Recenze
Gran Turismo Sport - recenze
20. 10. 2017
|
Václav Rybář
Vztah ke Gran Turismo Sport projde u každého několika fázemi, a je vlastně úplně jedno, zda jste kovaný fanoušek série od prvního dílu nebo novopečený závodník, co se rozhodl kvůli vlastnictví PS4 Gran Turismo konečně prubnout. Kazunoriho slavná značka totiž zvládá být deset let za opicemi a současně se tváří jako lovec nejnovějších trendů. Její sázka na radikální omlazovací kůru vypadá zprvu bláhově. Jenže pak začnete hrát a zjistíte, že hodiny a kilometry vám pod rukama mizí stejně rychle jako kdysi, když značka Gran Turismo celému žánru vládla.
Titan Quest - recenze mobilní verze
8. 8. 2016
|
Jan Hrdlička
Od chvíle, co se série mobilních akčních RPG Dungeon Hunter přiklonila k agresivnímu free to play modelu, volali hráči po novém mobilním zážitku, který by se blížil starému dobrému Diablu. Nově se pověst žánru na chytrých telefonech a tabletech snaží zachránit předělávka deset let starého Titan Questu, která nedávno vyšla na App Store a Google Play.
UFC 2 - recenze
23. 3. 2016
|
Aleš Smutný
Ještě před dvěma lety bych s klidem konstatoval, že UFC a MMA obecně sleduje v České republice deset lidí a hra, která se věnuje tomuto sportu, zaujme zhruba stejně jako wrestlingová série WWE. Časy se ale mění. I když se MMA popularitou ani zdaleka neblíží fotbalu nebo hokeji, povědomí o něm stoupá v zahraničí i u nás. Ruku v ruce s tím se vyvíjí i herní zpracování UFC od studia EA Canada, které stojí za boxerskou sérií Fight Night. Potvrzuje to nedávno vydaný druhý díl UFC, který navazuje na dva roky starou jedničku, a posouvá videoherní zpracování MMA na zcela jinou úroveň.
Spiritfarer – recenze poklidné manažerské hry o umírání
19. 9. 2020
|
Šárka Tmějová
Roztomilost, která vám zlomí srdce
Minecraft: Story Mode – recenze 3. epizody
3. 12. 2015
|
Miloš Bohoněk
Je vskutku obdivuhodné, když i sotva hodinu a půl dlouhá hra, v níž se prakticky nemůžete volně pohybovat a volně interagovat s prostředím, obsahuje bug, kvůli němuž se hryzne, vy musíte celý program restartovat a nahrát pozici o deset minut zpátky. Od krátké a vesměs lineární hry se očekává perfektně vyladěný chod, a když ne to, aspoň by člověk měl mít možnost přeskakovat již jednou absolvované dialogy. Těch je v Minecraft: Story Mode požehnaně a ani ve třetí epizodě s podtitulem The Last Place You Look nenabízejí příliš zábavnou podívanou napoprvé, ani napodruhé.
Borderlands 3 – recenze
24. 9. 2019
|
Vincent Olejník
Letos je to deset let od vydání prvního dílu ujetého vesmírného looter shooteru. Borderlands si za ty roky vybudovaly slušnou fanouškovskou základu, vznikla z nich adventura od Telltale i jeden samostatný díl vyvíjený jiným studiem. Kromě svérázného humoru vynikají i specifickou komiksovou stylizací, takže spousta hráčů, mě nevyjímaje, Borderlands 3 vyhlížela s velkým očekáváním. Vždyť dvojka platila za jednu z nejlepších kooperativních stříleček vůbec!
Rolando: Royal Edition – recenze
25. 6. 2019
|
Jan Hrdlička
Pamatujete na dobu deset let zpátky? Všecko se tehdy zdálo o malounko snazší, první iPhone stále působil docela jako zjevení a my obdivovali i to, že kam člověk nahne telefon, tam přesně zapadne kulička. Anebo s jakým mistrovstvím se dali vystřelovat rozlícení ptáčci z praku. Tehdy jsme hráli ledasco. Až na Rolando. Barevná plošinovka, dílem ovládaná prsty, dílem náklony, připomínka něčeho, s čím pak zametly nové žánry a nové způsoby hraní, u nás jaksi zapadla. A proto je její znovu vydaná královská edice něčím zvláštním. Připomínkou doby, kdy jednomu vše připadalo hravé, vše radostné a neokoukané. A jindy se zase spojení s minulostí už přeci jen zpřetrhalo a návrat je to takový do jisté míry hořkosladký.
