Recenze
Yooka-Laylee - recenze
5. 4. 2017
|
Ondřej Švára
S elánem a novými nápady se před pár lety podruhé narodily klasické plošinovky. Nyní jsou na řadě i jejich trojrozměrné verze. Třeba Yooka-Laylee, která oživuje pozapomenutou zábavu z Nintenda 64. Moderní vzhled a čerstvý obsah ji nicméně neuchrání od pověsti kopie kdysi oslavované 3D plošinovky Banjo-Kazooie. Pusťte se do akce, jen pokud od her nežádáte originalitu.
Call of Duty: Black Ops (singleplayer) - recenze
12. 11. 2010
|
Martin Bach
Tato recenze si neklade ambice otevřít vám oči. Pokud patříte mezi milióny fanoušků série Call of Duty, pravděpodobně už totiž Black Ops hrajete a se zhruba stejnou pravděpodobností jste si vědomi toho, jaké limity a chyby herní systém tohoto válečného opusu dlouhodobě má. Vytýkat dnes některé hře v sérii CoD striktně lineární postup v misích, přehnaně megalomansky naskriptované scény nebo relativně krátkou herní dobu nemá valného smyslu. Z toho všeho se za ta léta staly standardní vlastnosti série, se kterými hráči počítají a v mnoha případech je dokonce vyhledávají.
Cities in Motion 2 - recenze
15. 4. 2013
|
Lucie Jiříková
Tvrdíte, že doprava ve městě se dá vyřešit ku všeobecné spokojenosti? Že MHD může jezdit často a tudíž nepřeplněné, a že se ceny lístků vůbec nemusí zvyšovat? Nechápete změny, kterými nás zaměstnanci magistrátu každoročně zásobují? Tak to jste pravděpodobně ještě nehráli Cities in Motion 2.
Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged – recenze remaku staré klasiky
19. 9. 2024
|
Adam Homola
Nico, my cousin!
Transport Fever 2 – recenze
8. 1. 2020
|
Jakub Šindelář
V dobách, kdy jsme jako lidstvo nebyli zvyklí na moderní technologie a všechno se muselo budovat poctivě rukama, nebylo snadné vytvořit dopravní infrastrukturu. Nejrychlejším způsobem přepravy byli koně, poté přišly vlaky. I tak trvalo často několik dní, než se k vám dostala káva nebo whisky, kterou jste si coby majitel hospody objednali. Navíc bylo třeba myslet také na pasažéry: touha cestovat je stará jako lidstvo samo. Pro ty z nás, co by se do těchto dob rádi vrátili, je tu Transport Fever 2, v němž si při troše trpělivosti a vůle vytvoříte vlastní dopravní impérium.
Rez Infinite - recenze PC verze
8. 9. 2017
|
Ondřej Švára
Rez Infinite je arkáda, jakou si nespletete. Možná snad jen s loňskou verzí téže hry pro PlayStation 4, s devět let starou HD verzí pro Xbox 360 nebo s originálem z roku 2001 pro Dreamcast a PlayStation 2. Unikátní herní zážitek nese rukopis designéra Tecuji Mizugučiho, který je blázen do tanečních rytmů a alternativní grafiky, a podle toho také moderní Rez Infinite zní a vypadá. Je to hra, ve které audiovizuální zážitky znovu předčily hratelnost, což je velký trumf, ale zároveň i malé prokletí.
Shadowrun: Hong Kong - recenze
29. 8. 2015
|
Ondřej Švára
Sága Shadowrun vůbec neztrácí dech. Jako důkaz postačí dvě slova: Hong Kong. Právě v metropoli na pobřeží Jihočínského moře se odehrává další kampaň, tvořící již trilogii moderních příběhů ze světa "Stínoběžců" a tvůrci z Harebrained Schemes mohou být na sebe opravdu pyšní. S novým dílem se jim definitivně podařilo překonat herní legendu a svůj vlastní vzor, tedy původní herní Shadowrun z devadesátých let. Moderní série, bez ohledu na její aktuálnost, je díky tomu již nyní klasikou.
Party Hard – recenze
5. 7. 2016
|
Ladislav Loukota
Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.
