Autor: Marek Beniač Publikováno: 15. března 2010 | Verze: PC/anglická/finální Doba recenzování: 2 týdny |
![]() ![]() ![]() Kromě použití šedé kůry mozkové je záhodno přizvat na pomoc i fyzikální znalosti, jelikož tahle zvláštní plošinovka si hojně zahrává s gravitací, odstředivou silou nebo třením. Jakkoliv znějí zadání pro každý level vcelku stroze (stačí dosáhnout cílového praporku, potažmo vykonat nějakou akci), prvořadým problémem je vůbec výběr správné cesty. Stůl v dětském pokoji se zdá nezáludný, přesto kapce vody vystaví stopku i prostá stránka knihy, či otevřený sešit. Bezpečnou zónou při cestě po pracovní desce jsou tak plasty, lakovaný povrch stolu, tužky, fixy, svého využití dojde i pohozený úhloměr. V hlavní roli fyzika Nepřehlédnutelné logo Ageia, jakož i vyžadovaná přítomnost ovladačů PhysX napovídá, že působení sil věnovali tvůrci velkou pozornost. Hrátky s fyzikou jsou zde všudypřítomné, ať už jde o improvizovanou houpačku ze školního pravítka, nebo provazový most z plátků okurky. Mnohdy je zapotřebí také něco srazit, překlopit obal knihy, případně otevřít krabici sušenek, aby vůbec kapka mohla postoupit dále. V potaz se musí brát i pády z výšky, vždyť kapka pokaždé ztratí na svém objemu, když se po dopadu lehce rozstříkne. Stejně tak je třeba hlídat si povrch, mnohé materiály jsou sice zdánlivě bezpečné, ovšem jen na nezbytnou chvíli - setrvat na lehce savém podkladu většinou nelze nekonečně dlouho. ![]() ![]() ![]() Na druhou stranu, kapka vody se ve hře chová spíše jako kulička a zákonům zdejšího světa je potřeba se přizpůsobit. Brzy zjistíte, jakých materiálů se nelze dotknout ani na desetinu vteřiny a se kterými je kapka kamarád. Zrovna tak poznáte její sílu, hned v jedné z prvních úrovní posunuje kupříkladu kapka vcelku bez problémů kancelářskými sponkami. S přimhouřením oka se ale dá říct, že všechno funguje podle očekávání a možné nesrovnalosti jsou odprezentovány hned v tutoriálově pojatém úvodu. Po celou dobu hraní lze navíc narazit na kreslené otazníky, fungující jako nápovědy, další možný postup odkrývají tu a tam i maličké kapičky, roztroušené po okolí. Skáču i šplhám Po chvíli hraní předvede kapka i nějaké ty speciální schopnosti, tuším že od druhé úrovně totiž dokáže skákat. A to se později přidá ještě skok dvojitý a schopnost šplhat po specifických površích/objektech, zvlášť jsou-li tyto jakoby orosené. Právě při šplhu však ztrácí hlavní hrdinka hodně sil a kapacity, energii naštěstí doplňuje ona cestička z kapiček rosy. Obecně platí, že čím je kapka větší, tím více má síly, tím rychleji se může pohybovat a obojí se příznivě projeví také na jejím ovládání. Během cesty proto není od věci v uvozovkách tankovat a průběžně doplňovat její standardní objem. Pomyslnými benzínovými stanicemi bývají nejčastěji kousky ovoce a zeleniny, zdánlivě náhodně rozházené kolem. Stačí jen přejet po plátku jablka, okurky, nebo si vyskočit na rozkrojený pomeranč a kapka ihned vstřebá jejich vodní zásoby. ![]() ![]() ![]() Mnohé z úrovní mají vícero cest a možností, jak je vyřešit. Nejčastěji je ale předem dána ta jediná možná, jelikož rozmístění objektů na hrací ploše jasně vytýčí mantinely. Začátek v pokoji (a později snad i v obýváku) je zdánlivě ještě docela otevřený, valná část levelů je však situována na kuchyňskou desku, na které již předměty denní potřeby fungují coby smrtonosné pasti. I něco tak obyčejného jako je chňapka, utěrka, či papírový ubrousek, platí ve světě I-Fluid za minové pole. Chybí už je výstražné cedule, se zákazem vstupu. Po startu tak ihned vidíte, kudy to rozhodně nepůjde – pohozeného kuchyňského příslušenství se opravdu nelze ani dotknout. Naštěstí po cestě je pokaždé rozmístěno pár záchytných bodů, takže frustrace z neustálého opakovaní zvlášť zapeklitých úseků nehrozí. Kaskadérské scény bez dabléra Ač se to možná nezdá, na kapku vody číhá nebezpečí opravdu na každém kroku a pro zdárné splnění mise je nucena vykonat mnoho nebezpečných kousků. Přeskakování utěrky po formičkách na cukroví patří ještě k těm snazším, stejně jako průchod územím s rozsypanou moukou. ![]() ![]() ![]() Konečně další úrovně později předvedou, že i atak kutálejících se tužek, uvolněných fixek a lepící pásky, či sušenek vysypaných z krabice, byl ještě procházkou suchou růžovou zahradou. Mluvíme přece o kuchyni, kde lze narazit i na rozžhavené plotny sporáku, teplo sálající z právě upečených sladkostí a nekonečnou spoustu savých materiálů a objektů. Pouť kapky k cíli může ukončit prakticky vše, od kusu chleba, přes sáček s čajem, až po nepříjemný hmyz v podobě much a švábů. Nedá se říct, že by I-Fluid byla příliš obtížná. Po chvíli se zorientujete, podrobíte si kameru i ovládání, a pak už stačí mít jen štěstí a hromadu trpělivosti. Mnohdy rozhodují skutečně maličkosti, hranice