The Matrix: Path of Neo - recenze
7/10
zdroj: Archiv

The Matrix: Path of Neo - recenze

Datum vydání:
11. listopadu 2005
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

18. 11. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Nástupce kontroverzní hry Enter the Matrix opět prožijete v kůži Vyvoleného, avšak nepůjdete do vily, nýbrž do světa filmové trilogie bratří Wachowských, kteří vám milostivě dovolí si to všechno prožít ještě jednou.

Autor: imf
Publikováno: 18.listopadu 2005
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/anglická PC s patchem
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: Archiv Filmová trilogie Matrixů je klasickou ukázkou toho, jak "vděčný" umí být filmový divák, když ho nalákáte na větší, akčnější a lepší pokračování a pak mu před očima začnete experimentovat. V roce 1999 byli všichni u vytržení z prvního Matrixu, který přišel nečekán a nezván a hladce porazil Lucasovu přebarvičkovanou Epizodu I (George musel doma na ranči rozsekat hodně nábytku, i když vydělal spoustu peněz, nikdo nemluvil o prckovi Anakinovi, všichni měli plnou hlavu Nea). Duo podivínských tesařů z Chicaga prostě přišlo a vymalovalo nám plátno skvělými nápady, které donutily recenzenty ke křečím typu "takhle má vypadat sci-fi třetího tisíciletí". Všichni byli spokojení a svět vypadal růžově, až do chvíle, kdy zavalitý podšívka Joel Silver neoznámil přípravu dvou pokračování (nač troškařit). Většina lidí podivínsky pozvedla obočí, Wachowští začali blekotat něco o předem promyšlené trilogii a všechno se začalo tak trochu hroutit. Ale než přejdete k deštíku nadávek na druhý a třetí díl, sám se přiznám k tomu, že se mi trilogie Matrixů jako celek hodně líbila, včetně onoho zatracovaného Reloaded. Neříkám, že mám na monitoru model Architekta v měřítku 1:38, ale zkrátka nemám potřebu na ten film házet špínu.

 Kontroverzní Enter the Matrix
Na co jsem naopak hodně špíny naházel, byla počítačová hra Enter the Matrix z roku 2003. Tehdy takřka revoluční velmi úzká spolupráce filmových a herních tvůrců se zvrhla v nemastný a neslaný mix přestřelek, honiček a kung-fu, přičemž všechny části hry byly přeskriptované až běda, grafika zůstala daleko za očekáváním a frustrace z toho, že nám autoři nedovolili hrát za hlavní postavy filmu, dosahovala maxima. Ač byla prodejnost výborná, Enter the Matrix se do životopisu Shiny zapsal černým písmem a věřím, že tvůrcům naskakuje husí kůže už ve chvíli, kdy někdo jen prohodí jmého tohoto titulu. Je to pro ně neklamným znamením toho, že se blíží držková.

O to víc byli všichni zvědaví na druhý počin z jejich stáje - The Path of Neo - který se měl podle všeho poučit z chyb svého předchůdce, obout hráče do Neových bot a vydělat na trilogii další velký balík. Warneři totiž nehodlají svou dojnici jen tak opustit. Matrix Online sice nebyl takový zázrak, ale nedalo se zapřít, že o Matrix ve všech možných podobách je stále ještě zájem. A tak zatímco bullet-time se pozvolna prokousal do všech herních žánrů (včetně NFS), rozhodli se v Atari a Shiny zkusit ještě jednou štěstí a vyrobit něco na způsob herního remaku.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Neo se vrací - stejný, ale přesto trochu jiný
Obal této hry vám slibuje filmové dobrodružství, jak ho znáte z kina nebo DVDček. Vklouznete do Neova sexy ohozu a prožijete s ním celou trilogii hezky od začátku. Od bílého králička, přes osvobození Morphea a hromadnou bitku se Smithy až po megafinále nad střechami Megacity. Nemyslete si však, že prožijete pouze klasické filmové události, jak by se mohlo zdát po prvních pár minutách hry.

