Fahrenheit - mega-recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Fahrenheit - mega-recenze

26. 9. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

První opravdový interaktivni film, který vás doslova vtáhne do kůže jednoho chlapíka při vyšetřování vraždy, kterou spáchal on sám, přičemž situace může řešit různými způsoby s vlivem na děj i jeho duševní zdraví.

Autor: Frix
Publikováno: 26.září 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická PC
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva I po letech recenzování se může tu a tam objevit kousek, který vyvede většinu autorů z míry. Fahrenheit (The Indigo Prophecy) je pro mě a mnoho dalších kolegů ukázkovým příkladem – po dlouhém čekání, komplikovaném změnou vydavatele, a absolvovaní geniální demoverze se v řadě magazínů strhla o tuto hru doslova rvačka. Piplané dítko studia Quantic Dream je hrou mnoha kontrastů, geniálních nápadů i zdánlivě prošavlovaných možností, ke kterému je třeba přistupovat po špičkách a bez lpění na ustálených dogmatech. Pokud k tomuto kroku budete ochotní, možná na vás čeká nejlepší hra vašeho života.

 Interaktivní film? Nelekejte se!
Tohle opravdu není Rebel Assault nebo Psychic Detective. Přestože se v současné době používá termín „filmový zážitek“ téměř u každé hry, kde má hlavní hrdina alespoň jméno, David Cage a jeho tým se dopracovali k něčemu úžasnému, co se může v případě komerčního úspěchu stát opravdovou revolucí a novým herním žánrem. Prvním znakem budiž menu, kde není obligátní tlačítko „New Game“, nýbrž „New Movie“.

Fahrenheit hází do koše všechny moderní herní mechanismy a spoléhá se v zásadě na archaické metody, ovšem dotažené k dokonalosti. Vtěleni do kůže postavy, která zrovna hraje hlavní part, budete přímo a velice citelně ovlivňovat každou událost, ať už jde o neskutečně efektní souboj na střeše mrakodrapu, nebo hledání skleniček na víno v kuchyňských poličkách. Takový přístup není ničím extrémně novým (viz předchůdce Omikron s podobným přístupem), ale je nesmírně chytlavým.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Kdybych tvrdil, že jsem se zde do kůže postav vžil stejně, jako tomu bylo u Deus Ex nebo Knights of the Old Republic, lhal bych – u Fahrenheitu byl ten pocit ještě silnější. Dýchal jsem s nimi a pomáhal dělat obtížná, často morálně nejasná rozhodnutí. Jak je známo, je důležité zachytit hráčovu pozornost hned od prvního momentu. Pro mnoho z vás bude jistě následující tabulka povědomá, pokud jste hráli krátkou, avšak velmi působivou demoverzi.

ÚVODNÍ SCÉNA
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Třicátník Lucas Kane, správce sítě v jedné z newyorských bank, se vydal koncem 27. ledna 2008 na pozdní večeři do útulné restaurace Doc’s Diner. Pár minut po půlnoci opouští stůl s nedojedeným steakem a v transu odchází na záchod, kde si v zavřené kabince vyrývá do předloktí podivné symboly. Ve stejnou dobu si u zrcadla myje ruce John Winston a netuší, že za pár vteřin jeho život skončí brutální vraždou, kterou Lucas vykoná bez kontroly nad vlastním tělem. Jako loutka třikrát zaryje nůž do těla oběti tam, kde bije srdce, zatímco se mu v mysli promítají nepochopitelné výjevy. Jen pár vteřin po vraždě přichází Lucas zpět k sobě a naprosto vyděšený nechápe, co se to proboha stalo, jaká síla ho k vraždě dovedla...

Prozradit cokoliv dalšího z děje by bylo hříchem a tak mi nezbývá, než se pokusit o co nejmenší vágnost bez vyzrazení čehokoliv důležitého. Na hráčovi je, aby pomohl Lucasovi dobrat se pravdy, zatímco jsou mu v patách vyšetřovatelé policie, jmenovitě precizní Carla Valetní a pohodářský Tyler Miles. V závěru začne dějové soukolí trochu haprovat, ovšem po většinu času v něm budete ponoření až po uši a pomocí intuitivních mechanismů budete ovládat veškeré jednání postav.

