasité „ANO!“, pak možná naleznete útěchu v mírumilovném putování, které nabízí Yonder: The Cloud Catcher Chronicles.

Oxenfree - recenze

Pohlazení příjemných pastelových barev, klidné mořské vlny objímající trajekt a parta náctiletých, kteří si chtějí náležitě užít volno. Co tomu chybí? No jistě, skupinová fotka na levoboku a pak už vzhůru na pláž s chladicím boxem plným piv a veselými sušenkami v ruksaku. Taková je startovní premisa adventury Oxenfree od studia Night School Studio tvořeného převážně ex-zaměstnanci Telltale Games a Disney.

Battlefield Hardline - recenze

Jestliže jsem dojmy ze singleplayeru končil výčtem negativ, v případě multiplayeru začnu s pozitivy. Navzdory rozporuplným dojmům z bety nakonec zvládla hra více hráčů udržet Battlefield Hardline nad vodou, a přestože výsledek není perfektní, je až překvapivě dobry. Pokud tedy kupujete Battlefield jen kvůli multilayeru, pak nemusíte ztrácet naději. Autoři totiž na rozdíl od singlu v multiplayeru tolik neexperimentovali, přerod klasické BF hry v něco nového realizovali jen napůl, a přes dílčí chyby dokáží s odřenýma ušima nabídnout poměrně zábavná multiplayerová klání.

Time Crisis 4 & G-Con 3 pistole - recenze

Má klasická automatová střílečka v dnešní době ještě co nabídnout? A jak si přibalená světelná pistole stojí vedle Wii Zapperu v Resident Evilu?

Neverwinter Nights - recenze

Tvůrci legendární série Baldurs Gate nám konečně naservírovali další očekávané RPG Neverwinter Nights, které vychází z třetí edice pravidel Dungeons & Dragons a potěší nejen singleplayerem.

Tales from the Borderlands – recenze 2. epizody

Tři a půl měsíce! Skoro čtvrt roku trvalo čekání na druhou z pěti epizod Tales from the Borderlands. Ostuda. Vynásobte ten čas třemi a dostanete interval, během něhož jiná studia zvládnou udělat kompletní hru. Telltale Games mají zkrátka moc velké oči, nabrali si příliš mnoho projektů (aktuálně dělají na šesti titulech!) a zoufale nestíhají (nebo je omezují smlouvy s vlastníky licence, ale to se nikdy nedozvíme). Jaká je pointa epizodického modelu, když epizody rozdělují čtvrtletní propasti, během nichž spolehlivě zapomenete rozjetý příběh? Tales from the Borderlands zkrátka nemá cenu kupovat po epizodách - raději počkejte na konec roku, kdy snad série vyvrcholí. Když totiž pominu příšerný vydavatelský plán, půjde dost možná o jednu z nejlepších adventur poslední doby.

Metro: Last Light - recenze PC verze

Jak to říkal Pavel Bém, tunely jsou vděčná věc. Vinou se do tmy a co v té tmě číhá, to už je na vaší pověrčivosti a strachu z neznáma. Dmitrij Gluchovský vzal tunely z nejtunelovatějších, síť moskevského metra, která je ohromující i strašidelná sama o sobě, a napěchoval ji lidmi, mutanty a paranormálními jevy.

Sonic & SEGA All-Stars Racing - mega-recenze

Největší hvězdy stáje SEGA vyzývají na souboj Mario Kart v bitvě o krále arkádových motokárových závodů. Parta okolo ježka Sonica má ale tu výhodu, že se neštítí ani PCček a to je dobře.

Warhammer 40k: Soulstorm - recenze

Definitivní tečka za strategií, která je už tak stará, že si ji pamatují snad jen kmeti v horských poustevnách.

Paradise Lost – recenze zahozené příležitosti

Polské dítě v nacistickém bunkru

Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky

Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.