Nadcházející rozšíření Hearthstone: The League of Explorers přidá do hry 45 nových karet a vzhledem k brzkému vydání datadisku je vývojáři na BlizzConu ukázali všechny. Včetně dvou nových boardů: jeden je standardní pro běžné hraní ve všech módech a druhý vývojáři vytvořili speciálně pro souboj s finálním bossem. Jednou ze zajímavých přídavků datadisku je i nová mechanika Discover.

Opravte mě, jestli se pletu, ale Rise of the Tomb Raider je první hra, kde protagonistka pobíhá se sedákem a na sedáku má přicvaknuté šrouby do ledu. Zároveň je to první hra, kde protagonistka šrouby do ledu vůbec nepoužívá, protože leze zásadně bez jištění a navázaná je akorát tak na svého parťáka, aby ho v případě pádu pro jistotu strhla s sebou. Safety first! Rise of the Tomb Raider vypadá jako pitomost – pěkná a zábavná pitomost, nutno dodat.

Tak jdeme na to. Sednete si do letadla, nejdřív malého, pak velkého a máte před sebou kolem patnácti hodin letu, během kterých se čas i prostor prolnou do želatiny a od sezení vás začne bolet zadek a z čučení na filmy oči. Občas zkonstatujete, že jste nad Grónskem, kanadskými jezery, ledovými krami a oceánem nebo zjistíte, že Aleš Smutný upadl do kómatu, tím pádem vás nevzbudil, když se rozváželo kafe. Haj hou.

Co jiného by tento týden měli kolegové z Konzolista.cz předložit než recenzi konzolové verze Diabla 3? Navíc přihodili i recenzi handheldové sci-fi střílečky Killzone: Mercenary pro PS Vita, a když už byli v tom mlácení poskoků Diabla, podívali se na to, jak bude vypadat chystaný datadisk Reaper of Souls. K tomu samozřejmě shrnuli novinky a zajímavosti ze světa konzolí za poslední týden, jak se můžete přesvědčit v článku.

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Karta má na sobě dva čipy G92, dříve použité v GeForce 8800 GT a GTS. Komu se vyplatí pořídit a co srovnání s 3870 X2 ve hrách?

Jak se líbil úvod veletrhu, které stánky či hostesky zaujaly a čeho všeho se čtveřice našich zástupců zúčastnila? + 20 FOTEK

Na scénu přichází lstivé bratrstvo NOD. Seznámíme vás se speciálními schopnostmi všech jednotek pěchoty, vozidel i letectva, užitečných superzbraních, záludných strategiích a také s radami, jak vyzrát na ostatní frakce.

Game Pass v cloudu

Fakt, že digitální obchod Steam každým rokem roste, asi nebude pro žádné hráče velkým překvapením. V loňském roce se ale začaly mezi vývojáři šířit obavy z toho, zda růst není až příliš prudký. Ne snad co se týče počtu hráčů – ten by samozřejmě nikomu nevadil – ale co se týče počtu vydávaných her. Prorazit s novým projektem je podle kritiků stále těžší a někteří začali mluvit dokonce o indiepocalypse, tedy o přicházejícím soumraku nezávislých her. Je ale situace skutečně tak kritická? Na tuto otázku nelze odpovědět bez podrobného rozboru čísel a dalších údajů, které shrnutí rok 2017 z pohledu Steamu.

V daleké budoucnosti dorazil k lidstvu tajemný Traveler, který dovolil lidstvu prozkoumávat daleký vesmír. Traveler, posel světla a naděje, byl pronásledován Temnotou, která si ho ke konci našla a téměř ho zneškodnila. Na jediné, co se zmohl, bylo vyrobit hromadu malých robotů, kteří doprovázejí Guardiany, a mají na starosti obranu posledního města na Zemi po velkém konfliktu. Zároveň jsou poslední nadějí, jak postavit lidstvo zpět na nohy. Vítejte v Destiny 2.