 Neustálá možnost volby
Kdykoliv se v blízkosti postavy objeví předmět nebo osoba, se kterou je možná interakce, na vrch obrazovky vypluje indikace, jak tuto akci vyvolat. Podle slov Davida Cage se autoři pokusili tímto systémem ještě více vcucnout hráče do děje a podle mého soudu se jim to povedlo. Stačí stisknout tlačítko myši a vykonat naznačený pohyb, ten však vždy souvisí s danou činností a v rámci možnosti se skutečně cítíte, jako byste ovládali přímo pohyb postavy. Je to rozhodně uživatelsky příjemnější řešení, než klasické možnosti použij/seber/polož atd., například v kontextu lezení přes plot musíte nejprve pohnout myší doprava či doleva a potom obloukem nahoru, čímž vyvoláte přesně korespondující pohyb paže postavy. Velmi jednoduché, velmi efektivní.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Fahrenheit dává hráči možnost volby a ačkoliv je v mnoha případech čistě iluzorní, přesto je to velký krok kupředu ve vyprávění interaktivních příběhů. Nasnadě je úvodní situace (ač ji možná znáte z dema, použít jako příklad nějakou pozdější pasáž by vám pokazilo prožitek coby spoiler, což bych silně nerad) – v restauraci je vedle Lucase ještě několik hostů včetně policisty, který se již brzy po vypité kávě vydá na záchod. Co uděláte?

Zvětšit zdroj: tisková zpráva a) Schováte tělo do kabiny, vytřete mopem krev, umyjete si ruce i obličej, v klidu zaplatíte účet a odejdete hlavními dveřmi?
b) Nebo zpanikaříte ve strachu z odhalení a s krví všude po těle utečete nouzovým východem
c) Dojíte jídlo, abyste Lucasovi trochu zvedli náladu, nebo snad dokonce zkusíte policistu sami přesvědčit, že jste vraždu nespáchali?

Na výběr je spousta řešení situací, jejichž výsledek je viditelný okamžitě, což pro hráče znamená nesmírné uspokojení. Byl jsem v šoku, když jsem zjistil, že po usednutí zpátky ke stolu našla police stopy Lucasovy krve, které byly použity jako důkazní materiál!

 Tvorba vlastního příběhu
Většinou mají rozdílné volby marginální dopad na vývoj příběhu, který sice má řadu rozdílných zakončení (zatím jsem zde přišel na 4, údajně je jich 6), ale cesta k nim se nemůže větvit donekonečna. Několik rozhodnutí však drasticky ovlivní další vývoj a právě v těchto momentech si budete Fahrenheitu nejvíce vážit. Snad žádná jiná hra vám nenabídne tak silnou možnost interakce a protože je v každém z nás kus dítěte, je zajímavé sledovat, jak k této možnosti lidé přistupují. Zkuste pustit úvodní scénu vaší rodině nebo kamarádům a způsob, jakým se vyrovnají s řešením problémů leccos napoví i o jejich povaze. Fahrenheit není adventura (tedy dobrodružství) v klasickém slova smyslu, je to psaní vlastního scénáře podle řady předem pevně daných bodů.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Častokrát můžete udělat chybné rozhodnutí, které vám znemožní pokračovat ve hře. V duchu tzv. gamebooků však stačí nalistovat stránku, resp. scénu, která vás ke slepé uličce dovedla a jednoduše zkusit něco jiného. Velice zajímavou vlastností příběhu je uvěřitelnost, která je často kladena na postavy během rozhovorů – nejde tu o konání morálních, ale čistě praktických voleb. Budete se s Lucasem snažit vyhledat pomoc a risknete tak případné prozrazení, nebo se rozhodnete celou záležitost co nejdéle tutlat a chránit se před reakcemi okolí? Je to velice realistické a výrazně náročnější na hráčovo uvažování, než bývá zvykem.

