Recenze

Crazy Taxi 3: High Roller - recenze

Ve třetím dílu arkádově-závodní série Crazy Taxi vás opět čeká šílená jízda ulicemi měst v roli bláznivého taxikáře, který musí uspokojit i ty nejnáročnější pasažéry. Jak dopadla konverze hry z Xboxu na PC?

Cold Zero: The Last Stand - recenze

John McAffrey se dostal pod tlak hned dvou mafiánských organizací a cesta ven je dlážděná krví padlých. Pomůžete mu přes ni přejít v překvapivě zábavné a originální směsici žánrů od JoWoodu?

World War II Online - recenze

WW II Online je ambiciózním simulátorem druhé světové války, kterou na mapě reálného území Evropy válčí s tanky, letadly a loděmi tisíce hráčů v plně modelovaném 3D světě ve stylu stříleček.

Leadfoot - recenze

Baví Vás sledovat supervýkonná monstra narážející do sebe na klikaté trati se skoky uvnitř stadiónu? Pak zkuste Leadfoot.

Chicken Run

Chicken Run - recenzeAutor:NukemPublikováno: 15.ledna 2001Není to tak dávno, co jsem recenzoval ...

Resident Evil 5 - mega-recenze

Může se horor odehrávat za jasného dne ve světle ostrého afrického slunce? Zesiluje hraní hororu ve dvou jeho atmosféru, nebo jí to naopak ubírá?

Settlers VI - mega-recenze české verze

Šestý díl legendární strategie se vrací k tradičním herním principům a přidává rozdílné podnebí či roční období, které nejen že okouzlují po vizuální stránce, ale mají vliv i na vaše hospodaření.

Call of Duty 2 - mega-recenze

Call of Duty je fenoménem válečných stříleček, takže je pochopitelné, že do pokračování s novými nápady všichni vkládali obrovské naděje. Zda a čím dokázalo splnit naše očekávání, pojednává první české zhodnocení plné verze

Fahrenheit - mega-recenze

První opravdový interaktivni film, který vás doslova vtáhne do kůže jednoho chlapíka při vyšetřování vraždy, kterou spáchal on sám, přičemž situace může řešit různými způsoby s vlivem na děj i jeho duševní zdraví.

Strike Fighters: Project 1 - recenze

Leteckých simulátorů vzniká málo a až dosud citelně chyběla hra z období šedesátých a sedmdesátých let, což se rozhodli změnit autoři Strike Fighters. Jaká je finální verze, se dočtete v detailní recenzi.

Battlefield 1942 - recenze

Na zemi i ve vzduchu, na vodě i pod ní - tak by se dala popsat multiplayerově založená střílečka Battlefield 1942, která obohacuje sbírku válečných titulů o ten nejlepší klenot. Jaká je plná verze?

Wiggles - recenze

Je to k nevíře, ale oni skutečně existují. Ptáte se kdo? No přece oni, Wiggles! Malí trpaslíci, kteří většinu svého času tráví pod zemí a pečování o ně je hlavní náplní této uníkátní strategie v češtině.

Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce

Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce - recenzeAutor: FéliePublikováno: 30.prosince...

Game of Thrones – recenze 4. epizody

Zatímco se pátá řada seriálové Hry o trůny vzpamatovala a po vlažné první polovině diváky konečně donutila k úžasu, videoherní Hra o trůny se po slibné třetí epizodě vrací do poněkud mdlých kolejí. Se čtvrtou epizodou s podtitulem Sons of Winter je to trochu jako na houpačce. V jednu chvíli jako kdyby někdo příběhu o zbídačených Forresterech vlil do žil svěží krev, jindy však vyprávění regulérně nudí a ukazuje, že nápad rozdělit hru do šesti epizod namísto pěti prostě nebyl dobrý.

TRI: Of Friendship and Madness - recenze

Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.

