Recenze

Ground Control: Dark Conspiracy

Bylo jen otázkou času, kdy se jedna z nejlepších real-time 3D strategií loňska Ground Control dočká datadisku - Dark Conspiracy.

Virtual Pool 3

Virtual Pool 3 - recenzeAutor:LeonPublikováno: 5.prosince 2000Kulečníkový simulátor...

Motocross Mania

Motocross Mania - recenzeAutor:LeonPublikováno: 1.prosince 2000Čas od času se stane, že...

Metal Gear Solid

Metal Gear Solid - recenzeAutor: DepiPublikováno: 9.října 2000•Velký úspěch na PSX ...

The Sims: Livin' Large

The Sims: Livin' Large - recenzeAutor:BergyPublikováno: 12.září 2000• Herní ...

A Plague Tale: Innocence – recenze

Propagační materiály mě celou dobu lákaly na děsuplné dobrodružství dvou nedospělých nešťastníků a mistrně tak skryly fakt, že A Plague Tale: Innocence vypráví o víc než jen dvou životech. Půvabná Francouzka Amicia doprovází svého mladšího nevinného brášku Huga na striktně lineární procházce temným středověkem, která až překvapivě dobře uspokojí hlad po singleplayerových adventurách s důrazem na příběh.

This Is the Police 2 – recenze

První This Is the Police pro mě byla zjevením. Zábavná manažerská strategie se správně zahořklým náčelníkem policie v hlavní roli vynikala dabingem, snadno pochopitelnými mechanismy i příběhem, který řešil morální boj muže, který balancuje mezi pozicí poctivého policejního šéfa a zkorumpovaného poskoka mafie. Druhý díl měl přinést inovaci s xcomovskými souboji a postavou šerifky, která čelí ještě větším problémům. Obojí v jisté formě dvojka přináší, ale možná by bylo lepší, kdyby zůstala při starém.

Night in the Woods - recenze

Čas na famfáry! Pod generickým názvem Night in the Woods, který bych očekával spíš u zbytečného béčkového hororu, se totiž skrývá moderní adventura, jakou jste ještě nehráli. A má navíc všechna esa v kapse.

Hitman - recenze druhé a třetí epizody

Epizodické vydávání nových dobrodružství známého holohlavého zabijáka bylo už od začátku mnohými považováno za kontroverzní krok. Přece jen, komu by se chtělo čekat na další mise několik týdnů? Avšak po ne zcela bezchybné první epizodě (viz recenzi) se možná ukazuje, že rozdělení Hitmana na menší části nemusí být na škodu. Tvůrci tak alespoň mají čas posbírat zpětnou vazbu od hráčů a poupravit nový obsah. Tedy aspoň teoreticky. Ovšem jak to funguje v praxi? Odpověď nabídly právě druhá a třetí epizoda, které vás zavedou do Itálie a Maroka

Blues and Bullets - recenze 2. epizody

Agent Elliot Ness se vrátil, aby lidé v Santa Esperanze mohli klidně spát. Kdo by ale čekal, že jedná na objednávku samotného Al Caponeho? Vyjma bizarního spojenectví detektiva a šéfa podsvětí už ale druhý díl epizodické detektivky ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po skvělém rozjezdu se netradiční noirová detektivka zadrhla a pokračování série Blues and Bullets s podtitulem Píchnutí do vosího hnízda prostě zklamalo. 

Trine 3: The Artifacts of Power - recenze

Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.

Diablo II

Diablo II - minirecenzeAutor: Trouba & jdPublikováno: 30.června 2000• Návrat ...

Vanquish - recenze

Japonci se do svých úvah o konci produktivní vývojářské kultury zabrali natolik, že úplně ztratili soudnost a hlavně důvěru ve své schopnosti. Hledají vzory na Západě a marně se snaží přejímat postupy, se kterými si jejich asijský naturel neumí poradit. Výsledkem jsou hry bez tváře a „drajvu“ a spousta peněz propálených zbytečně neefektivním vývojem. Přitom mají vzory správného přístupu přímo pod nosem a nedívají se. Vanquish je ten vzor.

Fight Night Champion - recenze

Bum bum prásk. Bum bum prásk. Pěkně kombinacemi k vítězství. Bum bum prásk. Úhyb, kontr a prásk. Boxerská série Fight Night vstupuje do nové éry a po relativně vydařeném, leč ohledně některých prvků nevyváženém, Fight Night Round 4 přichází nové přízvisko s novými prvky – Champion. Tento díl se od původní klasické hry mění v jednom důležitém bodu, který vskutku vytváří milník, jenž plně ospravedlňuje přejmenování série. Objevuje se totiž příběhová kampaň, takže nejste odsouzeni jen na vlastní domýšlení událostí mezi jednotlivými zápasy a tréninky.

Desperados - recenze

Spellbound nám v Desperados ukázali, že může vzniknout lepší hra než Commandos, a to i přesto, že obě toho mají mnoho společného.

Superbrothers: Sword & Sworcery EP - recenze

Audiovizuální dílo Superbrothers: Sword & Sworcery EP vzalo minulý rok útokem iPad. Osobitá a nepříliš tradiční adventura přišla nečekaně a na pár dnů všem geekům ochromila oči, uši, srdce, dotykové displeje a další orgány. Málokdo asi čekal, že tohle "umělecké" dílo, které jako by se sem propadlo z dob dávno minulých, bude tak působivé. A teď se mohou nechat uhranout i majitelé počítačů.

Close Combat: The Longest Day - recenze

Je to k neuvěření, ale série Close Combat si udržuje pozornost virtuálních stratégů téměř patnáct let. Aktivně se hraje i modifikuje, i když od prvního dílu vypadá graficky pořád skoro stejně. Close Combat je podhoubí válečníků. Určitě nejsem sám, kdo na téhle hře vyrostl, a kdo si užíval napínavé realtime bitvy druhé světové války v pěti dílech původní série. Je třeba dodat, že hra postupně dospívala a s každým novým dílem se něco vylepšilo, až série doběhla k pátému a poslednímu přírůstku Invasion Normandy, který je právě základem pro recenzovaný remake Close Combat: The Longest Day.

Lionheart: Kings' Crusade - recenze

Už to bude skoro rok, co na nás vývojářské studio NeoCore nenápadně vyvrhlo své ošklivé káčátko s králem Artušem v hlavní roli (King Arthur) a velmi příjemně se tím zapsalo do paměti nejednomu kovanému stratégovi, který se nebojí hledat a zkoušet. A protože stojaté vody strategického žánru by se měly čeřit, dokud někdo nepřijde s novinkou, která by je kompletně vysušila a napustila neotřelými nápady, vydalo aktuálně NeoCore svůj strategický pokus číslo dvě. Artuš byl vystřídán Richardem Lvím Srdcem, Británie Svatou zemí a boje o trůn „vyšším principem“. Pokud větříte křížové výpravy, větříte správně.

City Life - recenze

Série SimCity ztratila monopol na strategické simulace o stavění velkoměst. Je ale City Life konkurenceschopné nebo se jedná jen o trapně parazitující klon? Hloubkové srovnání jednotlivých prvků obou her pouze u nás...

Rollcage Stage II

Rollcage Stage II - recenzeAutor: ACEPublikováno: 10.dubna 2000 •Nebezpečná ...

Wolfenstein II: The New Colossus – recenze

V tři roky staré střílečce Wolfenstein: The New Order starý dobrý BJ Blazkowicz kosil nácky na Měsíci, rozbíjel jim obrněné roboty, odvážil se až do samotného Berlína, připravil půdu pro revoluci, a nakonec se nechal hrdinsky odstřelit nukleárním kanónem. Člověk by řekl, že takové úspěchy musí tomu starému pardálovi stačit, ale ono ne. Wolfenstein II: The New Colossus našeho hrdinu nachází v ještě lepší formě. Dokáže vraždit národní socialisty dokonce i z nemocničního vozíku (kanón si přece jen vybral svou daň), navíc si našel brnění, co z něj dělá nadčlověka, a k tomu všemu se tentokrát podívá až na Venuši a samému führerovi do tváře. Zkrátka bombastické pokračování, jak má být.

Call of Duty: Black Ops III - recenze

Jestli je něco v herním průmyslu jisté, pak je to každoroční nálož vojenské akce v podání Call of Duty. Tedy série, která si kritiky za lpění na tradiční žánrové formě singleplayerového blockbusteru a hutného multiplayeru užila během posledních let více než dost. Pravda, částečně si za to může sama, protože poslední velká změna přišla snad s Modern Warfare. Někdy ale zkrátka není radno měnit to, co tak dlouho a nutno říci, že i úspěšně fungovalo. Může totiž vzniknout kočkopes s názvem Black Ops III, který popírá největší přednosti svých předchůdců a minovým polem očekávaní fandů i neutuchající kritiky kličkuje s takovou vervou, až zapomíná, čím vlastně chce být.

FIFA 16 - recenze

Když se hraje fotbal nahoru, dolů, čili nadoraz, bývá to pěkná podívaná. Ostatně, proto je tak oblíbená anglická Premier League, kde podobný styl hry praktikují skoro všechny týmy. Jde ale o jediný styl, jakým se kopaná na celém světě hraje? Ani omylem, stačí se podívat do Španělska, Německa, Itálie či jiných kvalitních soutěž a zaznamenáte obecně vzato dosti odlišné pojetí fotbalu. I z toho důvodu je tedy nemožné říci, jestli je čistě pojetím hry letos lepší dynamičtější a přímočařejší PES 2016 (recenze), nebo spíše na hru ve středu hřiště a v obraně zaměřená FIFA 16. Musíte si vybrat sami dle vlastních preferencí, ale jisté je, že právě FIFA připravila hráčům oproti loňsku změny, které jejich zážitek výrazně ovlivní.

Rocket League - recenze

Když jeden z diskutujících pod gamesplayem prohlásil, že Rocket League je nejlepší fotbalová hra, trošku jsem se pousmál a čekal vášnivou diskuzi. V zásadě jde ale o prohlášení pravdivé. Malá autíčka, honící se za vybuchujícím míčem totiž tuto definici splňují - navíc parádně. Pobaví nejen ty sportovněji založené, ale svou nenáročnou povahou dostanou i odpůrce sportu, kteří by jinak na fotbalovou hru nikdy nesáhli. Někteří si možná při pohledu na Rocket League vzpomenou na pořad Top Gear a fotbalový zápas s Toyotou Aygo. Ano, tohle je to samé, akorát že tady mají pomyslné Toyoty navíc v kufru rakety.

F1 2015 - recenze

Vlastně jsem se na tu patnáctku docela těšil. A to i přesto, že jsem předchozím ročníkům spílal, jak se dostaly do klasické každoroční pasti sportovních her. Jenže i Codies nakonec přiznali, že F1 2014 byla spíš výplňovka, během níž už naplno pracovali na patnáctce, která konečně vyšla i pro konzole nové generace. A vyšla rovnou v létě, abychom si ji mohli patřičně užít. Naivně jsem doufal, že hlášky o překopání celé série od podlahy budou splněny alespoň napůl. Dokonce mě potěšilo, když jsem po spuštění dostal na výběr, jestli si chci znovu zahrát loňskou sezónu nebo tu letošní. Taková omluvenka je vcelku sympatickým rozjezdem. Tak rychle přeskočit generické intro i jednoduché menu a vzhůru na Time trials - chci co nejdřív vidět, jak to vypadá a jak se to řídí.

Call of Juarez: Gunslinger - recenze

Jó, to byly časy, když jsem byl ještě mladej. Carnegie tehdy ještě neměl ocelárny, Rockefeller teprv dostával čuchnout, co je to černý, jak to teče ze země a já, Silas Greaves, jsem jezdil po starým západě a nemusel se o nic starat. Celý dny jsem jen čuměl na západy slunce i nekonečnou krajinu, kam jsem se mohl hned rozjet. Poslouchal jsem vytí kojotů a sem tam si zastřelil něco, co jsem pak stáhnul z kůže a povečeřel. Po tejdnu jsem kůže prodal a zase zmizel do divočiny. Byl tam klid a kromě zatoulaných desperátů jsem nemusel sahat po šestiraňáku. Prostě pohoda a spousta času na vychutnávání si přírody nebo zvelebování kempu. No ale vlastně, když tak nad tím přemejšlím, bylo to trochu jinak...

Obscure II - recenze & videa

Nazdar Franto, mám další dobrej námět na survival-horor. Budou tam zas nějaký divný kytky, zmutovaný potvory, děcka s bouchačkama a šílenej vědec. - No ty vole, to nedává moc smysl, ale to se bude líbit!

Halo 2 (Xbox) - recenze

Je takovým nepsaným pravidlem, že na konzolích nenajdete skutečně špičkové first-person střílečky. Jedna hra tohle pravidlo přeci jenom porušila - Halo 2 pro Xbox. Jak se hraje bezkonkurenčně nejlepší konzolová FPS?

Halo: The Master Chief Collection - recenze

Halo už není jen hra či herní série, ale fenomén. Halo je tím nejcennějším, čím zábavní divize Microsoftu disponuje (byť Minecraft nyní zdatně konkuruje) a má nemalý podíl na úspěchu konzole Xbox. Halo dalo vzniknout románům, komiksům i seriálům a s šedesáti miliony prodanými kusy jde o jednu z nejúspěšnějších sérií v historii zábavního průmyslu. Obrněný protagonista Master Chief se, zejména za velkou louží, stal symbolem celé herní branže a zná jej už i běžný „civilista“. Halo je zkrátka ohromná věc. A Halo: The Master Chief Collection je jedna zatraceně ohromná kompilace. Doslova.