 Postavy, kterým budete věřit
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Přestože je Lucas logicky dominantní postavou hry, průběžně se pod vaši kontrolu dostanou také Carla a Tyler, kteří vraždu vyšetřují. Všechny tři hlavní postavy jsou propracovány do detailů, které mají v herních dějinách jen pramálo srovnatelných konkurentů. Svůj podíl na tom má perfektní animace, která využívá technologie motion capture, jenž je zvláště viditelná na obličejové mimice. Lucasovo utrpení a nervozita jsou zřejmé, Carla platí za puntičkářskou, obsesivní detektivku, pro níž je práce vším, zato Tyler se svým uvolněným stylem a komentáři typu „proč se musí lidi vždycky začít vraždit zrovna, když jdu spát?“ platí za sympatického kliďase.

Fahrenheit hráči dovoluje mezi Carlou a Tylerem ve společných scénách často přepínat, což je užitečné během sbírání a zkoumání důkazů hned v několika případech. Oba vnímají věci trochu jinak a pro dosažení postupu je třeba neustálá spolupráce. Škoda, že autoři nevěnovali Tylerovi tolik prostoru, jako Carle, zato si s ním budete moci užít uvolňujících miniher, jako je tanec s přítelkyní u příležitosti výročí nebo basketbalový zápas o smazání dluhu s kolegou z práce.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Zbylé postavy jsou ztvárněny stejně dobře a dotvářejí dojem živoucího příběhu, který se odvíjí přímo před vašima očima. Lucasova bývalá přítelkyně Tiffany, dále Carlin, homosexuální soused, co umí vykládat tarotové karty, nebo Lucasův bratr Markus. Pozadí Lucasovy rodiny je nastíněno hned několikrát a z tohoto elementu se autorům podařilo vytěžit maximum. Zvláště role Markuse coby staršího bratra, který se stal knězem a má Lucasovi po letech odloučení sloužit jako morální opora, má velký význam.

 Nečekaně jednoduchá akční část
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Zvláštní roli mají ve Fahrenheitu akční minihry, které se objevují v řadě situací. I během rozhovorů si musíte vybrat téma v časovém limitu, jinak hovor skončí. Zrovna toto nepůsobí úplně korektně, zvláště pak v uvolněných momentech, ale na druhou straně je tím vytrvale poutána hráčova pozornost. Komplexnější sekvence se odehrávají podle dvou šablon – buď zuřivě mačkáte dvojici tlačítek (pokud jste kdy hráli staré Summer / Winter Games, máte jasnou představu), nebo mačkáte tlačítka na dvou místech klávesnice podle toho, jak blikají na obrazovce (ve stylu tanečních sekvencí v GTA: San Andreas). Je znát, že tyto minihry mají konzolový základ, nebylo by ovšem správné je okamžitě zavrhnout jako narušitele plynulého chodu hry.

Ve skutečnosti funguje nepředvídatelnost akčních sekvencí jako velice dobrá motivace. Od první až k poslední u nich musíte být ve střehu a nemáte nic jisté, odměnou za to dostanete úžasně ztvárněné animace s choreografií, za níž by se nemuseli stydět holywoodské trháky – na kaskadérech pro motion capture se opravdu nešetřilo. Tlačítka ke všemu korespondují s činností, kterou postava vykoná, takže si ani nepřipadáte zcela odtržení od akce. Škoda, že je většinou třeba se plně koncentrovat na minihru a již nestíháte kompletně vnímat jejich efekt. Chvílemi jsem měl pocit, že se v těchto částech více baví můj bratr, který mi přes rameno nerušeně sledoval brilantně zfilmovanou akční sekvenci, než já, který ji vlastně ovládal.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Hlavně se z toho nezbláznit
Podstatné je i duševní zdraví postav. Je to nenásilná a přitom efektivní metoda, jak dosáhnout ještě většího sblížení hráče s postavou, kterou ovládá. Když třeba vidíte, že Lucas upadá do stále větší deprese kvůli nočním můrám, můžete se buď na něho vykašlat a jít znovu spát, nebo se projdete po obýváku, vypijete trochu mléka, zahrajete si na kytaru (formou klikací minihry) a hned jsou věci trochu veselejší.