The Vanishing of Ethan Carter - recenze

Tři hodiny. 180 minut. Uteče to jako voda. Tedy v případě, že hrajete The Vanishing of Ethan Carter. Pak zůstanou nad klávesnicí rozklepané prsty a v duši touha vědět a hlavně vidět víc. Ve vyvolání pocitu nenaplněnosti debut studia Astronauts exceluje: naznačí smysluplný otevřený svět a rozsáhlé možnosti detektivní práce, ale pokaždé před nimi práskne dveřmi. Nenahlédnete za ně a s každým dalším bouchancem padáte vstříc simulátoru chůze. Přitom spoustu věcí dělá The Vanishing of Ethan Carter dobře, ba přímo mistrovsky.

PixelJunk Monsters Ultimate - recenze

Projekt PixelJunk Monsters od studia Q-Games se dal v roce 2008 vnímat jako začátek slibné cesty. Jejich pojetí notoricky známého a oblíbeného žánru, kterým je v tomto případě tower defense, slibovalo naději na úspěch. Jenže čas je opravdu neúprosný. A hrát v roce 2013 PC verzi s názvem PixelJunk Monsters Ultimate už takovým zázrakem není.

Rayman Legends - recenze

Pokud existují univerzálně zábavné hry, Rayman Legends mezi ně suverénně patří. Pestrý svět s dechberoucími barvami a roztomilými bytostmi si užije zarputilý fanoušek krvavých stříleček i milovník vojenských strategií nebo fantasy adventur. Raymanovské legendy vyvolávají jen pozitivní pocity i ve chvílích, kdy už podesáté začínáte ze stejného místa. V Raymanovi je totiž všechno fajn, dokonce i umírání.

Zafehouse: Diaries - recenze

Když Petr Poláček přišel s návrhem na recenzování Zafehouse: Diaries, zareagoval jsem po přečtení popisu na ZafeHouse.com slovy: „Vůbec nechápu, co to je, a jak se to hraje, ale OK.“ Na to Petr Poláček odvětil, že on také nechápe, a že co se nedá pochopit, to je dobré zrecenzovat, aby to pochopili jiní a mohli si odnést ponaučení, že i nepochopitelné hry si ve skutečnosti zaslouží pozornost. S tím se rozloučil a nechal mě se Zafehouse: Diaries.

Kentucky Route Zero - recenze první epizody

Jake Elliott a Tamas Kemenczy nejsou žádná ořezávátka. Během tří let ukázali v řadě menších titulů, že ví, co chtějí dělat – třeba pronásledovat králíka mezi rozpadlými domy v Ruins za doprovodu atmosférické hudby a výrazného vizuálu. Krok po kroku, hru po hře, se přibližovali ke svému zatím největšímu projektu, Kentucky Route Zero. Adventura utopená v temných odstínech v první epizodě teprve začíná, a i když herní dobou nepřekročí několik desítek minut, připoutá vás k počítači fascinací nočními úkazy, tajemnými tančením stínů a tichem spící krajiny.

Book of Unwritten Tales: The Critter Chronicles - recenze

Adventura The Book of Unwritten Tales zažila skutečný herní happy end. Navzdory krachu prvního vydavatele si nakonec našla cestičku mezi hráče. A ti si ji okamžitě zamilovali. Není proto divu, že se jeho rodiče z vývojářského studia King Art chopili příležitosti a okamžitě začali pracovat i na jeho mladším bratříčkovi jménem The Book of Unwritten Tales: Critter Chronicles, který k nám vtrhl v předvánočním čase minulého roku. Vyrovnal se kvalitám prvního dílu?

Closure - recenze

Miluji ten pocit úlevy a zadostiučinění, když najdu řešení a mohu jít dál. Výdech klidu však ihned střídá další stresující okamžik, kdy padám, umírám, propadám se do neznáma a nemohu najít cestu ven. Nenávist je to upřímná. Nemůžete však jen tak vstát, odejít a nechat to ležet ladem. Přesně taková je Closure.