Dovolte mi jedno malé zasnění…

Vítězové letošní E3?

V Americe začal další den Hejkaltour. Cože? Pravda, možná jsem to psát neměl, ale právě takto jsem si sám pro sebe už před lety pojmenoval Electronic Entertainment Expo a jsem na to zvyklý. Hned to vysvětlím. Zaposloucháte se občas do reakcí publika, před kterým zástupci velkých firem na svých konferencích něco říkají, potažmo ukazují? A tím míním naprosto cokoliv, od předvedení „Hanebně“ brutálního traileru k BiA: Furious 4 až pro nepřesvědčivé argumenty Kena Levina k vývoji Bioshocku Infinite na PS Move. Mohli jste si toho všímat i letos - buď si Sony, Ubi, Microsoft i Nintendo opravdu najímají do sálů komanda placených hejkalů, anebo v publiku skutečně nesedí nestranní novináři, ale spíše lidé, kteří pod návalem exkluzivity okamžiku a své přítomnosti zapomenou na pracovní kodex a vískají jako ženská ve studeném rybníce, když se na širokém plátně objeví jakékoliv, opravdu jakékoliv herní video, nebo když Peter Molyneux řekne, že „má rád“ Kinect, a proto na něj dělá další Fable.

Šéfové velkých herních firem nemají snadný život. Na rozdíl od svých kolegů ve většině jiných oblastí (nebo vy snad znáte jména šéfů Warner Bros., Universalu nebo Coca-Coly?) jsou poměrně dost vidět a herní komunita jim dává neustále jasně najevo, o jak neschopné lemply jde. V situaci, kdy vás řada vašich informovaných zákazníků osobně nenávidí, a která samozřejmě není záviděníhodná, pak musíte denně rozhodovat o tom, za co vás budou akcionáři, novináři a hráči plísnit příště. Odcházející CEO Electronic Arts John Riccitiello byl v tomto směru, společně s Bobem Kotickem z Activision-Blizzard a Yvesem Guillemotem z Ubisoftu, doslova v první linii. A šest let trvající boj nakonec včera vzdal.

A kudy dnes? Do kouzelných bažin v kůži jednoho detektiva? Na americkou půdu 18. století? Nebo do světa, kde se propíchávají barevné pixely, mordují draci, zneškodňují katapulty a kosí nemrtví? Jen se v klidu rozhodněte – Rozcestník tu bude ještě dlouho sedět.

Tentokrát se zabývají novou profesí Inscription, lootem, holičstvím a především mnoha drobnými změnami v hratelnosti u šamana, paladina, druida a warlocka.

Od každého trochu

Čtyři roky po Xboxu

Nejhůř hodnocené rozšíření není zas tak hrozné

Možnost koukat na virtuální bitevní pole optikou pěšáka napadla na přelomu milénia vícero vývojářů. Z některých takových ideí později vzešly legendární hry jako Operace Flashpoint, jedním z prvních podobných titulů byla ale hybridní akce/strategie Battlezone. Její kouzlo mě vlastně netrklo při pohledu na explodující bojiště, ale až v okamžicích, kdy jsem si uvědomil, jak strašidelně rozlehlé jsou zdejší mapy. Battlezony zůstávají stejně pozoruhodné i 22 let poté, co vyšla první z nich: 28. února 1998.

Šestá Civilizace se zatím dočkala jen jednoho velkého rozšíření Rise and Fall, které vaši civilizaci sem tam vyneslo na výsluní, jindy na samotné dno. Přidalo stavy nouze, nová spojenectví, národy i vůdce. Téměř po roce od jeho vydání se dočkáte druhého datadisku nazvaného Gathering Storm, který ze statické Civilization VI udělá mnohem živější hru díky počasí, globálnímu oteplování a světovému kongresu.

