Recenze

Hitman – recenze první sezóny

Holohlavý nájemný vrah se v roce 2016 rozhodl vrátit ke kořenům série, tudíž jsme se opět dočkali rozsáhlých interaktivních úrovní, kde mohla naplno pracovat naše temná fantazie. Hitman totiž není o tom, abyste svůj cíl jednoduše odpráskli – je potřeba hezké porce vynalézavosti. Je fajn, že se právě tohle vrátilo, avšak tvůrci a vydavatel si některé fanoušky poněkud rozhněvali, když se rozhodli Hitmana vydávat epizodicky v průběhu celého roku. Nyní už máme veškerý obsah pěkně pohromadě včetně vánočního nášupu, takže nastává příležitost zvážit, zda má smysl konečně obléknout černé sako a oholit si hlavu. Alespoň virtuálně.

Just Cause 3 - recenze

Hrdina stojící na letící Cessně, raketomet v ruce, nalétávající helikoptéry, ocelová bouře rotačních kulometů. Krkolomný seskok padákem, honička vojenských vozidel, nájezd nepřátel na sídlo, exploze buší do činelů všude kolem. Takhle vypadá první mise v Just Cause 3. Hra naznačí hned z kraje, co od ní zhruba čekat. Rej destrukce a akrobatické kousky, ze kterých musí Isaac Newton rotovat v hrobě jak plynová turbína. Buďme ale upřímní, výše uvedený popis však sedí nejen na úvodní seznámení s šílenstvím hry, ale rovnou i na všechny ostatní mise. V Just Cause 3 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň.

Duke Nukem: Manhattan Project

Blonďatý svalovec se vrací na scénu v arkádě Manhattan Project, aby zachránil New York před mimozemskou havětí a ukázal všem pochybovačům, že klasické plošinovky na PC ještě nevymřely.

I-Fluid - recenze

Nejvíce úrazů se stane v domácnostech. Dětský pokoj či kuchyně jsou místy nebezpečnými zvlášť pro kapku vody, z jejíž perspektivy nahlédneme na svět v logické arkádě.

Quantum of Solace - recenze

Technologická báze Call of Duty 4, zkušený vývojářský tým, zavazující licence, slibné trailery... To vše představuje dobrý základ pro potenciální hit s britským džentlmenem. Jenže stoprocentní záruku nemáte nikdy.

Star Wars: Republic Commando - recenze

Co takhle se vykašlat na všechny Jedi, světelné meče či Sílu a podívat se na Hvězdné války z pohledu skrz přilbu vojáka elitního komanda? Pojďte se v první české recenzi přesvědčit, že i takto může vzniknout výborná hra.

Battlefield Hardline - recenze

Jestliže jsem dojmy ze singleplayeru končil výčtem negativ, v případě multiplayeru začnu s pozitivy. Navzdory rozporuplným dojmům z bety nakonec zvládla hra více hráčů udržet Battlefield Hardline nad vodou, a přestože výsledek není perfektní, je až překvapivě dobry. Pokud tedy kupujete Battlefield jen kvůli multilayeru, pak nemusíte ztrácet naději. Autoři totiž na rozdíl od singlu v multiplayeru tolik neexperimentovali, přerod klasické BF hry v něco nového realizovali jen napůl, a přes dílčí chyby dokáží s odřenýma ušima nabídnout poměrně zábavná multiplayerová klání.

The Wolf Among Us: Cry Wolf – recenze 5. epizody

„Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec,“ zaznělo v recenzi čtvrté epizody The Wolf Among Us. Evidentní to možná bylo, ale skutek utek a velké finále je překvapivě… nepřekvapivé. Více než kdy jindy teď ke slovu přichází osobní preference či pocity, protože The Wolf Among Us, na rozdíl od 99 procent herní produkce, nespoléhá na tradiční herní mechaniky a v prvé i druhé řadě sází na příběh a postavy. Holt filmová adventura. Subjektivní hodnocení stylem „líbí - nelíbí“ je v tomto případě trefnější než snaha o objektivní hodnocení „dobrá - špatná“.

