Recenze

LEGO The Lord of the Rings - recenze

LEGO už dávno není jen povedenou stavebnicí, z níž jde postavit prakticky cokoliv. My hráči moc dobře víme, že vedle kostiček je LEGO i velice úspěšnou sérií her, která obvykle ztvárňuje ty největší filmové ikony. Po LEGO Star Wars III: The Clone Wars, LEGO Harry Potter: Years 5-7 nebo LEGO Batman 2: DC Super Heroes, jsme se proto celkem logicky dočkali také titulu LEGO The Lord of the Rings.

The Mummy

The Mummy - recenzeAutor:LadisPublikováno: 10.prosince 2000• Podvádět se...

The Sims

The Sims - recenzeAutor: ACEPublikováno: 17.února 2000 • Každodenní rutina ...

Offworld Trading Company - recenze

Kolonizace Marsu přinese nepředstavitelné obchodní příležitosti. Vypráví se o tom v ekonomické strategii Offworld Trading Company od hlavního designéra Civilization IV Sorena Johnsona. I když se hra zaměřuje hlavně na byznys, díky komplexnímu finančnímu systému a cizokrajným kulisám rudé planety pobaví hezky zeširoka. Kvůli své komplikovanosti ale není pro každého. Grafy, čísla a složité souvislosti si žádají trpělivé učení. Po zkrocení všech zákonů trhu se ale přihlásí stereotyp. Hře schází trvanlivost, kterou si musíte dokoupit ve stahovatelných balíčcích.

Downfall: Redux - recenze

Původní Downfall je adventura z roku 2009 od studia Screen 7. Její Redux verze je nejen updatem po všech stránkách včetně vylepšeného příběhu a nadabovaných postav, ale především připomínkou, že tento skvostný psychothriller existuje. Pokud jste jej ve své době minuli, nic nežehrejte nad datem vydání nebo rozplizlým rozlišením - jde o kousek, který by žádný milovník adventur neměl minout. Zajímat by ale měl mnohem širší paletu hráčů než jsou jen fanoušci žánru.

House Builder – recenze

Jak se staví (zlý) sen

Minecraft: Story Mode – recenze 3. epizody

Je vskutku obdivuhodné, když i sotva hodinu a půl dlouhá hra, v níž se prakticky nemůžete volně pohybovat a volně interagovat s prostředím, obsahuje bug, kvůli němuž se hryzne, vy musíte celý program restartovat a nahrát pozici o deset minut zpátky. Od krátké a vesměs lineární hry se očekává perfektně vyladěný chod, a když ne to, aspoň by člověk měl mít možnost přeskakovat již jednou absolvované dialogy. Těch je v Minecraft: Story Mode požehnaně a ani ve třetí epizodě s podtitulem The Last Place You Look nenabízejí příliš zábavnou podívanou napoprvé, ani napodruhé.

Wolfenstein II: The Diaries of Agent Silent Death - recenze

Ve válečných zápiscích s podtitulem The Diaries of Agent Silent Death se odhalují další tajemství z okupované Ameriky. Pointa však chybí. Spíše se potvrdil podivný kurz bonusové série, která do akční pecky Wolfenstein II: The New Colosuss dodává recyklovaný obsah, krátkou herní dobu a čím dál nesmyslnější nápady, jak ničit nacisty. Po demoliční zábavě z minula se přihlásila stealth hratelnost, se kterou Machine Games ukázali, jak hluboko lze po tvůrčí stránce klesnout.

Dracula 4: The Shadow of the Dragon - recenze

Drákula se nepromenuje ve hrách, filmech a divadelních představeních s takovou pravidelností, jako námět zombie apokalypsy. Na druhou stranu ale jde o téma dlouhotrvající, které se objevuje s nevyčerpatelnou pravidelností mnoho desítek let.

Blazing Angels 2 - recenze & videa

Než dostal arkádový letecký simulátor pokračování, vyrostla mu slušná konkurence, která se rovněž může chlubit povedenou grafikou či prototypy válečných strojů. Co bude oním pomyslným jazýčkem na vahách?

Dragon Quest VII: Fragments of the Forgotten Past - recenze

A je to tu zase. Další masivní porce japonského RPG. Tak masivní, že je ideální před hraním opustit zaměstnání, školu, manželku, děti... v podstatě všechno, co neobnáší klikání do stroje od Nintenda. Jedinou změnou od zavedeného vzorce je to, že místo jednoho epického příběhu o záchraně světa dostanete celou haldu dobrodružství. Každý ostrov, na který se dostanete, přinese jeden příběh. Komický i tragický. Ano, v Dragon Quest VII budete putovat po ostrovech ztracených v čase. A pokud splníte mise, vynoří se ostrov v současnosti a vy ho budete moci znovu navštívit, abyste zjistili, co všechno se změnilo, a jak jste se stali součástí legendy.

Rise of the Tomb Raider: 20 Year Celebration - recenze

Ještě pár týdnů a dvacetileté výročí budu slavit i já: téměř dvě dekády uplynuly od doby, kdy jsem poprvé zasedl ke konzoli PlayStation, a s vyvalenýma očima zíral na perfektní grafiku, fantastické úrovně a dech beroucí architekturu, kterou na obrazovky přinesl první Tomb Raider. Kdybych jen tehdy tušil, že za dvacet let budou vycházet další díly, a že i zbrusu nový a zmodernizovaný Rise of the Tomb Raider mě bude bavit skoro stejně jako ten první tenkrát.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části

Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.

Everybody’s Gone to the Rapture - recenze nástupce Dear Esther

Apokalypsa je jedno z nejprovařenějších popkulturních témat, protože je osvobozující. Dovoluje nám zničit vše, co známe, a na spálené zemi vystavět něco, co by mohlo být. Maže minulost, aby mohla vzniknout budoucnost. Jenže co když taková katastrofa není devastující, ani nepohne civilizací jakýmkoliv směrem? Vývojáři ze studia The Chinese Room, kteří mají na kontě povedenou Dear Esther a poněkud pokulhávající Amnesia: A Machine for Pigs, nám v Everybody's Gone to the Rapture nabízejí velmi osobitou vizi zániku světa, která ač je zalitá sluncem, dovede nahnat husí kůži.

Lord of the Rings: War in the North - recenze

Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.

The Masterplan - recenze

Pokud jste vždycky přemýšleli, jaké by to bylo přepadnout benzínku s punčochou na hlavě a pistolí v ruce, ale pud sebezáchovy vás pokaždé zastavil, mohla by vás hra od studia Shark Punch zaujmout. Ve shora viděné kriminální simulaci The Masterplan se vracíte v čase do sedmdesátých let minulého století a konečným cílem vašich gaunerských choutek není nic jiného než zdánlivě nedobytný Fort Knox.

The Room - recenze

"Další hloupá tabletová hra, která se prodává skoro zadarmo, a délkou nepřesáhne zábavu na jedno odpoledne. Určitě se blbě ovládá, vypadá odporně a je úplně o ničem." Podobně jste možná reagovali při zjištění, že recenzujeme konverzi původně mobilní hry. Vůbec se vám nedivím, ale stejně jde o předsudky živené špatnou pověstí mobilních her a pravdy je v nich opravdu málo. Ve skutečnosti je The Room hra s překvapivou hloubkou, která skvěle vypadá, a hravě strčí do kapsy kdejakou klasickou adventuru nebo zahloubanou nezávislou hru o smyslu života.

The Fall - recenze

Padá kosmonaut, něco si přej! A můžu si přát dobrou hru? Klidně. Dobrou a chytrou? Taky. The Fall je dobrá i chytrá zároveň, stojí za ní jediný člověk (Kanaďan John Warner) a úplně slyším to syčení z publika. Další nezávislá plošinovka? Ssss. The Swapper přes kopírák? Ssss. Hadi předsudků a skepse ale mohou zůstat ve svých doupatech. Ano, hrajete za kosmonauta. Ano, herní mechanismy jsou provázány s hlubší rovinou příběhu. Ne, The Fall není plošinovka. Ve skutečnosti jde o adventurní jednohubku na tři, čtyři hodiny, během kterých uvaří autor z jednoduché premisy překvapivě silný zážitek.

The Yawhg - recenze

Občas se vám dostane do rukou hra, o které byste rádi mluvili podrobně a dlouze, ale zároveň je vám jasné, že čím víc toho o ní prozradíte, tím slabší z ní pak budou mít hráči zážitek. Podobné hry obvykle všechno vsází na děj, a když už se o ní rozepisuju, asi vám nemusím říkat, že The Yawhg je jednou z nich.

The Swapper - recenze

Tolikrát v životě si člověk přeje být na více místech zároveň! Třeba matka, které při vaření křičí na dítě. Nebo penzista mezi slevovými koši. A co třeba Jirka Luňák v zápase o postup do kraje? Zajímavé je, že stejná touha se projevuje i ve hrách. Především v těch, které jsou založeny na pohybové logice.

The Cave - recenze

Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.

The Splatters - recenze

Zatímco mainstream logické hry ze svého portfolia až na výjimky (čest Portalům) vytěsnil, na nezávislé scéně se s podobnými hrami doslova roztrhl pytel. Další zástupce této početné skupiny se objevil na Xbox Live pod názvem The Splatters. Jde o prvotinu izraelského vývojářského studia Spiky Snail a nutno dodat, že vcelku podařenou.

The Void - recenze

Ruský medvěd dává po Pathologicu v pořadí druhý touchdown. Je to akce? RPG? Snad adventura? Ne ne, invence toť leze šňůra...

The Conduit - recenze

Stříleček viděných z vlastních očí je na Wii jako šafránu, přestože k nim ovladač Wiimote přímo vybízí. Tím však výčet superlativ u této hry končí.