Recenze
Age of Mythology: Extended Edition - recenze
19. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…
Child of Light - recenze
5. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Pohádky nemusí být jen naivně hloupé, přeslazeně růžové a retardované jako Teletubbies. Pohádky mohou být i surové. Kápněte božskou, kdo jako malý odmítal chodit do sklepa, protože co kdyby tam číhal třeba Otesánek? Ani Child of Light není jen povrchní pohádka o malé dívence, nýbrž krátký hořkosladký epos o dospívající princezně, která upadla do bezvědomí, jen aby se probudila v kouzelném království Lemuria a bojovala za jeho svobodu. Motivace má Aurora na rozdávání. Její otec, rakousko-uherský kníže, leží na smrtelné posteli a čarokrásná Lemuria je pod nadvládou temné královny.
Mario Golf: World Tour - recenze
25. 4. 2014
|
Miloš Bohoněk
Na letní olympijské hry se vrátí po 122 letech golf. Zarputilí sportovci kroutí hlavou, co že se tahle společenská radovánka cpe na největší sportovní událost roku 2016. Golf už ale není jen elitářskou zábavou. Široká veřejnost k němu již také přičichla, a pojme-li se šikovně, zaujme i totálního golfového analfabeta. Jen se podívejte na Mario Golf: World Tour, které chytlo i mě, člověka, jenž za vrchol golfové zábavy považuje drandění v elektrických kárkách.
Out There - recenze
19. 4. 2014
|
Lucie Jiříková
Vesmír je pro člověka velice nehostinné místo. Za hranicemi oběžné dráhy Země čeká na odvážné astronauty spousta nepříjemných nebo dokonce život ohrožujících komplikací. Může dojít kyslík, může dojít palivo, může se porouchat vesmírná loď nebo můžete potkat nepřátelský druh jako nešťastníci z filmu Vetřelec. A právě tím, jak přežít podobné nástrahy se zabývá mobilní strategie Out There.
Secrets of Rætikon - recenze
17. 4. 2014
|
Ondřej Švára
Schopnost nezávislých her vyrobit z mála maximum je často úžasná. K navození nálady potřebují obvykle jen specifické prostředí, podmanivý hudební doprovod a samozřejmě nápad, který je odliší od konkurence. Secrets of Rætikon si vystačí s pastelovými barvami a hustou aurou podivnosti. Je to hra doslova mnoha tváří. Člověk si může vybrat, zda tuhle létavou 2D puzzlovku pochopí coby obyčejnou průzkumnou záležitost v otevřeném světě, nebo na sebe nechá působit zvláštní atmosféru vycházející ze sepjetí zvířat a jejich životního prostředí.
Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes - recenze
4. 4. 2014
|
Aleš Smutný
Na začátek jedna dobrá zpráva. Soudě dle Ground Zeroes bude Metal Gear Solid 5: The Phantom Pain vynikající, možná až výjimečná hra. Nezbytnou špatnou zprávou ovšem je, že nečtete recenzi Phantom Pain, ale Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes, což je poněkud krátký a rozkouskovaný náznak věcí budoucích.
Age of Wonders III - recenze
31. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Palcát nebo kouzlo? Člověk nebo ork? Age of Wonders hry ke strategickému žánru vždy přistupovaly nanejvýš velkoryse. Tak jako kdysi Santini zdobíval své kostely, i autoři pozapomenuté herní série dbali na košatost, kudrlinky a viděli věci zeširoka, řekl bych z mnoha tvůrčích perspektiv. A výsledek byl vždy ohromující.
Diablo III: Reaper of Souls - recenze
28. 3. 2014
|
Jakub Kovář
Tak jsme se konečně dočkali, milované i proklínané Diablo III se dočkalo prvního velkého datadisku Reaper of Souls, který by měl spoustu věcí napravit, přidává mnoho nového obsahu včetně nového aktu i módu a také novou postavu - Crusadera. Takže, podařilo se tvůrcům uchlácholit některé popuzené fanoušky?
1954: Alcatraz - recenze
27. 3. 2014
|
Daniel Kremser
Stejně jako v kterékoli jiné profesi, i jako herní vývojář toho dříve nebo později začnete mít plné zuby. Třeba Ken Levine by o tom mohl rovnou psát romány. Není ale zdaleka jediný, koho dostihla tvůrčí krize. Zatímco někdo zavírá krám, jiný se to snaží překonat experimenty a rozpačitými odskoky k netypickým žánrům.
Tower of Guns - recenze
21. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Představte si, že slavíte třeba pětadvacetiny (kde jsou ty časy) a s plícemi plnými nastřádaného kyslíku se nahnete nad dort... což bude to poslední, co v životě uděláte. Prstenec svíček se sfouknout nenechá a naopak sborově do vás vypálí salvu bomb. Inhaluj, krasotinko... Že plácám?
