Recenze

Sid Meier’s Ace Patrol - recenze PC verze

Když se řekne tahová strategie, co se vám vybaví jako první? Osobně si vzpomenu na Sida Meiera a jeho Civilizaci, abych si potom v závěsu vybavil XCOM, Fire Emblem, Advance Wars a Battle Isle: Incubation. A teď si představte, jak by to vypadalo, kdyby Sid Meier zkusil udělat taktickou strategii soustředěnou právě na bitvy. Máte? Tak v tuto chvíli zahoďte nerealistická očekávání naprosté tahové božárny a pojďte se podívat, jak se Sid Meier’s Ace Patrol tahovka se spoustou originálních nápadů, ale i dlouhou řádkou chyb, vlastně hraje.

Red Alert 3 - recenze xboxové verze

Konzolové ovládání RTS se v konverzi pro Xbox 360 dočkalo své prozatím nejlepší podoby. Jak si jinak hra stojí vedle dřívější PC verze a také vedle Tom Clancy EndWar sázejícího na hlasové ovládání?

Command & Conquer 3 - X360 recenze

Válka o tiberium nabrala ještě více na obrátkách ve čtyřech multiplayerových módech, které si na PC prostě neužijete. Zápolení se totiž přesunulo na jiné bojiště. Byl Xbox 360 s ovládáním na gamepadu vhodnou volbou?

Grow Home - recenze unikátní plošinovky s robotem

Grow Home je typická hra od Ubisoftu. Ne, nemá multiplayer, neobsahuje podobné prvky odemykání kusů světa synchronizací u nějaké věže a dokonce ani nevyužívá Uplay. Typický styl velkého vydavatele, který se promítl do téhle hry z klávesnic britské pobočky, Ubisoft Reflections, spočívá ve snaze o něco nového a zaměření na okouzlení z objevování neznámého. Celou náplní hry je lezení po něčem vysokém za účelem odhalení dalšího kusu světa. Koncept hráčům dobře známý z Far Cry, Assassínů a třeba i z Watch Dogs a jiných velkých produkcí. Grow Home chytrá, nápaditá a hlavně a především zábavná hra s robotem.

Soldier of Fortune II - recenze

Druhý díl akce Soldier of Fortune, která si vysloužila nálepku nejbrutálnější hry všech dob, je konečně tady a v této podrobné recenzi jsme rozpitvali všechny její aspekty i ustřelené končetiny obětí.

Mass Effect 2: Arrival DLC - recenze

Arrival je poslední DLC a zároveň epilog Mass Effect 2. Je to však i prolog, či možná jen ryzí intermezzo, před příchodem Mass Effect 3. Teoreticky je to poslední šance zahrát si se svými bojovými soudruhy (žádné rudé konotace). Jenže... Recenzovat DLC je věc nevděčná, protože jen těžko odhadnete míru informací jakou do článku zařadit a určitě se najde někdo, pro něhož to bude málo. Nu, tak tebe (ano, na tebe mluvím) musím obětovat pro dobro většiny, která si nechce nechat vyzradit těch pár dějových zvratů v Arrival. (+5 Paragon)

Galactic Civilizations III - recenze

K dobývání hvězd a herního mainstreamu se letos vrátila Galactic Civilizations III. Věrní fanoušci oblíbené galaktické série sice čekali více důležitých změn než jen třeba lepší grafickou podívanou, ale přesto, nebo právě proto, oslovuje aktuální díl širokou hráčskou základnu. Galactic Civilizations se tak musí líbit všem, kteří si nechtějí vesmír pouze představovat, ale touží jej na vlastní oči poznat. Pohledné a také přehledné herní prostředí navíc giganticky nabobtnalo a hra se chlubí i velkorysým editorem, stále se zdokonalující umělou inteligencí a přísunem nových příběhových kampaní.

Dr. Mario World – recenze

Zdánlivě nekonečný počet misí, všechny možné power-upy a hned několik typů měny, plus klasická hratelnost žánru „spoj tři“. Jestli jste potřebovali důkaz, že žijeme v těžké době, tady ho máte – jmenuje se Dr. Mario World. Píše se rok 2019 a proboha živého, Nintendo se rozhodlo v zásadě okopírovat Candy Crush Sagu.