Úplně veselé nebudou nikdy, horní hranice je trefně nastavena na neutrální, od níž se odvíjejí další stupně jako napjatý, úzkostný, vyděšený nebo zničený. Pokud klesnete až na nejnižší bod, může postava spáchat sebevraždu nebo se zbláznit. Měl jsem to za pouhou reklamní frázi bez valného významu až do momentu, než Lucas mojí vinou skutečně zešílel.

 Diamant není bez škrábanců
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Přestože to tak po většinu času vypadá, Fahrenheit není bezchybný. Kamera je ovladatelná několika způsoby, přivyknout si na ně však chvíli trvá a několikrát se jistě octnete v situaci, kdy zbytečně budete hledat nějaký objekt proto, že není na obrazovce jasně vidět. Coby oživení zařadili tvůrci mezi akční sekvence i dvě flashback scény, kdy coby mladý Lucas plníte úkoly ve stealth stylu. Bohužel nejsou příliš propracované a spíše vás na pár minut odtrhnout pryč od zážitku.

Za největší hrubku považuji uspěchaný dějový zvrat, který byl nejspíše způsoben tlakem od vydavatele. Bez prozrazování konkrétních věcí mohu říci, že děj skočí divadelní terminologií z prvního aktu rovnou na konec druhého a řada věcí je zahalena podezřelým otazníkem – buď byl scénárista v úzkých a zvolil tuto berličku, nebo byla část hry prostě vystřižena pro rychlejší dokončení (a možná se ji dočkáme v pozdější epizodě?).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Stylovost nade vše
Prezentace není u Fahrenheitu jen cestou k cíli, sama cílem do velké míry je. Od tutoriálu až po závěrečné titulky je zřejmé, že si tvůrci dali se vším obrovskou práci a je to znát. Grafika, hudba, zvuky a dabing se slévají do uměleckého dojmu, který je u her vidět jen málokdy a o to více potěší. Technicky není na vizuální stránce nic omračujícího, snad s výjimkou bezkonkurenční animace a mimiky, mnohem více však záleží na dojmu, který z ní vychází. Nedají se přehlédnout ne vždy ostré textury a příliš hranaté modely, když dohromady vytvářejí tak úžasná prostředí, jako jsou byty hlavních postav - prázdnota a chlad odrážejí stav Lucasovy duše po rozchodu s přítelkyní, Carla je vkusná a velice moderní, Tyler má zase u postele lávovou lampu, která dokresluje jeho styl života.

ADVENTURY NA VYMŘENÍ? ALE KDEŽE...
Žánru adventur je už mnoho let předpovídána smrt a ačkoliv si zatím zubatá dává na čas, adventury se rozhodně neprodávají po stovkách tisíc. Fahrenheit bude po několika falešných prorocích dost možná platit za skutečného spasitele žánru, protože jej otevírá naprostým začátečníkům a lidem, kteří nechtějí trávit hodiny řešením často nelogických potíží, a přitom nijak neurazí ani veterány. Jenže Fahrenheit by šel stejně dobře popsat jako akční adventura a v určitém slova smyslu je to vůbec PRVNÍ opravdová akční adventura! Jak často jsou nám předkládány hry s touto nálepkou a složka adventury je zastoupena přehozením páky z polohy A do polohy B? Ve Fahrenheitu jsou oba elementy zahrnuty stejnoměrně a přitom… přitom vlastně ne až tak příliš.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Pokud máte v paměti hororové pokusy z let devadesátých, zapomeňte na ně a Fahrenheit se vám odhalí v celé svojí kráse. Je to totiž první skutečný interaktivní film. Pokud by ale byl Fahrenheit přetvořen do čistě filmové podoby, většina lidí by jej ohodnotila coby klasické béčko a za pár dnů by si ani nevzpomněli na jeho jméno. Paradox? Ne tak docela, jednak jsou příběhové standardy počítačových her obecně dost nízko, především však jde o vtažení hráče do dění na obrazovce.