Na začátku si sice nemůžete vybrat modrou pilulku (resp. můžete, ale hra vás potom nepustí dál), ale jakmile utečete z kanceláře před partou agentů, budete se pěkných pár minut toulat po střechách a zkoušet "princovsky" utéct. Ani to se vám nepovede, protože hra se logicky musí držet filmových kolejí. Naštěstí je to maskováno řadou úkolů, které jste ve filmu neviděli, rozšířenými bojovými scénami (s takovým Seraphem si užijete mnohem víc zábavy) a alternativním koncem, který tu pro jistotu nebudu rozmazávat.

 Repete známých scén z filmu
Obrázek zdroj: Archiv Spousta scén vám bude odepřena (celé finále v Zionu, kde se Neo nevyskytoval), ale také tu najdete pár vykrádaček z jiných slavných filmů. Zvlášť příznivci asijské kinematografie budou potěšeni (nebo naštvaní z toho, že jim někdo przní legendy, vyberte si), protože v tréninku (který je, až na pár frustrujících skákaček na čas, poměrně vychytaný) se objevíte v restauraci, na kterou útočí sekyrkový gang (Drunken Master II s Jackiem Chanem) nebo v jiné hospůdce, která až nápadně připomíná scénu z Hard-Boiled.

Pak už vás vůbec nepřekvapí, když se Seraphem zabloudíte na prostor plný hořících kůlů (Iron Monkey od Yuen Woo Pinga) a nakonec s ním svedete souboj v kině, přímo před filmovým plátnem, na kterém běží skutečná bitka Serapha a Nea z Reloaded (podobná scéna je např. v City Hunterovi s Jackiem Chanem). Tyhle detaily opravdu potěší a hodně oživují koncept, který byste možná dopředu odsoudili. Samozřejmě nic není na úkor kultovních scén á la duel v metru (finále jedničky), Burly brawl (Neo vs. Smithové) nebo souboj ve Francouzově sídle. Těm se dostává oprávněné péče, i když je trochu vidět, že se Shiny soustředilo především na první a druhý díl, trojka z toho vychází celkem chudě a v podstatě se dostanete jen k finálnímu souboji (ten má ovšem patřičné grády).

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Jsem zelenáč, ale léčím se
Tenhle dojem umocňuje hutný trénink, kterým projdete ještě před první ostrou návštěvou Matrixu. Předem bych chtěl upozornit na to, že filmoví fanoušci budou zprvu docela v šoku, protože v Shiny skáčou v ději klidně o desítky minut dopředu, jak se jim to zrovna hodí. To by zas tak moc nevadilo, jenže jednotlivé mise jsou tu a tam proloženy akčním videosestřihem sekvencí z filmu, které jsou notně zpřeházeny a mají zřejmě vypadat děsně "cool". Pro zběhlého fanouška Matrixů jsou však spíš urážkou jeho inteligence, protože se v nich mnohdy objevují záběry, jež následují až dlouho po scéně, kterou se chystá hra prezentovat. Díky tomu máte v hlavě docela guláš a nepřál bych si vidět, jak na odvíjení děje pohlíží člověk nezasažený fenoménem Matrixu (Proč by si však takovou hru kupoval, že? Zřejmě má dost starostí s aklimatizací po návratu z Marsu, kde musel posledních šest let pobývat, jinak by totiž Nea určitě znal).