Titanfall - recenze
18. 3. 2014
|
Aleš Smutný
Jen málo her je pojmenováno výstižněji. Titanfall se skutečně točí kolem Titánů, obřích robotických obleků a jejich „pádu“. V jednom kontextu jde o proces zničení onoho robota a v druhém o proces příletu z orbity, kdy čekáte na přistání svého kovového druha, v němž a nebo po jehož boku se vrhnete zpátky do líté řeže.
Sang-Froid: A Tale of Werewolves – recenze
17. 3. 2014
|
Jakub Kovář
Občas vám sítem propadne nějaká malá, ale dobrá hra. Přesně tím případem je Sang-Froid: A Tale of Werewolves a proto se k ní vracíme. Nejde ji nedoporučit. Na divokém severu, v zasněžených lesích Kanady, se občas ozve zavytí, při němž tuhne krev v žilách. Sofistikovaně se tvářící bílí kolonizátoři sice povídačky o vlkodlacích odbývají mávnutím ruky, ale minimálně tři sourozenci vědí svoje. Josephinu totiž postihla záhadná nemoc, která ji zároveň dává věštecké schopnosti.
King's Bounty: Warriors of the North - Ice and Fire - recenze
16. 3. 2014
|
Lucie Jiříková
Původní King's Bounty: Warriors of the North nabídla solidní vikinský herní svět, spoustu zajímavých misí a z toho pramenících několik desítek hodin zábavy. DLC s už poněkud přerostlým názvem King's Bounty: Warriors of the North - Ice and Fire na odkaz hry navazuje a to doslova. Abyste si ho zahráli, původní hru musíte mít dohranou, což asi nebude po chuti všem. Spousta hráčů tituly nedohrává, ale končí třeba ve dvou třetinách.
Mark H. Walker's Lock 'n Load: Heroes of Stalingrad - recenze
15. 3. 2014
|
Tomáš Jung
Ohrnovat nos nad deskovým válečným hraním je jako považovat naše předky za tupce. Válečné deskovky byly a jsou podkladem nespočtu videoher z různých platforem. Kromě PC využívá jejich principy nemálo mobilních her, konvertuje je na displeje tabletů i dotykových telefonů.
Dark Souls II - recenze
14. 3. 2014
|
Aleš Smutný
Vážně už je to pět let od vydání Demon's Souls? Čas letí, ale Souls hry zůstávají stále stejné. Co na tom, že se From Software ohání tím, že Dark Souls není přímým pokračováním Demon's, ale spíše duchovním nástupcem. My víme své, ostatně jsme za to zaplatili desítkami hodin života, utrpením, extrémními výkyvy emocí a spoustou smrtí. Naštěstí jen těch virtuálních.
Dragon Ball Z: Battle of Z - recenze
11. 3. 2014
|
Jiří Pavlovský
Dragon Ball je prastará, ale pořád zábavná manga i anime. Jde o jednu z prvních velkých mang, která se nebála roztáhnout jednu bitku přes několik knih. Navíc Dragon Ball pro spoustu lidí představuje první kontakt s podivnou japonskou mentalitou.
Lightning Returns: Final Fantasy XIII - recenze
7. 3. 2014
|
Aleš Smutný
Miluji japonská RPG a všechno, co se skrývá za žánrovou zkratkou JRPG. Trhá mi proto srdce, když musím přihlížet sestupu celého žánru do podsvětí - alespoň na západě. Do Červené knihy ohrožených druhů se japonská RPG zapsala už na odcházející generaci a nic na tom nezmění několik dobrých nebo dokonce brilantních titulů.
South Park: The Stick of Truth - recenze (číst až od 18 let!)
4. 3. 2014
|
Radek Friedrich
Městečko South Park už sedmnáct let baví a znechucuje své diváky a za tu dobu se objevilo i několik herních zpracování. Nejznámější z nich je asi Chef's Luv Shack, soubor miniher proložený vědomostním kvízem, který ale vyšel ještě v době, kdy byl vrcholem techniky Dreamcast od Segy.
Strider - recenze
3. 3. 2014
|
Lucie Jiříková
Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.
Castlevania: Lords of Shadow 2 - recenze
25. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Už je to více než 3 roky, co jsme vyprovodili Gabriela Belmonta ke dveřím s nadprůměrným hodnocením a s lehkým poplácáním po rameni mu poradili, ať se příště oblékne do vlastního kabátu, kterým nebude připomínat všechny ostatní návštěvníky. Nyní se v roce nezmar Drákula vrací, aby nám ukázal, jak si tvůrci z Mercury Steam poradili s originalitou a především přechodem her na novou generaci konzolí, kdy už jsou v módě trošku jiné postupy, než tomu bylo před pár lety.
The Last of Us: Left Behind - recenze
23. 2. 2014
|
Jiří Pavlovský
Na některá DLC se člověk těší, některá jsou mu ukradená a některá mu naženou větší strach než když na něj vyskočí vetřelec, co má nasazenou masku Jasona Vorheese a v ruce drží DVD s kompletní filmografií Zdeňka Trošky. The Last of Us a rozšiřující příběh DLC Left Behind patří zrovna do té poslední kategorie a asi všichni tušíme proč.