Mass Effect 3: Omega - recenze

Vrátit se po řadě měsíců do světa akčního RPG Mass Effect 3 (pokud nepočítám povedené DLC Leviathan) s sebou neslo poměrně velkou míru nostalgie a ještě větší nálož dat stahovaných z Originu. Ale povedlo se, nahrál jsem pozici před misí, z níž už není cesty zpět, a vydal se osvobodit vesmírnou stanici Omega, domov všech gangsterů a dalších pochybných existencí, ze spárů organizace Cerberus. Což je, jak si nejspíše vybavíte, organizace plná lidí, takže na souboje s exotickými druhy monster můžete v tomto DLC zapomenout.

Everyday Shooter - recenze

Pozitivně přijatý týden her od nezávislých vývojářů zakončuje psychadelická hudební střílečka, odehrávající se na jediné obrazovce. Že to zní divně? Možná, ale může vás pohltit stejně jako nás.

Skulls of the Shogun - recenze

Tahová strategie Skulls of the Shogun má za sebou strastiplnou štreku a po letech vývoje, prázdných bankovních kont i zápolení s byrokracií Microsoftu se snad konečně dobelhala do veselého finiše. Hra nedávno vyšla i na Steamu v rozšířené Bone-A-Fide edici, která k originálnímu obsahu přihazuje několik singleplayerových i multiplayerových map, a vývojáři si oddechli. Po půl roce trápení si jejich dílo může zahrát takřka každý.

RIVE - recenze

Promiňte, měli byste chvilku promluvit si o našem pánu, Ježíši Kristu? Fajn, pojďme probrat rovnou celou Svatou Trojici. Co se stříleček ze žánru shoot 'em up týče, přísahám na Xenon II, R-Type a Banshee, nebo možná spíš příbuznou 1943, v jejíž automatové verzi jsem utopil kapesného, až ani na Pedra nezbylo. S vírou je vždycky mrzení! Taky se mi nikdy nelíbila Jets'n'Guns, a pokud za nejlepší shmup všech dob považujete Raptora, lze konstatovat, že vaši rodiče selhali. Dvacetkrát otčenáš, vykoupat v Ikaruze a namísto večerníčku Jamestown. Dobrý shmup, ať už pospíchá zleva doprava nebo zdola nahoru, potřebuje švih, potřebuje styl a potřebuje člověku vymáchat ústa v bahně, kam ho srazí nejpozději druhým bossem. RIVE má tenhle seznam poctivě odfajfkovaný a pod kapotou ukrývá překvapení: není to shmup.

Halcyon 6: Starbase Commander – recenze

Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?

The Elder Scrolls Online - recenze

The Elder Scrolls Online nepřišla s ničím radikálně novým a vlastně jen oprášila důvěrně známé mechaniky MMO žánru. Nabízí je ale ve značně vylepšeném kabátu jinak tradičního konceptu a samozřejmě v oblíbeném světě The Elder Scrolls. Pro někoho to může být málo, pro jiného postačující důvod k tomu, aby platil měsíční poplatky a bavil se.

inFamous: Second Son - recenze

Úspěšné série jsou základní ingrediencí každé konzolové generace. Čtvrtý Playstation těch opravdu exkluzivních zatím nabízel poskrovnu, ale s příchodem inFamous: Scond Son se to mění.

NY Race - recenze

Jak může dopadnout závodní futuristická hra NY Race podle slavného filmu Pátý Element aneb prohánějte vzdušné taxíky mezi mrakodrapy v New Yorku.

Biosfear - recenze

Další MMORPG na trhu pochází z provenience kolegů z německé pobočky Tiscali Games. Chcete si vyzkoušet online 3D řežbu trochu ve stylu Diabla, s originálními nápady a se stovkami jiných hráčů současně?

Guitar Hero II - mega-recenze

Coby rocková hvězda, která se skutečnou kytarou v ruce objíždí virtuální kluby, začnete hudbu vnímat úplně jinak než dosud. To vše díky hře vhodné na večírky s přáteli, jejíž nápad je v době stagnujících žánrů oživením.