Titan Quest: Ragnarök - recenze
6. 12. 2017
|
Mars Vertigo
Jako Thorovo kladivo zahřmělo z čistého nebe náhlé oznámení zbrusu nového datadisku pro diablovku Titan Quest, se kterou jsme se neviděli dobrých deset let. I když leccos mohlo napovědět loňské převlékání kůže v podobě přepracované výroční edice původní hry a rozšíření Immortal Throne. Zdá se, že THQ Nordic jakožto samozvaný spasitel starších, zpola zapadlých, značek rozhodně neztrácí čas a svého úkolu se zhostil s velkou vervou. Toto překvapivé dějství tentokrát pochází z dílen švédských Pieces Interactive, kteří stojí mimo jiné také za pokračováním Magicky. Ragnarök je vlastně takovým předčasným vánočním dárkem pro každého milovníka diablovek.
Sea of Stars – recenze jednoho z nejlepších JRPG roku
30. 9. 2023
|
Michal Krupička
Když se skloubí nostalgie s novými nápady
Football Manager 2014 - recenze
28. 10. 2013
|
Aleš Smutný
Drahý kamaráde a příteli Football Managere, toho času 2014, známe se už nějaký pátek. Je to vlastně už přes deset let a to ses na začátku jmenoval jinak. Prožili jsme si svoje, na tisíce hodin bych to odhadoval. Probdělé noci na vysoké škole, kdy jsme druhý den kašlali na přednášku, protože jsme chtěli dostat Rotherham o patro výš. Někdy nás taky chytl rapl a klávesnice nepřežila nával cholerického šílenství zcela ve zdraví.
Warhammer 40,000: Space Marine 2 – recenze temné a brutální akce
4. 9. 2024
|
Jakub Malchárek
Ve 41. miléniu je jenom válka
Devil Daggers - recenze
5. 4. 2016
|
Pavel Dobrovský
Někdo si peklo představuje jako kotel vroucího oleje a partu chlapíků s trojzubci. Jiný na něj nevěří a pro dalšího spočívá v bezvýchodnosti. Zatímco první dva si mohou při hraní Devil Daggers vesele pískat, třetí bude v zasmyčkované bitvě bez konce trpět jako zvíře. Věrný FPS instinktům bude chtít porazit celé peklo, protože o tom přeci hry jsou, ale na lopatkách nakonec a vždy skončí sám. Vím o tom své. Strávil jsem v Devil Daggers šest hodin. Nejdéle jsem přežil 91,1215 sekundy. A tak to má většina hráčů. Až na borce, co vydrží tři, pět nebo osm minut. A ano, dokonce existuje šampión s časem těsně nad deset minut. Záznam jeho heroické křeče má na Youtube několik desítek tisíc zhlédnutí, předchozí rekord více jak půl miliónu. Devil Daggers je zkrátka fenomén.
Halls of Torment – recenze nástupce Vampire Survivors inspirovaného prvním Diablem
7. 10. 2024
|
Michal Krupička
Čas se proměnit v magickou atomovku
Stalingrad - recenze
7. 5. 2005
|
Redakce Games.cz
„Válečných strategií není nikdy dost“, řekli si chlapíci z DTF Games, a rozhodli se na enginu Blitzkriegu postavit strategii zachycující bitvu o Stalingrad. Vyplatil se jim důraz na realističnost a historickou věrnost?
Transformers: Rise of the Dark Spark - recenze
19. 7. 2014
|
Lucie Jiříková
S nástupem nové generace konzolí se všichni snaží o grafické či herní vylepšení. Dokonce i LEGO hry přišly s moderním přelivem. Skoro bych se nechala strhnout vlnou euforie. Jenže pak se objeví hra jako Transformers: Rise of the Dark Spark, která vás ze sluníčkové nálady bezpečně dostane. Rise of the Dark Spark totiž kašle na jakékoliv pozlátko tak dokonale, že vypadá a bohužel se i hraje jako deset let stará hra, kterou už tehdy nikdo nechtěl.
Ratchet & Clank: Nexus - recenze
3. 1. 2014
|
Petr Prošek
S příchodem „soňáckého“ next-genu je na čase dokončit všechny resty stárnoucí generace, a tak se pod voňavou jedličkou mohl kromě šestého dílu závodního Gran Turisma blýsknout také slavný intergalaktický chlupáč Ratchet. Příznivci arkádového běsnění si v jeho společnosti spokojeně mručí již více než deset let a „péestrojkovou“ etapu série Ratchet & Clank nedávno uzamknul epilog s názvem Ratchet & Clank: Nexus.