Phoenix Wright: Ace Attorney Trilogy – recenze
15. 5. 2019
|
Pavel Skoták
Neutuchající trend převádějící japonské hry do angličtiny a na moderní zařízení včetně PC už představil západnímu publiku nejeden herní skvost včetně Yakuzy nebo capcomáckého Monster Huntera. A právě Capcom si může připsat další velmi úspěšný export ze země vycházejícího slunce – sérii, jejíž popularita dotáhla hlavního představitele dokonce i na televizní obrazovky a k muzikálovému zpracování. Dámy a pánové, seznamte se: Phoenix Wright.
Metroid Prime Remastered – recenze návratu dokonalé hry
17. 2. 2023
|
Pavel Makal
Dvacet let a v plné síle
Apache Air Assault - recenze
7. 12. 2010
|
Dan Vávra
Dnešní doba hardcore leteckým simulátorům moc nepřeje. Kde jsou ty časy, kdy existovala hra věrohodně simulující prakticky libovolné moderní letadlo. Realistické simulátory jsou pro menšinové hráče a dnes se prakticky přestaly vyrábět, protože by se to nevyplatilo. Všichni fanoušci létání by proto měli zbystřit. Apache: Air Assault je totiž plnokrevným simulátorem vrtulníku jako za starých časů.
The Dwarves - recenze
9. 1. 2017
|
Pavel Dobrovský
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Formula Fusion - recenze
9. 6. 2017
|
Ondřej Švára
Futuristických závodů je v herním archivu jako šafránu. Proto díky za každou adrenalinovou soutěž jako Formula Fusion (Steam, homepage), která v moderní podobě vzpomíná na kultovní arkádu Wipeout. I přes ohromný potenciál ale zůstala za očekáváním. Ze závodů v ohromných rychlostech se sice tají dech, ale užijete si také trápení se špatnou umělou inteligencí, technickými nedodělky a mizernými akčními prvky. Dvakrát škoda u hry s takovou dynamikou a velkorysými možnostmi úprav.
The Thing: Remastered – recenze remasteru, který měl možná zůstat u ledu
11. 12. 2024
|
Jakub Malchárek
Když nepomáhá ani nostalgie
Crysis 3 - recenze singleplayeru PC verze
22. 2. 2013
|
Miloš Bohoněk
Recenzi multiplayerové části a celkové hodnocení hry i s verdiktem najdete v tomto článku!
Call of Duty: Black Ops (multiplayer) - recenze
17. 11. 2010
|
Dan Vávra
Když jsme nedávno recenzovali Medal of Honor (singleplayer, multiplayer), řada čtenářů suše konstatovala, že si raději počkají na Black Ops, který bude tou letošní správnou volbou v žánru FPS. Soudě dle recenze singleplayeru od Martina Bacha, se nedočkali. Napraví online část nejprodávanější střílečky všech dob hráčům chuť ze singlu, nebo se také jedná o podprůměrný pokus navázat na předchozí úspěchy Infinity Ward?
Rogue Trooper Redux - recenze
27. 10. 2017
|
Mars Vertigo
Remastery starších her většinou vnímám s dost smíšenými pocity. Ono je sice pěkné oživit vzpomínku na herního seniora, obléct ji do nejnovějšího grafického kabátu, pokud možno s podporou 60FPS a UHD rozlišením textur, apod. Jenže, co hráči? Co vlastně dostávají jako protihodnotu za svoje peníze? Vystačí si s audiovizualním pozlátkem, anebo dostanou plnohodnotný titul, řádně opatchovaný, vylepšený po všech stránkách a doplněný o moderní ovládání a popřípadě i nový obsah? V případě Rogue Trooper Redux jsem tak trochu v rozpacích. Oxfordští Rebellion se rozhodli zasahovat do původní hry jen minimálně, jít klasickou cestou upgradu rozlišení, zvuku a detailu textur a světel. Přibyla též možnost hrát hru v samostatných módech online a podpora ovladače pro PC.
Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze
24. 6. 2016
|
Pavel Dobrovský
Když dojde řeč na vývoj videoher, nebude Afrika často zmiňovaným kontinentem. Není divu. Řada tamních zemí je zmítána ekonomickými problémy, regionální nestabilitou a nejistotou ohledně vlastní identity. Pro vývoj her, které potřebují moderní dovozovou, a tudíž drahou, technologii není prostor, ani zkušenosti. Když vynecháme outsourcovaná studia v severní Africe a překvapivě velký trh s mobilními hrami, je africký kontinent pro hráče a vývojáře tím samým, co kdysi pro Livingstona nebo Holuba: terrou incognitou. Časy se ale mění. V posledních letech dochází k „africkému boomu“. Mezinárodní obchod řady afrických států roste, do zemí přicházejí investice a dějí se věci, které by před pěti lety nebyly možné. Aurion: Legacy of the Kori-Odan je jednou z nich.
Call of Juarez: The Cartel - recenze
26. 7. 2011
|
Václav Rybář
Call of Juarez série prošla s novým dílem zásadní plastikou. Není to ale takové to napravování povislých víček nebo nenápadná botoxová řachanda do čela. Naopak se dá říct, že vizuálně hra vypadá o fous nebo dva hůř než její předchůdce. Překopávalo se však hlavně zevnitř, ostatně sousloví „moderní western“ hovoří samo za sebe. A věřte, že na papíře to ještě zní mnohem lépe než ve skutečnosti.
Warhammer 40,000: Boltgun – recenze boomer shooteru s mariňáky
23. 5. 2023
|
Pavel Skoták
Za Císaře!
Horizon Zero Dawn: Remastered – recenze zkrášleného neopravěku
11. 11. 2024
|
Jan Slavík
Nechtěli jsme, ale máme
MXGP: The Official Motocross Videogame - recenze
7. 4. 2014
|
Ondřej Švára
„Na plnej plyn“ se v počítačových hrách obvykle jezdí se čtyřmi koly pod zadkem. Zřídkakdy se moderní vývojáři pustí do rizika a zkusí štěstí s jednostopou zábavou. A pokud to udělají, kladou si za cíl pouze pobavit, ne se nimrat v realističnosti. Donedávna proto motocyklová zábava de facto začínala a končila s akrobatickou sérií Trials. Kdovíjakými příznivci motocyklové zábavy nebyli ani italští Milestone, mistři virtuálního volantu a autoři kde čeho (bohužel), co zavání benzínem.
Wonderbook: Book of Spells - recenze
4. 1. 2013
|
Martin Bach
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.
Oxenfree - recenze
8. 2. 2016
|
Jan Slavík
Pohlazení příjemných pastelových barev, klidné mořské vlny objímající trajekt a parta náctiletých, kteří si chtějí náležitě užít volno. Co tomu chybí? No jistě, skupinová fotka na levoboku a pak už vzhůru na pláž s chladicím boxem plným piv a veselými sušenkami v ruksaku. Taková je startovní premisa adventury Oxenfree od studia Night School Studio tvořeného převážně ex-zaměstnanci Telltale Games a Disney.
Worms W.M.D - recenze
22. 8. 2016
|
Pavel Skoták
Od roku 1995, kdy vyšla první Worms hra, uplynulo už 21 let. V mezičase vyšlo víc než dvacet Worms titulů. Říkal jsem si proto, o čem tak asi Worms W.M.D může být. Co může hra nabídnout nového nebo jiného, aby byla zábavná a neokoukaná. Vždyť už přeci tvůrci v jednotlivých hrách vyzkoušeli snad všechno! Hra naštěstí na všechny tyto otázky odpovídá jednoznačně, navíc pozitivně. Vítá staré i nové hráče s otevřenou náručí, která je plná výborné hratelnosti. Pryč jsou časy podivných pokusů o 3D zpracování a jiné podobné experimenty. Worms W.M.D staví na klasických 2D základech, známých zbraních a obecně hratelnosti, kterou do moderní doby přenáší s pomocí několika zábavných vylepšení. K těm se však ještě dostaneme. Ze všeho nejdříve je totiž nutné si připomenout základní pravidla a postupy Worms her v kampani.
Deadly Premonition: The Director's Cut - recenze
19. 11. 2013
|
Ondřej Švára
Uplynuly už skoro čtyři roky od chvíle, kdy současná generace konzolí zažila cosi jako softwarovou revoluci. Byla to chvíle, kdy se díky jedné jediné akční adventuře změnil náš pohled na moderní hraní a v duších nám zůstaly hluboké rány, ale i nevýslovné pocity štěstí. Jestliže má být každá vlna zábavního hardwaru charakterizována výjimečnou a nenapodobitelnou hrou, tak ta poslední pochází z února 2010 a hledejme ji mezi psychologickými horory. Jmenuje se Deadly Premonition...