EVE Online nebo, chcete-li, Hra o vesmírné trůny, je bezednou studnicí koncentrovaného dramatu. Je to vesmír, v němž vítězství i prohry stojí a padají na diplomatických dovednostech, úskočné hře dvojitých agentů a krutých zradách stejnou měrou jako na bedrech zkušených válečníků.

Toužili jste se při hraní některého z Total Warů inkarnovat do polního velitele jednoho ze svých oddílů a vrhnout se vstříc bitevní vřavě ve stylu Dynasty Warriors anebo Mount & Blade? Tedy nejen komandýrovat své muže pěkně z bezpečného obláčku kdesi nad kolbištěm, ale rovnou být tím, kdo se na hrotu zteče sám řítí do klubka nepřátel prolít krev jako první a ideálně je přitom obklopen desítkami dalších živoucích velitelů s úplně stejnými ambicemi? Přesně z tohoto kotlíku nám parta z Booming Games, kde se mimo jiné shluklo i pár veteránů série Halo, navařila dost netradiční multiplayerovou krmi jménem Conqueror’s Blade, kterou se mi podařilo před nedávnem okusit.

Pojem „hra jako služba“ je tu s námi už několik let a s každým dalším rokem nabírá na intenzitě. V roce 2017 tomu nebylo jinak, což ostatně dokládají níže uvedené hry, které nevyšly v minulém roce. Každá ale loni dostala spoustu nového obsahu, díky kterému chytla druhý dech. Hráči se k ní buď vrátili, nebo přilákala spoustu nových zájemců. I pro nás mělo smysl se k těmto hrám loni vrátit a zase v jejich světech pár (desítek) hodin strávit. Tohle je kategorie pro ty, kteří loni zazářili a nebo povstali z popela.

Herní aktivity Facebooku by časem vydaly na menší knihu, ale faktem je, že se provozovatel dominantní sociální sítě vrhá zpátky do her. Ne snad, že by je někdy opustil, ale svůj počáteční vstřícný přístup kdysi přehodnotil a hrám tak trochu hodil klacek pod nohy. Firma teď ale otáčí a ve spolupráci s Unity Technologies (výrobcem enginu Unity 3D) nabídne jednodušší vydávání her na sociální síti a nového klienta pro PC hraní.

Být či nebýt? To je o co tu kráčí! Nad touto otázkou ale nemají hrdinové Darkest Dungeon čas meditovat. Navzdory tomu, že jejich bezpečný přístav se v souladu se Shakespearovou hrou, odkud zmíněná replika pochází, jmenuje Hamlet, jsou jejich existenciální otázky daleko jednoduššího ražení. Jak sejmout prasodlaka a nezbláznit se u toho? Kde sakra sehnat další louč? Kdo z naší družiny potřebuje zaplatit pobyt v klášterní cvokárně nejurgentněji? Takhle prosté to je.

Stejně jako každý jiný rok bylo i loni opět obtížné se v žánru akčních her zorientovat. Mezi akční hry totiž svým způsobem patří většina herní produkce, a výběr té vůbec nejlepší akce byl pro redakci stejně tvrdým oříškem, jako výběr samotné hry roku. To je ostatně vidět i na finálním výběru, do kterého se třeba letos nevešly série Assasin's Creed a Far Cry. Prostě nestačily na konkurenci. Naopak se do nejužšího výběru vetřel jeden remaster, což jen podtrhuje trend, který v roce 2014 řádil jako černá ruka hlavně na konzolích. A co dalšího výběr nejlepší akční hry v roce 2014 poznamenalo? Vedle selhání jasných favoritů a absence silného nezávislého titulu sehrálo roli vydání her, od kterých jsme sice čekali, že by mohly být dobré, ale nakonec nás stejně svou kvalitou překvapily.

Ve steampunkově-westernové hře od Codemasters nebudete vědět, kde vám hlava stojí, tak jako ve Spider-manovi či Dark Void.

Na jakém systému myslíte, že vypadá F.E.A.R. 2 jednoznačně nejlépe? Ano, je to PC verze.