Insurgency - recenze
20. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.
Fable Anniversary - recenze
19. 2. 2014
|
Jan Olejník
Pokud ve videoherním průmyslu existuje synonymum pro enormní hype následovaný skromným uznáním minutého cíle, pak je tím synonymem jméno Peter Molyneux. Chlapík, který si svým snílkovstvím a bezuzdným vizionářstvím vysloužil nejen řadu uznání, ale minimálně stejnou řádku ústrků, posměšků a kritiky z řad herního publika. Přitom v roce 2004, kdy původní verze Fable (PC verze s přídomkem Lost Chapters se objevila o rok později) vyšla na Xbox (nutno dodat, že šlo do stejné míry o dílo Molyneuxe i lidí ze studia Blue Box), měl za sebou zářezy jako Populous, Magic Carpet či Dungeon Keeper, tedy významné milníky herních dějin.
The Wolf Among Us: Episode 2 - recenze
11. 2. 2014
|
Miloš Bohoněk
Sebelepší kšandy našponované ze sebelepšího cliffhangeru jednou povolí. Premiérová epizoda The Wolf Among Us skončila napínavou scénou, kde jste rozhodovali o osudech dvou podezřelých, ale od té doby uplynuly už bezmála čtyři měsíce. Telltale, zřejmě kvůli simultánním pracím na třech dalších hrách (The Walking Dead, Tales from the Borderlands a Game of Thrones), vydání druhé epizody posunuli až na začátek února. Více než kdy dříve jsem tak ocenil kusé shrnutí předchozích událostí hned v úvodu, přesto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se zorientoval a připomněl si, kdo je kdo, kdo co chce a proč někdo pohádkovým bytostem krade hlavy.
Total War: Rome II - Caesar in Gaul - recenze
7. 2. 2014
|
Aleš Smutný
Caesar je obecně lákavé téma. Můžete kolem něj uvařit spousty her různých žánrů včetně Call of SPQR: Stab the Tyrant. Když už ale sáhnete po strategii, jdete rovnou do přední linie, protože od vás všichni očekávají to nejlepší. Jakmile Creative Assembly ohlásili, že první datadisk/DLC pro Total War: Rome II bude o Caesarových eskapádách v Galii, spíše jsem se rozpačitě drbal na hlavě.
Tomb Raider: Definitive Edition - recenze
5. 2. 2014
|
Jan Olejník
Ušetřím vám práci při psaní komentářů. Tomb Raider: Definitive Edition je úplně stejná hra jako ta, která vyšla před rokem, má oproti původním konzolovým verzím silně vylepšenou grafiku a Square Enix si za to „drze“ účtuje plnou cenu. Ale za předpokladu, že jste se k poslednímu dílu slavné série zatím nedostali a potřebujete něčím nakrmit hladovou mechaniku své next-gen konzole, mohou vám být finanční praktiky Square Enix úplně ukradené. Už původní verze Tomb Raider je totiž parádní a napínavá záležitost hollywoodského střihu, a i když má své mouchy, je jedním z nejlepších příkladů, jak oživit chátrající značku.
Pandora: First Contact - recenze
4. 2. 2014
|
Ladislav Loukota
Život není dokonalý. Za poslední dvě dekády jsme se dočkali menšího počtu her ve strategicko-vojensko-budovatelském žánru à la Civilization než dílů Call of Duty. Naštěstí bylo jen otázkou času, než bující indie scéna deficit odstraní a pokusí se vytvořit následovníka Sid Meier’s Alpha Centauri. V tomto případě nese jméno Pandora: First Contact a vznikl bez účasti vývojářů z Firaxis. Bude mu ale k úspěchu stačit pouhé nadšení vývojářů?
Might & Magic X: Legacy - recenze
3. 2. 2014
|
Lukáš Grygar
Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.
Europa Universalis IV: Conquest of Paradise - recenze
30. 1. 2014
|
Ondřej Švára
Slavné Dobytí ráje bylo poměrně snadnou a předvídatelnou operací. Jakmile se první mořeplavec, obdařen puškou a vírou v boží poslání, zjevil před bosým protějškem s čelenkou z krocaního zadku, nebylo těžké uhodnout, kdo z civilizačního střetu vyjde s hlavou vztyčenou a kdo s hlavou na tyči.
Nidhogg - recenze
26. 1. 2014
|
Lukáš Grygar
„Líbí se mi, jak umělec pracuje s modrou barvou,“ zazní v jednom mém oblíbeném filmu. Líbí se mi, jak Mark Essen alias Messhof pracuje s modrou barvou, respektive jak s modrou barvou pracuju já, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč v hrdle modrého protivníka. Na to, že před koncem prvního odstavce už jsem v recenzi stihnul třikrát „respektive“, se s modrým panákem moc nerespektujeme a jdeme si nejenom po tom krku. Jenže takhle už to v Nidhogg chodí: zleva doprava, zprava doleva a vždycky proti šermíři opačné barvy.