Trine 2: Goblin Menace - recenze

Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.

Army Men: Air Tactics

Army Men Air Tactics - recenzeAutor: Bergy Publikováno: 28.března 2000 •Hračky ...

Xuan Yuan Sword 7 – recenze

Trápení v Číně

Jump Force – recenze

Máte-li rádi japonskou komiksovou tvorbu, pravděpodobně vám není zcela cizí jméno Weekly Shonen Jump. Jde o časopis mající oprávněný status otaku Bible, jehož stránky se staly rodištěm celé řady nejznámějších anime/manga sérií vůbec. Nejedná se navíc o žádného mladíka – první výtisk spatřil světlo světa už v roce 1968, což nám po složité matematické operaci napoví, že se loni slavily kulatiny. A jako lehce opožděný dárek přichází bojovka Jump Force od studia Spike Chunsoft pod vydavatelskou taktovkou Bandai Namco.

Resident Evil 2 – recenze

Původní Resident Evil 2 vyšel 21. ledna 1998, tedy téměř přesně před jedenadvaceti lety. Nelze zapomenout, jak nás hra tenkrát pohltila. O přestávkách se pravidelně pánská polovina čtvrté třídy rozdělila na předstírané nemrtvé a bandu Leonů, kteří chrčící spolužáky kosili z imaginárních zbraní, zatímco holčičky si u toho klepaly na čelíčka. Dnes vydaný remake už zřejmě k podobnému veselí nezavdá, což je, řečeno s nostalgickou jiskrou v oku, upřímně trochu škoda. Ale není třeba zoufat nad ztraceným mládím, hra je to totiž pořád výborná.

Doom - recenze

Nastartujte Škodu Favorit, do rádia nacpěte audiokazetu s Nirvanou, případně si pusťte třeba Volejte řediteli nebo Kolotoč. Proč? Abyste navodili tu správnou atmosféru! S novým Doomem se totiž vrací nejen oblíbené zbraně a démoničtí nepřátelé z prastarého originálu, ale především i pořádná dávka devadesátých let. Možná s překvapením zjistíte, že dvacet let stará hratelnost může v dnešní době působit nečekaně svěže.

Satellite Reign - recenze

Syndicate. Syndicate. Syndicate! Více než dvacet let starý vzor však Satellite Reign, úspěšný projekt z Kickstarteru, připomíná pouze naoko. Skládá se ze stejných stavebních kamenů, ale výsledná budova se tyčí do poněkud jiného směru. První pohled to však neodhalí - máme tu neonovou báseň v podobě temného i zářícího města, skupinu agentů bez morálky s bionickýma nohama, očními implantáty a do věčné noci čnící věže základen všemocných korporací.

Atomfall – recenze britského Bioshocku

Bože, ochraňuj nukleární královnu 

Tomb Raider Legend - mega-recenze

Nebojácná a cílevědomá dobrodružka povstala z popela jako bájný Fénix a při zachování osvědčených herních principů vrací sérii zašlou slávu. Detailní verdikt nad PC verzí, včetně srovnání next-gen grafiky, jen na TISCALI!

Puzzle Dimension - recenze mozkolamu

Další sympatická nezávislá hra o zbloudilé kuličce ve víru labyrintu. Reminiscence na Spindizzy či Marble Madness je však jaksepatří moderní a technicky atraktivní.

Call of Cthulhu - recenze

Tato hororová akční adventura se odehrává ve 20. letech minulého století v příběhu dle díla spisovatele H.P. Lovercrafta, ale nechvalně se proslavila roky odkladů. Jak moc se podepsaly na hratelnosti a temné atmosféře?

Raven Shield: Athena Sword - recenze

V závislosti na přístupu vydavatelů se u datadisků obvykle jedná buď o uměle nastavenou kaši, anebo se setkáme i s novými nápady. Do jaké kategorie spadá přídavek pro taktickou simulaci zásahových jednotek?