Sluší se zmínit, že Fahrenheit obsahuje sexuální scény, které byly z americké verze bohužel vystřiženy vzhledem k nedávné Hot Coffee aféře. Je to opravdu škoda, nejsou totiž vulgární ani směšné, právě naopak. Jinak je obrazovka ve stylu seriálu "24 hodin" často rozdělena do několika částí, v nichž můžete simultánně sledovat různé postavy nebo tu samou scénu z odlišných úhlů. Tento nápad je praktický, ale především výborně dotváří atmosféru.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
Zvětšit zdroj: tisková zpráva 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

 Geniální hudba a dabing
Bez nadsázky dokonalé je ozvučení v čele s hudbou. Na svědomí ji má Angelo Badalamenti, hollywoodský skladatel podepsaný pod kultovním seriálem Twin Peaks nebo filmy jako Lost Higway, Cabin Fever a nejnověji Dark Water. Badalamenti je zjevně expertem na vytváření tajemné, lehce strašidelné nálady a bez jeho hudby by Fahrenheit ztratil hodně ze svého kouzla. Kromě toho se ve hře objevuje i několik licencovaných songů, například když pustíte rádio. Nechci se opakovat, ale i tento výběr se povedl na jedničku s hvězdičkou a doplňuje se dobře s regulérním soundtrackem.

Klíčovou roli ve vztahu hráč-postava zastává dabing a ani v tomto ohledu není Fahrenheitu co vytknout. Všechny postavy mluví přesně tak, jak to sedne k jejich povaze a jednání. Přestože vám jména herců nejspíše nic neřeknou, stojí za zmínku, že Carlu dabovala stejná herečka, jako Kate Walker ze Syberie a Lucasovi propůjčil hlas herec, kterého jsme již mohli slyšet coby Cuttera Sladea v Outcastu.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva První dohrání mi zabralo něco málo přes 10 hodin, ale díky velkému množství různých voleb se vyplatí do Lucase Kanea vtělit znovu. Díky absolutní přístupnosti si tento zážitek mohou dopřát i lidé, pro něž by byl Fahrenheit první hrou v životě. Kromě toho můžete sbírat bonusové body v podobě karet, za něž si v menu kupujete například artworky, speciální filmečky, dějové i úplně nové minihry, kompletní soundtrack nebo výbornou sérii dokumentárních videoklipů, které demonstrují výrobní postup.

Stáhněte si: Demo, Trailery...

Související články: Dojmy z dema, Novinky, Anglický návod

 
Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování






 
 
Frix
Smarty.cz

Verdikt:

Hodnocení Fahrenheitu je velmi obtížným úkolem, neboť redefinuje žánr adventur a především interaktivní filmy. Několik chyb je jasně vidět (dějový zvrat), avšak na druhé straně je více než jasně převažuje spousta kladů. Otázkou spíše je, zda si devadesátkové hodnocení zaslouží hra, která v podstatě hrou už skoro ani není. Řada jiných her vám nabídne o poznání lepší akční sekvence a fanoušky adventur ze staré školy budou nejspíše zklamaní, že nemusejí strkat zmrzlého psa do vody, aby jim po elektrizaci vyšel silný magnet. Fahrenheit si však odvážně jde vlastní cestou, boří žánrové hranice a nabízí vám zážitek, jaký se hned tak opakovat nebude. Nikdy předtím jsme nebyli svědky takové příležitosti pro sžití se s hlavními hrdiny. Pokud jste přejedení tuctových her bez inovace a toužíte po něčem novém, ani na chvíli u Fahrenheitu neváhejte. A neocenit takový výsledek odpovídající známkou by bylo kacířství.

Nejnovější články