Těsně před vánocemi nám na herním trhu přibyla další adventura od Bohemia Interactive a Centauri Production - Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce a získala tím titul: Poslední česká počítačová hra druhého tisíciletí.

• Vánoční klasika
zdroj: tisková zpráva Ruskou pohádku Mrazík zná úplně každý, kdo v průběhu minulých dvaceti až třiceti let žil na území tohoto státu. Přestože se jedná o pohádku s čistě ruskými a tudíž nám ne zcela vlastními motivy (včetně normalizačního „dědušky Moroze“, který nám byl vnucován místo našeho Mikuláše či „Ježíška“), podařilo se jí u nás natolik zdomácnět, že se zařadila mezi naši vánoční klasiku, jíž jsou například Tři oříšky pro Popelku, Pyšná či Šíleně smutná princezna.

Každý z nás volně disponuje celou škálou slavných výroků z této pohádky a některá úsloví se v našem slovníku vskutku dobře zažila. Častujeme se sděleními: „kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem“ nebo „Nastěnku chci za ženu“ či „Je ti teplo, děvče?“ a i slavné popěvky zdomácněly vcelku na výbornou. Proto se z nejedné koupelny line píseň: „Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit…“ a při prohlídkách lednice si pobrukujeme: „Velký hlad trápí nás…“. Prostě, co bychom si líčili když zítra malujeme - známe to všichni. Proto mě velmi zajímalo, co se z takhle profláknutého falu dá udělat na poli počítačových her. Že je tato hra určena výhradně pro náš, maximálně pro slovenský trh, je celkem zřejmé. Nebo to, že notorická známost Mrazíka je pro něj nejlepší reklamou… ale co se samotnou hrou? Jak hodlají autoři postupovat? Bude možné snad měnit samotný děj? Nebo, naopak, se nám bude pohádka „paskvilit“ a naším cílem bude ji dovést do původního stavu? Pro koho bude určena? Bude to recesička pro znalce?

• Odlišnosti od filmové předlohy
Já už znám na tyhle otázky odpověď a abyste věděli, že nejsem škrob, tak se s vámi o nabyté zkušenosti podělím. Dějová linie je určována předlohou a na této linii nemáme moc šancí cokoliv změnit. Hra je rozdělena do konkrétních celků, po jejichž dokončení se v ději posuneme formou předehrané sekvence dál. Takže například: už úvodní část je o známém pletení punčošek a zastavování sluníčka (aby nebylo příliš brzy ráno a Nastěnka nepřišla o vlásky). V ději se nedostanete dál, dokud se vám problém s punčoškami a se sluníčkem nepodaří vyřešit. Pak se posunete k sekvenci o Ivanovi, loupežnících a expozici bychom měli hotovu. Dál pokračujete v jednotlivých dějových celcích až do zdárného konce.

zdroj: tisková zpráva Je pravdou, že řešení jednotlivých částí s původní předlohou nemá pranic společného. Dokonce někdy jde proti logice příběhu. Tím mám na mysli třeba chvíli, kdy chcete získat od Dědečka Hříbečka kouzelný luk a šípy. Pominu-li fakt, že vám tento „kšeft“ nabídne samotný zmíněný čaroděj, tak se během plnění úkolu ukáže, že Hříbeček je teda pěkný Hřib a projeví se jako neuvěřitelný nevděčník, protože vás potrestá medvědí podobou, přestože jste mu před tím evidentně pomohli. Vy mu za vynaložení poměrně značného úsilí seženete kouzelné větvičky, které si dědula ve strachu zapomene v temné jeskyni a když mu je předáte a on vám podle původní dohody dá zmíněný luk a šípy, tak jste najednou osočeni, že nejste za tento „veledar“ dostatečně vděčni a jste následně potrestáni výše zmíněným způsobem. Zde se skutečně malý kouzelník (oproti původní předloze, kde se jako parchantík jeví Ivánek) projevuje jako vrtošivý a ne zcela dobře vychovaný dědek, který by možná sám medvědí hlavu zasloužil. Ale zase jsou autoři originální, čímž mě mile překvapili.

Většina situací je nečekaná a v Mrazíkovi bychom je marně hledali. Vždyť jenom interaktivní postavy několikanásobně převyšují původní počet osob. Milým překvapením může být i skutečnost, že se v příběhu dostáváte k několika dalším ruským pohádkám. Většinou jsou sice ve formě vyprávěného příběhu, ale i tak potěší. Můžete se tak dostat k pohádce O Kostěji Nesmrtelném, o Malé mořské víle či k pohádce o Vděčné bídě a k dalším. Nečekanými se jeví i některé postavy v příběhu. V okamžiku, kdy se objevuje věštkyně nebo se vám najednou zjeví duchové, začnete přemýšlet v intencích, zda je nutná originalita za každou cenu. Ale na druhou stranu zase musím říct, že se dané tematiky autoři zhostili dobře a že mě vskutku mile překvapili.

• Především pro děti
zdroj: tisková zpráva Hra má jednu velkou přednost, kterou dospělý hráč adventur jen ztěží ocení: Je určena dětem. Vlastně jsem k tomuto sdělení musela dospět. Nejdříve mě totiž jednoduchost téměř urážela a vlastně i nudila. Pak jsem si ale uvědomila, že se jedná o tu nejlepší hru určenou dětem, kterou jsem kdy měla možnost vidět. A proto znovu opakuji: Hra je určena dětem a je to její hlavní přednost. Nejedná se o primitivní hříčky nebo skládačky, které se často jako hry pro děti prezentují. Vlastně si vzpomínám jen na dvě pokračování nějaké hry o autíčku Put (Put join a Put Moon), která byla trošku ke koukání, jinak se ale jedná o příšernosti, které ani samotné děti nebaví. Toto v žádném případě neplatí o Mrazíkovi. Troufám si říci, že od okamžiku, kdy dítě pochopí základní techniku ovládání myši, může se srdnatě pustit i do této hry a že se nebude nudit.

Je pravda, že mladším dětem budeme muset s řešením poněkud pomoci, ale už osmileté dítě si dříve nebo později poradí s drtivou většinou problémů samo. Není překážkou ani to, neumí-li vaše dítě ještě pořádně číst. Kromě toho, že je hra dabovaná, tak je systém rozhovorů udělán velmi přehledně a to tak, že se vám při rozhovoru objeví v dolní části monitoru obrázky, které symbolizují jednotlivá témata. Chcete-li mluvit o jídle, je tam symbol pečeného blíže neidentifikovatelného ptáka, chcete-li mluvit o svíčkách, objeví se vám tam obrázek svíček .. tedy jak říkám: přehlednost sama.

Obtížnost je pro dospělého hráče vlastně neznatelná, ale dítě se řádně zapotí. Ale zase s ním nemusíte trávit čas, protože samotná hra naviguje hráče, jak má dále postupovat a proto by nemělo docházet k žádným „zákysům“. Vlastně se nemůže splést a na řešení časem přijde snad úplně každý. Jako dobrou hodnotím i skutečnost, že vám postavy neumírají a nedostávají se do neřešitelných situací (vzpomínám si na českou hru Gooka, kde se vám hrdina dostal do nějaké šílené situace, ze které už nebylo úniku a hra vás na tuto skutečnost ani neupozornila, takže jste se vám mohlo stát, že jste se hrou motali několik hodin zcela zbytečně), což s sebou nese tu výhodu, že dítě nemusí „sejfovat“. Prostě až se mu nebude chtít hrát, nechá hru běžet a vy přiskotačíte a svému miláčkovi hru uložíte sami, aby mohl příště pokračovat tam, kde dneska přestal. Skvělé, ne?

• Logické řešení hádanek
zdroj: tisková zpráva Hra se ovládá myší, což je velmi logické, je-li tato hra určena dětem a to i přesto, že je teď už většina adventur „klávesnicová“. Tady mi chybí jen zrychlující dvojklik - postavy jsou příliš pomalé a „placatí“ se vám po obrazovce nekonečně dlouho. Inventář je přehledný a vyvoláte ho přejetím po horní části obrazovky kurzorem. Předměty lze kombinovat už v samotném inventáři, ale moc si toho neužijete, protože většinou je řešení natolik jasné, že žádné „všechno na všechno“ nepřichází vůbec v úvahu. Ostatně, logikou řešení jednotlivých hádanek by se mohly inspirovat i ostatní hry, protože to je přesně to, co adventury nejvíce postrádají.

Velmi silnou stránkou je grafika. Troufám si říct, že je na naše poměry zcela nevídaná. Došlo zde ke skloubení tradiční ruční kresby s nejmodernějšími postupy jako jsou 3D modelovaní a snímání pohybu „motion capture“ a výsledek vypadá více než dobře. Ostatně: kreslit pravou ruskou architekturu musí být slast, jelikož je líbivá a efektní. Na rozdíl od Nastěnky a Mrazíka, kteří vypadají spíše jako defektní :)
Tohle byl fóreček, za který se omlouvám, ale vážně - zatímco Ivánek je fakt dobře rostlý hezký mladý muž, Nastěnka a dědeček Mrazíček buďto leželi grafikovi pěkně v žaludku, nebo byli odfláknuti, nebo jsem nepochopila hlubokomyslnost jejich zvláštního ztvárnění. Alespoň mohli Mrazíkovi udělat hezčí šaty a Nastěnce trošku hezčí čumák. Přesto ale trvám na tom, že v Česku zatím není lépe graficky udělaná hra.