F1 2012 - recenze

Vím, že v Anglii chutná všechno trochu jinak a gurmánství tam zrovna nefrčí. Angličané prostě smíchají a sežerou cokoliv. Vždycky jsem se chechtal, co chechtal, prostě jsem řval ze všech těch octových chipsů a hovězích koláčků a vím, že legendy nelžou. Ale F1 2012, to je kulinářským žargonem řečeno děsivý žvanec i pro Albion. Tahle hra je jako Peprníkova pomazánka s obsahem, co by dohnal a zabil krtka. Je to taková malá biobomba ze zapadlého rohu laciného hypermarketu. Neodvážili byste se pro ni ani sehnout. Ale já musel. A dostal jsem do ruky kompaktní atomovku, jakou bych od Codemasters ještě před nějakými pěti lety nečekal.

Postal III - recenze

Postal III je hrou divnou, zvláštní, absurdně zábavnou, nehratelnou, graficky odfláknutou a naprosto nepochopitelně zabugovanou. Zcela upřímně, pokud se jí vyhnete, o nic zásadního ve svém životě nepřijdete, i když první dojem nebyl úplně zoufalý.

Rochard - recenze

Rosťa a Kosťa malují byt. Ale pozor, každý jinak. Soutěží. Ten první to vzal z gruntu, mokrou žínkou serval staré nátěry a chopil se díla pěkně od omítky, zkrátka odznova. Naopak Kosťa, ten druhý, nebaží po novotách. Kdepak, zmydlil štětcem mastné stěny jako obvykle, jak mu kázala letitá setrvačnost. Kdo vyhraje? Kdo pozve šéfa na večeři?

ArcaniA: Fall of Setarrif - recenze

Představ si svět, kde je ti dovoleno vše. Vidět tmu, poslouchat ticho, hladit vzduch a mlčky křičet, jak se ti to líbí. Představ si dobrodružné fantasy, které tohle všechno dokáže. Chvíli jsi nečistý lapka, když po špičkách rajzuješ v cizí spižírně, jindy jsi zase svalnatý rek, co vítězoslavně zvedá skalp kvílejícího netvora. Odpustíš pak prostému vesničanovi, když daleko od tvých dobrodružství nevěří, že zrovna ty zachraňuješ svět? Odpusť, i to má svůj skrytý smysl.

Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze

Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.

Resistance 3 - recenze

Ačkoliv jsme si léto teplotně nijak neužili, přichází podzim - nenáviděné období výrobců opalovacích krému a nafukovacích příšer, ale zlatý důl pro všechna herní studia. Po prázdninovém suchu se každý snaží udat svoji hitovku a už už čeká, až se v obchodech začne rozvěšovat vánoční výzdoba. A Sony se rozhodla jít štěstíčku trochu naproti a tříáčkovou franšízu od studia Insomniac exportovat už první zářijový týden.

Shadows of the Damned - recenze

Unikátní projekt, na kterém se podepsaly legendy japonské videoherní tvorby, se konečně dostal na stříbrné (a modré) placky. Kde mělo být nadšení, však zůstává jen rozporuplný pocit nenaplněného očekávání. Všechny závany geniálního herního designu byly dokonale utopeny ve fádnosti a technických chybách. A bizarní japonsko-mexický černý humor při nejlepší vůli hratelnost suplovat nedokáže.

Will of Steel - recenze

Strategií z 2. světové války je všude plno. Co se ale týče skutečných nebo fiktivních bojů z nedávné minulosti, není již nabídka tak široká a hra Will of Steel sází nejen na prostředí Afghánistánu či Iráku.

Ultimate Ride - recenze

Pokud vynecháme Theme Park World, simulátor jízdy na horské dráze, kde se můžete projet v pohledu z vlastních očí, jsme tu ještě neměli. A to je přesně celá náplň trochu atypické hry Ultimate Ride.

Persian Wars - recenze

Přáli jste si někdy stát se Sindibádem? Ve hře Persian Wars se právě v jeho roli pustíte za hledáním Šalamounova prstenu.