Zvětšit zdroj: Archiv Ale zpátky k tréninku. Než se dostanete k finální maturitě s Morpheusem (porazit ho v dojo scéně kupodivu není vůbec těžké), budete muset zvládnout bojové techniky holýma rukama, sečnými a vrhacími zbraněmi a také zbraněmi střelnými. Tady se Path of Neo definitivně odkope a zároveň dá vzpomenout na Enter the Matrix. Ačkoliv je systém ovládání poměrně komplexní (a konzoloidní, bez přemapování ovládacích kláves ani ránu, a to platí doslova), při střelbě vznikne na scéně takový chaos, že snad raději odhodíte zbraně a pustíte se do protivníků holýma rukama. Path of Neo je totiž primárně mlátička a díkybohu se za to nestydí. Pamětníci Golden Axe si mohou dát šťopičku něčeho ostřejšího, aby to oslavili, protože pořádná řezačka na PC už dlouho nebyla.

 Učení se novým úderům
Ze začátku to přitom vypadá poměrně nudně a jednoduše - máte k dispozici jedno tlačítko pro útok a jedno pro rozbití krytu (interně pojmenované "drcnutí"). Přidejte k tomu skákání a uhýbání a už to vypadá složitěji. Z těhle čtyř čudlíků a směrových kláves už lze vykouzlit slušné parádičky. Nečekejte svobodu ve výrobě úderů, jakou vám poskytnou nejlepší bojovky, ale je to rozhodně lepší, než systém Enter the Matrix, ve kterém jste divoce zmáčkli všechny klávesy a čekali, jak hra zareaguje. Tady vždycky víte, jak chcete svého protivníka vykostit a hra zůstává atraktivní svým motivačním systémem - po každém úspěšném levelu se totiž naučíte novou fintu a hra vám dokonce přiděluje body, abyste si vybrali, co je vám po chuti. Chcete lepší střelné zbraně, léčení spolubojovníků, nebo si sobecky vylepšíte útoky ze vzduchu? Je to jen na vás, možností je nepřeberné množství.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

S trochou trpělivosti se pak došplháte k vizuálně neodolatelným bitkám, při kterých slabší protivníci odletují desítky metrů a agenti se nestačí divit, jak na všechno stačíte. U nich však budete muset povolat do zbraně focus meter, který zpomalí čas a nabídne vám sadu ostřejších úderů. Většinou jde o pokročilá komba, která by byl hřích nepoužít - zvlášť v kombinaci se sečnými zbraněmi, kdy se Neo může postavit po bok prince z Persie. Nechybí ani nadhazování a chytání zbraní... prostě samé lahůdky.

Jestli je tenhle styl hry vaší krevní skupinou, hra vás po úvodních tutorialech chytne a nepustí. Některé scény totiž vypadají grandiózně. Bitka se stovkou Smithů neomrzí, i když končí trochu nudněji, než ta filmová - jako by jí v Shiny chtěli nějak logicky vysvětlit (tenhle nešvar vrhá stín na většinu herních odchylek od scén filmové předlohy). Většinu hráčů jistě potěší i solidní hrací doba. Mnohdy sice natahovaná úkoly, které zdánlivě nemají s filmy nic společného (před vstupem do druhého filmu musíte zachránit několik duší, jedná se víceméně jen o herní vatu, děj ani hra tím nikam nepostoupí) a frustrujícími skákačkami (např. psychotropní interiéry Francouzova hradu, ze kterých se musíte vymotat), ale stále docela zábavná - hlavně když je do koho řezat a můžete se těšit na další klíčovou scénu.

Zvětšit zdroj: Archiv

Pro většinu hráčů nebude problém se hrou prokousat, dříve nebo později. Z minulého herního Matrixu totiž zůstal neduh dobíjení energie, takže stačí chvilku postát v zákrytu a zase můžete jet naplno. Hra navíc při každé příležitosti vyrukuje s nápovědou, takže záseky prakticky nehrozí. Jestli u něčeho budete netrpělivě bubnovat prsty, budou to nepřeskočitelné (naštěstí jen při prvním pokusu) in-game scény, které uvozují každou misi.