Halo: Combat Evolved Anniversary - recenze
18. 11. 2011
|
Aleš Smutný
Je to velký kluk. Je mu už deset let. Že je to málo? Ale vždyť je to herní postava, a na takovou, upřímně řečeno, to je už docela dost. Úctu si však nezaslouží jen kvůli věku. Tenhle chlapík (nu, spíše genetický upravený nadčlověk) se totiž stal ikonou. Zelená zbroj, zlatý průzor, vzdorný postoj, případně ještě mihotavý třpyt štítu... John-117 alias Master Chief patří mezi nejvýznamnější a nejikoničtější herní postavy. A stejně tak série Halo patří k nejvýznamnějším střílečkám, ať už z hlediska příběhové kampaně nebo multiplayeru.
Horizon Zero Dawn: Remastered – recenze zkrášleného neopravěku
11. 11. 2024
|
Jan Slavík
Nechtěli jsme, ale máme
Destroy All Humans! 2 – recenze pokračování ufonského řádění
26. 8. 2022
|
Jakub Malchárek
Druhý příchod Crypta
Blue Prince – recenze ohromující puzzle adventury
7. 5. 2025
|
Patrik Hajda
Okamžitá klasika, budoucí legenda
Sundered - recenze
1. 8. 2017
|
Pavel Skoták
Běžím nekonečnou chodbou. Míjím opuštěné plošiny a v uších se mi rozléhá šepot prastarých entit, obývajících toto prazvláštní místo. Popadám dech, dochází mi energie, ale kdykoliv se otočím, vzedme se ve mně pud sebezáchovy. Skáču přes plošiny, pod nohama se mi drolí hlína z roztodivných výstupků, trčících ze zdiva. Jsou za mnou. Nepopsatelné stvůry. Šepot sílí. Musím se jim postavit. Musím bojovat, než mě chapadla nicoty stáhnou na samý začátek.
Emergency 2012 - recenze
7. 2. 2012
|
Jakub Kovář
Narazit v poslední době na originální RTS je těžké a není proto divu, že se netradiční záchranářské téma, s nímž série Emergency uchvacuje přes deset let, pořád dobře prodává. Po poměrně slabých prvních dílech začala z potenciálu těžit víc a víc, aby pomyslného vrcholu dosáhla ve své čtvrté inkarnaci. I v ní ji sice trápilo několik chyb spojených převážně s umělou inteligencí, ale ve výsledku šlo o kvalitní a především zábavný titul. Nový díl na tom však zdaleka tak dobře není.
Serious Sam 3: BFE - recenze
19. 12. 2011
|
Ondřej Švára
Ani jeden historický pramen se nezmiňuje o tom, že by staroegyptští bohové nosili na očích oranžové zrcadlovky kradené ze šaten jezdců na BMX kolech. Chorvatské studio Croteam si proto takové zjevení muselo vymyslet. Pravda, jejich bůh si ještě nevybudoval velkou tradici, vždyť je věřícími uctíván teprve deset let. Na druhou stranu už jich jsou ale miliony a o tom si takový Anubis, klimbající tisíce let nad hrobkami králů, může nechat opravdu jenom zdát. Croteam vyrobil boha moderního. Je to Serious Sam, bůh lakonicky štěkajícího kulometu. Nesesílá na kacíře hromy, blesky a neplodnost. Trestá je minigunem.
Ash of Gods: The Way – recenze taktického karetního RPG
10. 5. 2023
|
Zbyněk Povolný
Počtvrté a stále skvěle
The Last of Us: Part I – recenze PC verze konzolové legendy
30. 3. 2023
|
Jakub Malchárek
Konverze bez lásky a péče
Sonic X Shadow Generations – recenze dvojhry s rychlonohými ježky
5. 11. 2024
|
Zbyněk Povolný
Dvě hry v jednom
Anger Foot – recenze nadupané akční jízdy
9. 8. 2024
|
Michal Krupička
Dávejte pozor, komu štípnete boty
868-HACK – recenze abstraktního kyberpunku
14. 2. 2015
|
Lukáš Grygar
Dobří hackeři se vracejí. Uvnitř 868-HACK jsem strávil nehorázně času, když se jí ještě říkalo 86856527, měla deset MB a byla zadarmo. Teď má mega sedmnáct, stojí bratru sto pade a jestli se bojíte, původní prototyp zůstává k dispozici. Vznikl v rámci sedmidenního game jamu na téma roguelike hry, tedy hry inspirované zdoláváním generovaných kobek ve strohém střihu legendárního NetHacku. V tomhle případě se negenerují kobky, ale lo-fi matrix, rozparcelovaný na sektory. Sektory jsou pak rozdělené na políčka, po kterých se pohybujete ve stylu oblíbeného raně devadesátkového seriálu: krok za krokem. S každým vaším udělají jeden i nepřátelé. Jací?
Eisenwald: Blood of November - recenze
10. 2. 2017
|
Jan Slavík
Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.