| Autor: Lukáš Codr Publikováno: 7.ledna 2005 | Verze hry: finální/prodávaná Doba recenzování: 1,5 měsíce |
Na tomto místě by nejprve slušel malý úvod do světa Halo 2. Představte si jednu roztomilou modrou planetu, říkejme jí třeba Země. Dál si představte jednu rasu odporných, slizkých mimozemšťanů, kterým budeme říkat Covenanti. Potom tu je několik milionů nevinných ubožáků, kteří umírají doslova na každém kroku – ty nazveme lidmi. A pak je tu ON, supervoják, superhrdina, Master Chief. Vypadá líp než Robocop, čistí líp než Mister Proper a už jednou zachránil Zemi před útokem vesmírných cizáků. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Až posud se zápletka příliš neliší od jedničky, ale teď to přijde. Kdesi na opačném konci vesmíru stojí před trestním tribunálem neúspěšný generál. Právě on stál za neúspěšným útokem mocných Covenantů na jakousi patetickou planetku na okraji galaxie. A měl by za to pykat, jenže mocní vládcové s ním mají trochu jiné plány. Ano, tušíte správně, hrát budete za oba dva a právě propletený příběh vám přinese hodně zajímavá překvapení. • Revoluce nebo evoluce? 
zdroj:
tisková zpráva
Halo 2 v žádném případě nepřináší do žánru akčních her revoluci – darwinisté by řekli, že jde o vrcholný produkt evoluce a my recenzenti používáme výraz „drží se osvědčeného principu“. Žádná divočina s gravitačními zbraněmi a robotím basketbalem ve stylu HalfLife 2 se nekoná, většinu času strávíte lineárním procházením více či méně (spíš více) atraktivními levely a střílením nepřátel. Stejně jako v jedničce můžete ovládat statická děla a kulomety (ne, že by to většinou k něčemu bylo) a hlavně používat vozidla. Klasická bugina není nic moc, ale jakmile dostanete nějaký ten tank nebo covenantské vznášedlo, začne pořádná řežba.Halo 2 není ani tak o originalitě, jako o atmosféře – jednou jste na lidské vesmírné základně, jindy zase ve volné přírodě, pak lovíte obřího robopavouka ve vylidněném městě či jezdíte s tankem po dálnici. Nebo zrovna dostanete do rukou plasmový meč, skvělou to zbraň každého správného Covenanta, a jdete čistit surrealistickou základnu, kde vaši kolegové (také zlí, ale trochu jinak než vy, takže je klidně můžete vraždit) Covenanti dělají tajné pokusy. Patnáct singleplayerových misí zvládnete za nějakých dvanáct, patnáct hodin pohodového hraní a rozhodně se vám nestane, že byste měli trapný pocit deja vu jako u jedničky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Dvě jsou rozhodně lepší než jedna Největší změnou k lepšímu je rozhodně dual-wielding, neboli schopnost střílet ze dvou zbraní najednou. Dual-wielding funguje jednoduše. Představte si, že máte v ruce slabý samopal, se kterým zabijete Covenanta s plasmovou pistolí. Vedle mrtvoly leží opuštěná zbraň, takže jdete blíž, stisknete ten správný čudlík na ovladači a ejhle, hned držíte v rukou dvě naprosto odlišné zbraně. Plasma skvěle ničí štíty, ale zase se rychle přehřívá, takže je potřeba trochu taktizovat. Počítejte s tím, že vám bude tak dvě, tři hodiny trvat, než si na dual-wielding zvyknete a najdete ty správné kombinace (dva needlery jsou dva needlery), ale pak už nedáte na dvě flinty a skvělý rumble feedback xboxového ovladače dopustit. 
zdroj:
tisková zpráva
U zbraní ještě chvíli zůstaneme, konkrétně u plasmového meče. V misích za Covenanta se rychle naučíte využívat smrtící kombo časově omezené „predátorské“ kamufláže a překvapivého útoku mečem, který dokáže zničit libovolného protivníka nehledě na stav jeho štítů. Mimochodem, když už je řeč o štítech: kdo nehrál první Halo, nebude připravený na infarktové momenty, kdy se osobní štít poškodí natolik, že se systém restartuje. Těžko tuhle situaci popisovat akademickými výrazy, citoslovce se hodí mnohem lépe: „bum, ratata, píp, píp, píp, sakra, rychle se schovat, herdek, tady není kam se schovat, píp, píp, ještě chvilku, píp, píp, néééé, vžžžžž, ufff“.• Nechat se zabít? Ano, rád... Ještě jedna věc stojí u bojů za zmínku, totiž umělá inteligence nepřátel a koneckonců i přátel. Vývojářům se povedl opravdu husarský kousek. Dneska už nikoho nepřekvapí, že s vámi kolegové vzorně spolupracují a když náhodou zalezete do krytu, tak bitva probíhá dál a může se klidně stát, že kamarádi zlikvidují všechen odpor za vás. Stejně tak nikoho nedostane, že se nepřátelé schovávají za překážkami, spolupracují ve skupinách a prchají z dosahu granátů (pokud se jim zrovna ten svítící plasmový nepřilepí na nohu). Ale že dokážou spolubojovníci vyvíjet efektivní bojovou činnost coby střelci na bugině nebo pěchota jedoucí na tanku, to je jiné kafe. A co teprve nepřítel! Silně podezírám vývojáře, že úmyslně přidali do umělé inteligence rutiny, které nařídí postavičce stáhnout se ve chvíli, kdy by hráčovi hrozila nějaká „zákysoidní“ smrt. Jako by člověku Covenanti chtěli říct: „klídek, kámo, dej si pauzu, nasbírej víc zbraní a pak nás můžeš v klidu oddělat“. Nebojte se, nebudete mít pocit, že vás někdo vede za ručičku, abyste si náhodou neudělali bebí – Halo 2 se chová celkem normálně, jenom můžete zapomenout na frustrující zákysy, kdy něco nesplníte ani na podvacáté. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Nesrovnávat nesrovnatelné Grafika Halo 2 patří k tomu nejlepšímu, co je na Xboxu k vidění a silně překonává jakoukoliv FPSku na PS2, o GameCube nemluvě. Srovnání s poslední generací PC her už tak jasné není – když dojde řeč na hrubý výkon, vyhrává samozřejmě Half-Life 2 a troufám si říct, že i Chronicles of Riddick (tedy za předpokladu, že obě hry běží na pořádném hardwaru a ne na xboxí sedmistovce Pentiu a modifikované GeForce 3-4). Jenže síla grafiky Halo 2 je někde úplně jinde. V první řadě jde o monumentální design levelů, kde nechybí gigantická města, monstrózní vědecké základny, obří výtahy a podobné lahůdky. Představte si, že bojujete s Covenanty na obrovské dvoupatrové rampě, která se dá z ničeho nic do pohybu a vy zjistíte, že jste vlastně v jedné velké lanovce, která se spouští kamsi dolů do propasti. Nebo třeba již zmiňované nahánění gigantického pavouka... 
zdroj:
tisková zpráva
Programátoři si navíc vyhráli s nasvícením a průhlednými plochami, což je nejlíp vidět na modrých energetických štítech, „rodinném stříbru“ světa Halo. Na tomto místě by se slušelo vytknout trochu svérázný přístup k fyzice a modelu poškození vozidel. Na můj vkus se až příliš často převracejí a mnohdy nevíte, jestli překážku zvládnete odtlačit, nebo se o ní zastavíte. • Včetně kooperativního multiplayeru Přijde vám těch patnáct hodin zábavy málo na dva tisíce, které za hru utratíte? Nebojte se, u singleplayeru Halo 2 rozhodně nekončí. Snad ještě lepší než kampaň v singlu je online multiplayer, alespoň soudě podle extatických výkřiků všude po netu. V naší – oficiální distribucí Xboxu nedotčené – zemičce je hraní přes Xbox Live menšinová záležitost, takže na nějaké větší testování si mohou i recenzenti nechat zajít chuť. Ani onlinem výčet herních režimů nekončí, pro většinu českých hráčů právě přijdou tři klíčová slova. Splitscreen kooperativní multiplayer. Hrát Halo 2 ve víc lidech je paráda, zvlášť když máte pořádnou televizi. Levely získávají zcela nový rozměr a v klidu se vám stane, že zapomenete na večerní fotbal nebo hokej, na který se původně přišli kamarádi podívat. V pokročilou večerní hodinu jim nabídnete, že můžou přespat v obýváku na gauči, ale stejně nakonec hrajete až do rána. Opravdoví fajnšmekři, kteří nad splitscreenem ohrnují nos, si navíc můžou propojit konzole system linkem a ti úplně nejopravdovější si udělají TCP/IP tunel a pověsí se na xLink, kde bývá každý den víc jak tisíc lidí online. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší galerii Hodnotit Halo 2, to je těžký oříšek. Víte, ono se nedá jednoznačně napsat „Halo 2 je nejlepší, protože to a to...“ Žádný kus hry nevyčnívá nad zbytek a člověk si nakonec položí otázku, proč se mu ta hra tak líbí. Asi nejlépe to vystihnul jeden kolega, který si Halo 2 pustil ráno v devět, celý den o něm nikdo nevěděl, a když jsme v jedenáct večer zavírali kanceláře, zjevila se před námi jeho silueta v modravé záři televizní obrazovky. Oči krvavé, na prstech mozoly, hladový, neupravený. Jenom se na nás podíval skelným zrakem a prohlásil: „Fakt nevím, co na téhle hře lidi vidí“. 
zdroj:
tisková zpráva
A právě o tom Halo 2 je – většinou ani nebudete vědět, proč ho hrajete, proč procházíte level za levelem a kosíte haldy nepřátel, ale jedno je jisté. I kdyby se vám první Halo nelíbilo, i kdybyste byli zarytí nepřátelé Xboxu, stejně budete dvojku hrát jak o život, protože JE jednou z nejlepších stříleček všech dob. A kdybych se nebál, že mě skalní PCčkáři umlátí starými Radeony, troufal bych si napsat, že JE zábavnější než Half-Life 2.Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Novinky, Vše o prvním dílu Halo pro PC |
| Lukáš Codr | |
| autorovi je 25 let, přispívá do časopisů OPS2 a Level; natáčí herní část LevelTV a konzolové díly GamePage; studuje posledním ročníkem vysokou školu, specializuje se na vojenské hry, závody a netradiční žánry na všech platformách (všechny články autora) |