Fallout New Vegas: Dead Money - recenze

Mám dojem, že Chris Avellone (MCA) je gambler, případně židobolševický agent nasazený svazem amerických kasin. Považte - designoval New Reno ve Falloutu 2, nejkomplexnější a zároveň tematicky nejmimóznější lokaci klasiky všech klasik. Vedl design celého Fallout New Vegas, autorského důkazu, že gambling je nezdolnější než švábi a škorpioni a že 3D Fallout z pohledu první osoby může fungovat, a dobře. A nakonec rozehrál sólo koncert v Dead Money, za drobný bakšiš stažitelné jednohubce o nevšední vloupačce do tajemného kasina Sierra Madre. Tedy aspoň tak to MCA v té nejstručnější verzi definoval sám.

Starlink: Battle for Atlas – recenze

Ubisoft se svou nejnovější hrou Starlink: Battle for Atlas pustil do nejistých vod. A to ne kvůli poměrně osvědčené hratelnosti spadající do žánru space opery, ale kvůli propojení digitálního světa s fyzickými figurkami. Už kolikrát jsme byli svědky neúspěšných fúzí, a i v tomto případě si ještě na definitivní verdikt musíme počkat. Nicméně když se na hru koukám dnešním okem, musím smeknout přilbici svého skafandru. Ono se to vážně povedlo.

Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“

Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?

The Cursed Crusade - recenze

Hry a celý ten cirkus kolem nich funguje podle přesně zaběhnutých pravidel a upřímně řečeno, jen málokdy ostříleného hráče něco překvapí. Jedno z nepsaných pravidel třeba říká, že každý úspěšný titul přitáhne celou řadu plagiátů. Někdy zdařilých, jindy méně a velmi často naprosto ohavných. Hádejte, do které kategorie patří The Cursed Crusade?

Runes of Magic - recenze

MMORPG zasazených do fantasy světů je skutečně přehršel. I když World of Warcraft zcela jasně vede, ostatní se snaží zaujmout třeba tím, že za ně neplatíte.

World of WarCraft: Warlords of Draenor - recenze

Ahoj, jmenuju se Radek, a už tři roky jsem čistej. Už tři roky jsem se nedotknul žádného MMORPG, a speciálně Wowku jsem se vyhýbal širokým obloukem. (Drobná epizoda s Pandarií se nepočítá, protože mi někdo zaplatil herní dobu na měsíc, tak jsem jenom nakouknul, jestli mám pevnou vůli nehrát. Měl jsem.) Ale pak vyšel datadisk Warlords of Draenor a všechno bylo rázem jinak. Vezmu to ale popořádku.

Command & Conquer 3 mega-recenze

Dva nesmiřitelní rivalové GDI a NOD znovu bojují o tibérium na zpustošené planetě v pokračování možná nejslavnější RTS série. Podařilo se navázat na atmosféru a hratelnost předchůdců? Už to víme v první recenzi!

Borderlands: The Pre-Sequel - recenze

Druhý díl Borderlands patří k mým nejoblíbenějším kooperativním hrám. Kombinace svižné hratelnosti, šílených postav, praštěného humoru a kvadrilionu zbraní funguje výborně a zdálo by se, že jde vlastně o univerzální recept na úspěch. Ne vždy ale platí, že jsou kvalitní recept a správné ingredience zárukou úspěchu v podobě výborné hry. Bez šikovného kuchaře dobré jídlo nevznikne a bez šikovných vývojářů zase můžete zapomenout na výbornou hru. Borderlands: The Pre-Sequel je toho důkazem, když tvůrci z Gearboxu přenechali vývoj kolegům z 2K Australia. K dispozici měli všechny potřebné podklady a jistě i někoho z Gearboxu na drátě. Přesto je poznat, že Borderlands: The Pre-Sequel je dílo někoho jiného než Gearboxu.

Panzer Elite Action - recenze

Početné řady titulů zasazených do období druhé světové války rozšířil nástupce tankových simulátorů Panzer Elite, který se však v duchu obecných trendů převtělil do arkádové střílečky. Dovedl nás něčím zaujmout?

Paper Mario: The Origami King – recenze

Mario válí, i když je z papíru

Fury - recenze

Nová onlinovka, která je zadarmo, prostě stojí za proklepnutí. Orientální prostředí, bitevní vřava v aréně a souboje proti ostatním hráčům, a samozřejmě RPG vývoj hrdiny. Zpozorněli jste? Tak čtete dál.