•Hračky jdou do boje
Když se před dvěmi lety objevil první díl hry Army Men, šlo o celkem originální záležitost, která navíc vyvolávala nostalgické vzpomínky na stařičký Cannon Fodder. Naskytla se vám možnost obývat svět klukovských hraček, zejména pak poznat tvrdý život malinkých plastikových vojáčků, které řada z nás má ještě doma schované v krabicích někde ve sklepě. K perfektní zábavě na počítači vám tedy postačila jedna malá četa zelených plastikových vojáčků s jejich velitelem Sargem a bratrovražedný boj se všemi stoupenci jiných barev plastiku mohl začít.

Tato hra se zkrátka hrála takříkajíc jedním dechem a člověk neměl pokoj dokud jí prostě nedohrál, možná v tom spočívalo její velké kouzlo. Ačkoli si většina hráčů musela zvyknout na trochu komplikované ovládání, které v zahrnovalo použití myši i klávesnice, záhy se tato hra stala populární oddechovou střílečkou, která potěšila mnoho lidí. V 3DO zjistili, že se dílo zdařilo a tak se dali do práce na druhém dílu, ale tentokrát se bitvy dvaasedmdesátkrát zmenšených vojáčků přesunuly ze zákopů do takových lokalit jakými jsou dětské pokojíčky, kuchyně nebo zahrady a i zde se stále ještě dalo mluvit o jisté dávce osobitosti, jež přitahovala zábavychtivé hráče. Jako třetí v pořadí se zrodilo Army Men - Toys in Space a po nich Army Men - Air Tactics o kterých je vlastně tato recenze.

•Zábava či stereotyp?
Herní (anihilátorský) princip všech dílů je prakticky stejný a bylo jasné, že dříve nebo později přejdou plastikáči do stereotypu ze kterého už nebude úniku. Myslím že nejvíce se to projevilo právě v Toys in Space a tak autoři pro Air Tactics zvolili trochu odlišnou strategii. Vaši četu vám totiž vyměnili za helikoptéru a tak se znovu můžete vydat do bojů, tentokrát v duchu slavné letecké kavalerie. Sice se to teď podobá titulům typu Jungle strike, ale to je spíš plus, které by mělo hře více než prospět.

Ano mělo, ale bohužel nestalo se tak. Z počátečního opojení jsem se rychle dostal, když jsem zjistil, že ačkoli lítám v „chopteru“, vše probíhá jako bych hrál kterýkoli z jiných Army Menů, čehož jsem se asi nejvíce obával. Po pár misích se moje nálada pohybovala někde kolem bodu mrazu a dál jsem hrál už jenom proto, aby tato recenze neměla pouze ušmudlané tři odstavce. Přitom si musíme uvědomit fakt, že 3DO vycházejí z grafického enginu, kterého bylo použito už v prvním díle a určitě mi dáte z pravdu, když tvrdím, že po dvou letech bychom se mohli dočkat i lepší grafiky nebo třeba i 3D kabátku, který by jistě velmi hodně přidal na atraktivnosti. Zvuk, který sice není u těchto her tak důležitý je také původní a tak opravdu jedinou změnou je onen vrtulník sbírající různé power-upy a chrlící smrtonosné dávky na nepřátelé, kteří jsou úplně všude takže se dá říci, že se palí prakticiky po všem co se hne.

pokračování