SBK 2011 - recenze

Zatímco vloni prakticky nebylo nad čím váhat a povedená simulace SBK X od Milestone naprosto převálcovala v mnoha směrech neuspokojivou arkádu MotoGP 09/10, letos jsou síly obou virtuálních šampionátů mnohem vyrovnanější. MotoGP 10/11 přinesla řadu na první pohled nenápadných, ale ve výsledku výrazných změn (viz recenze), a tak jsou její šance oproti SBK 2011 něco vyšší. Obě hry se navíc letos snaží o realistickou simulaci a jejich srovnávání je tudíž logické.

Nail'd - recenze

Je snadné být k offroadovým závodům na PC skeptický, obzvlášť po tom, jakou hrůzu předvedl FUEL od Codemasters. Prázdného místa na trhu se rozhodl využít rakouský Deep Silever, který zapřáhl polské programátory ze studia Techland. Ti jsou známí především svými westernovkami Call of Juarez. Nejsou ale nováčky ani v závodních hrách, mají za sebou například povedené Xpand Rally nebo poněkud obskurní FIM Speedway Gran Prix. U Nail’d však zapomeňte, že se kdy žánr závodních her spojoval se simulátory, jeho pojetí je čistě arkádové.

Midnight Club Los Angeles - mega-recenze

Takhle mělo vypadat poslední Need for Speed! Rozlehlé město, spousta závodů, honičky s policií, louže a chodci na ulicích… to vše v parádním zpracování a s chytlavou hratelností. Má toto veledílo na enginu GTA IV slabinu?

Need for Speed: Underground 2 - recenze

Ilegální závody nablýskaných sporťáků jsou zpět a v ještě lepší formě, než jsme tajně doufali. Zásluhu na tom má možnost svobodného pohybu po rozlehlém velkoměstě, o čemž pojednává první česká recenze.

Windward - recenze námořního dobrodružství

Ať příznivý vítr dopřeje vašim plachtám ten správný směr! Nic upřímnějšího snad na otevřeném moři ani nelze popřát. Možná tak ještě klid od pirátů, vždyť mořeplavecká arkáda Windward nabízí ze života na vlnách opravdu všechno. Smělé ambice však nenaplnila. Válčení, obchodování a objevování je v ní provázeno všudypřítomným stereotypem a od vyložené nudy zachraňuje hru jen povedený kooperativní multiplayer. 

Warlock 2: The Exiled - recenze

Pokračování tahové strategie Warlock, která na první pohled připomíná Civilizaci ve fantasy prostředí, se stejně jako původní hra zameřilo především na válčení. Zapomeňte tedy na precizní diplomacii, vynalézání, vyvažování produkce a starání se o blahobyt všeho lidu. Přestože Warlock 2: The Exiled všechny prvky obsahuje, hrají druhé housle a slouží pouze jako podpora dobyvatelských choutek. Není to nutně špatně, neboť taktické bitvy dvou, tří, čtyř a někdy i pěti armád mohou stát za to.

The Swapper - recenze

Tolikrát v životě si člověk přeje být na více místech zároveň! Třeba matka, které při vaření křičí na dítě. Nebo penzista mezi slevovými koši. A co třeba Jirka Luňák v zápase o postup do kraje? Zajímavé je, že stejná touha se projevuje i ve hrách. Především v těch, které jsou založeny na pohybové logice.

Magrunner: Dark Pulse - recenze

Zkouším popatnácté nastoupit na plošinu, která rotuje "kolem světa" a sláva - daří se mi to. Jenže žaludek zase volá o pomoc. Ani nevím kvůli čemu víc. Jestli ze strachu, že nestihnu včas přestoupit na úplně stejný čtverec, který létá v protisměru, nebo z toho, že jsem tak hloupý a vůbec to zkouším. Stejně zase ztroskotám a Magrunner sežere další kus mého mozku. A možná i část reflexů, sebevědomí i trpělivosti. Nedokážu si vzpomenout na žádnou jinou hru, která by si mě tak moc chtěla dát k večeři.