 Hlavně nekoukat do zrcadla
Tuhle poučku musí mít Neo na paměti, protože jinak by to s ním asi seklo. Ve hře mu to skutečně příliš nesluší a skoro bych dal ruku do ohně za to, že Shiny jen oprášili původní engine z Enter the Matrix, vyhodili z něj automobilové honičky (díky!), trochu všechno herně i graficky zoptimalizovali (efekty zahrnující světlo občas vypadají docela zajímavě) a dál už to neřešili. Vrcholem hrůzy je jejich logo při načítání hry, které je složeno z pobíhajících Smithů. Hnus, velebnosti... dokonce takový, že by to mohlo pár hráčů vzdát ještě předtím, než dostanou šanci Nea ovládat, protože sekvence uvozující výběr pilulky je hrozivá. Jeden nafouknutý kondom (Neova ruka) sahá po druhém (Morpheova ruka) a vy máte hodně smíšené pocity. Hráče se slabším železem sice potěší, že hra umožňuje nastavit kvalitu obrazu hned v deseti stupních, takže vyhoví opravdu všem, ale od pátého stupně dolů začíná grafika vypadat jako nevydařený aprílový žertík.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Tak sakra, je to dobrý nebo ne?
Kardinální otázka, na kterou se neodpovídá snadno. Atmosféra předchozích řádků by se dala nazvat optimistickou, nicméně Path of Neo to bude mít u většiny hráčů poměrně těžké. Hra se rozbíhá celkem pomalu, je trestuhodně ošklivá a možná až příliš spoléhá na fakt, že při vyslovení jména Neo většině z nás automaticky naskočí slintavka. Jestli je momentálně na trhu hra, která prověří vaší závislost na kvalitní audiovizuální prezentaci, je to právě Path of Neo. Za těmi ostrými hranami a mizernými modely postav (chce se mi říct i mizerným dabingem, občas mi přišlo, že v Shiny použili imitátory, aby nemuseli plýtvat drahocenným časem filmových celebrit) se totiž skrývá nemálo hratelnosti.

Až poprvé s agentem na zádech narazíte na strop, nebo ukopnete kus sloupu, zalije vás takové to příjemné blaho, že jste tam a hrajete si na Nea. Pokud se přes všechny nastražené překážky dohrabete k tomuhle pocitu, máte vyhráno a budete se chtít do téhle hry vracet znovu a znovu, navzdory faktu, že se jedná o technologicky zastaralou mlátičku, ověšenou několika mnohdy nadbytečnými parádičkami.

Zvětšit zdroj: Archiv Ve výsledku je to totiž právě jednoduchost, se kterou si Path of Neo klestí cestu a která z něj dělá příjemné odregování na několik dlouhých večerů. Pokud nejste fanatickými odpůrci téhle filmové trilogie, odpustíme mu po úvodním rozčarování krom archaického enginu i těch pár chybiček, které Shiny (jako už tradičně) zapomněli zalátat. Důležité je, že došlo ke vzkříšení klasické arkádové atmosféry a je úplně jedno, jestli se v hlavní roli objevuje Neo nebo nějaký svalnatec z galaxie Alfa Beta Gamma. Pokud vám podobné smažby něco říkají a stejně už jste si chtěli koupit novou klávesnici, garantuji vám, že tu starou u Path of Neo s gustem odděláte. Lepší doporučení na závěr vymyslet neumím.

Stáhněte si: Video, Trailery, Patch, Cheaty...

Související články: Novinky, Enter the Matrix recenze, Matrix Online recenze

imf
autorovi je 24 let, občas napíše nějakou tu recenzi do Levelu, ale jinak se zajímá především o film a je jedním z redaktorů MovieZone





 
 
imf

Verdikt:

Path of Neo je ošklivé kačátko, po kterém nikdo zvlášť netoužil. Přesto se objevilo a pomáhá Shiny alespoň trochu napravit reputaci po Enter the Matrix. Mizerný engine sice trochu kazí atmosféru Neova putování za spásou lidstva, ale čím déle hrajete, tím intenzivněji ve vás roste pocit, že tahle záležitost má své světlé chvilky.

Nejnovější články