• Dabing
Hudbu lze přežít. Já jsem ji sice vypnula v zápětí po začátku, ale to bylo spíše proto, že je to mým zvykem. Nijak mě nepobuřovala, ale nadšením jsem také nehýkala. Zvláštní kapitolou je dabing. On je totiž dobrý, ale překvapivý. Nastěnka je sice „ukníkaná“, ale ani zdaleka ne tak, jako ve filmu. Docela mě uzemnil Ivánek, kterého dabuje věrný Josef Zíma. Před třiceti lety měl také mladý hlas, ale dnes když ho slyším, vidím šedivého staříka s poloztuhlým obličejem po nezdařené plastice. A mám pocit, že i zubní protéza se na výkonu docela podepsala. Já nechci být zlá, ale pokud obměnili tvůrci téměř všechny postavy, mohli změnit i dabéra Ivánka, protože příběhu by to jen prospělo.

zdroj: tisková zpráva Babě Jaze chybí pan František Filipovský jako koze drbání. On to Martin Dejdar zvládnul z jedné vody načisto, ale není to prostě ono. Jenže proti tomu nelze nic udělat, skvělý pan Filipovský už se této role zhostit nemohl. Ostatní postavy nejsou nijak výjimečné a jejich dabéři nikterak nezaujmou. Co si však získá vaši pozornost hned, je obměna textu, který osoby pronášejí. Jak jsem se zmínila už na počátku, jednotlivé výroky jsou nám natolik notoricky známé, že nás hned udeří do uší změny textu. Především Baba Jaga, říká zcela jiné věty, než na které jsme zvyklí. A její výroky známe o to lépe, že nás jimi pan Dejdar při různých příležitostech vcelku štědře obšťastňuje. Zřejmě zde autoři narazili na autorská práva, kterými disponuje nějaká česká firma, která po revoluci nezaváhala a svižně si tato práva zakoupila v naději, že na nich zbohatne. A asi na nich nezbohatne, protože zde nebyl použit ani originální název a ani původní texty. Předpokládám že toto je ten jediný důvod, proč postavy výroky říkají sice věrné původnímu smyslu, ale jinými slovy. Na obsahu to sice nic nemění, ale já se přiznám, že mi to trochu vadilo, dokonce tak, že jsem začala během hry deklamovat odpovídající text sama :)

Po zvukové stránce je hra udělaná poměrně dobře. Je tam sice méně efektů, ale zase mě překvapilo, že se zvukař namáhal umělecky ztvárnit hlas nesoucí se katakombami.

• Shrnutí
zdroj: tisková zpráva Závěrem mohu říci tolik, že pokud tato hra měla za cílovou skupinu děti, zhostila se svého úkolu na výbornou. Je odpovídajícím způsobem jednoduchá, přehledná, ale přitom hezká, rozsáhlá a zajímavá. V žádném případě své děti (sourozence, neteře, synovce, vnuky atd.) neodbudete nějakým nesmyslem, pokud jim právě tuto hru zakoupíte. Ono je sice po vánocích a v tomto mají autoři po obchodní stránce trochu smůlu, ale myslím si že se o „Mrazíka“ bát nemusíme. On si cestu ke svým hráčům najde. A, řekněme si to na rovinu, ono je tak zoufale málo dobrých her pro děti, že by byl hřích jim tuto nekoupit i mimo podstromečkové nadělování. No a je docela levná (600 Kč). Takže: nekup to :)

A teď mi dovolte několik málo slov k problematice naší kočky Džíny. Především vám všem děkuje za ohlasy a pozdravy, které vám opětuje a je ráda, že se stává internetovou kočkou číslo jedna (alespoň ona si to myslí). Ale ani všelidové hlasování, které proběhlo formou e-mailů na mou adresu, ve kterých jste vyjadřovali svou podporu na Džínino výsostné právo mít ženicha, nás nezviklalo a NIC NEBUDE!!! Žádný kocourek nepřekročí práh našeho bytu a nic na tom vaše protesty nezmění. To není pohrdání hlasem lidu. To je jen snaha zachránit vlastní příbytek před totálním „zakočkovaním“.