mezi úspěchem a neúspěchem je tak tenká. Druhá polovina hlavní kampaně ovšem vyžaduje již patřičně zocelenou a z mnoha bitev ošlehanou kapku vody. Nezapomenutelný je především mexický level, kde se vaří něco opravdu pikantního a naše hrdinka hned zpočátku překonává pánev s olejem, na které se restuje mrkev a okurka. Přeskakování poskakující zeleniny je ovšem jen začátkem, chvíli na to následují provazové mosty v duchu Indyho Jonese (jsou ale z okurky a na dně propasti, po nějakých 10 centimetrech, čeká ubrousek) a neméně záludné chipsy, podporované zlým větrákem. ![]() ![]() ![]() Kapka toho každopádně zvládá hodně. Nedělá jí tudíž problém skočit na přepínač stolního větráku a tento buď zcela vypnout či alespoň pootočit, aby usměrnila proud jeho vzduchu. Konečně z prvotních úkolů, kdy stačí jen stanout s kapkou vedle šachovnicového praporku, postupně vykrystalizují zadání destruktivní až příběhová. Jednou je cílem srazit pyramidu z kelímků, jindy se mořský ježek dopraví za pomoci makrely (to jsem si vážně nevymyslel) na protější stůl, několikrát je žádáno i shození patřičného počtu oříšků ze stolu, respektive umístění několika rajčat do misky. V poslední třetině hry nadto získá kapka další schopnosti, mezi něž patří i ovládání menších objektů, typu jahody a brambory. Nápadů by byla spousta Rozhodně dostatečným se jeví počet úrovní, přestože jich je pouze patnáct. Při prvním hraní totiž s každou z nich strávíte i desítky minut, jakkoliv se posléze dají (s patřičným tréninkem a štěstím) proběhnout během chvilky. S dokončením levelu v režimu kampaně se navíc otevírá jeho speciální „petals varianta“, s hledáním poschovávaných okvětních lístků a k dispozici je také mód Time Attack. Navzdory vyřčenému přesto trochu zamrzí, že té zábavy není ještě o něco víc. Spousta zajímavých nápadů hrou jen rychle profrčí, řada vtipných situací tu byla jen lehce nakousnuta, mnozí by dozajista uvítali i editor. Jedna z úrovní je kupříkladu ponořena do absolutní tmy a noční dobrodružství naší kapky je možné sledovat jen díky poletující světlušce. Ta pomalu přelétává nad kuchyňským stolem, přičemž kapce osvětluje jen nezbytné blízké okolí. Když pominu úžasnou atmosféru a povedený vizuál, se zelenkavým mihotavým světlem, či zlověstnými stíny generovanými v reálném čase, hra rázem dostává i zcela jiný rozměr. ![]() ![]() ![]() Svoji roli hraje čas (když vám světluška uletí, je konec) a napětí zvyšují také překážky, nenadále vystupující z temnoty. Proto dvakrát škoda, že svou noční verzi nemají i další levely. Více se stejně tak dalo vytěžit z hrátek s fyzikou a destrukce okolí, což ostatně dokazuje finální úroveň, s kutálejícím se melounem. Líbivé technické zpracování Povedený grafický kabát nakousla už zmíněná světluška a víc možná ani není třeba dodávat. Obrázky, či ještě lépe trailer, vypoví víc, než další řádky textu. Kritiku zaslouží snad jen některé ošklivé zubaté stíny a absence vyhlazování vůbec, ale to se stává i v lepších rodinách (vzpomeňme na Unreal Engine 3). Trochu diskutabilní mi přišla také implementace funkce depth of field. Vzdálenější předměty engine rozmazává docela podivně, mnohdy se stane že vidíte jen polovinu kuchyňské misky a zbytek už je zahalen v mlžném oparu. Jinak si ale grafici a modeláři vcelku vyhráli a hra vypadá krásně, i díky nasvícení a odrazům – v kapce se často zrcadlí její okolí, realisticky deformované a lomem světla pokřivené. Hardwarové nároky přitom nejsou vysoké a zahrají si údajně i majitelé 1GHz procesorů a Radeonu 9700, takové je alespoň oficiální uváděné minimum. Plusem je jistě i stylová čistota, I-Fluid nemá žádný interface ani rušivé ukazatele, absentuje v podstatě i hlavní menu. Výběr úrovní je vyřešen velmi elegantně, když je kapka vody vyvržena mezi změť trubek a hadic někde na zahradě, nedaleko domu. ![]() ![]() ![]() Pochválit je možno také kameru, tradiční bolístku podobných her. Její ovládání má plně pod kontrolou myš, včetně zoomování, vždy si tak vyberete z jakého úhlu a vzdálenosti budete scénu sledovat. Nejbližší objekty se při přiblížení mimo to zprůhlední, občas se ale stane, že se přímo před vaším zrakem vynoří nějaký vzdálenější předmět. A to může mít tu a tam fatální následky, zvlášť ve vypjatějších akčních pasážích. Poslední výtka pak směřuje na příležitostně zlobící fyziku, respektive detekci kolizí. Několikrát se mi podařilo propadnout dnem plastikového kelímku, nebo zahučet skrz keramickou misku – a to věru nepotěší. Potěší naproti tomu ozvučení, lépe řečeno soundtrack. Zvuky jako takové zde prakticky neexistují, veškeré putování kapky domem podbarvuje pouze ambientní hudba různých stylů, výtečně vystihující prostředí. ![]() Stáhněte si: Demo, Trailer... |
Marek Beniač | |
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |