Příchod čtvrtého Diabla na herní platformy všeho druhu byl jistojistě zážitkem. Dojmy i recenze byly velmi kladné až nadšené, včetně té Pavlovy. Nadšení však záhy ochladlo, první oficiální sezona byla pro většinu hráčů totálním zklamáním a ani ta druhá už zřejmě moc zájmu nevyvolá. Já sám jsem svět Sanctuary opustil, když má druidka dosáhla sedmdesáté úrovně, protože hra už poté nenabízela nic, za čím bych se dál měl hnát. Neudržela mě ani finální iterace Lilith, která znamená výzvu na finálním stém levelu.
Bul-Kathos! Těší mě!
Svět Diabla mám nicméně rád a jelikož se netajím ani láskou ke komiksům, s podobným počátečním nadšením jsem očekával i novou komiksovou knihu zaměřenou na jednu z legendárních postav světa, který nám přinesl primární zlo v podobě Diabla, Mephista a Baala. Grafická novela Diablo - Legendy o barbarovi: Bul-Kathos se odehrává dávno před knižní sérií Sin War od Richarda A. Knaaka, vypráví o prvopočátcích vzestupu barbarů a hlavně nahlíží pod pokličku vzestupu jedné z nejvýznamnějších postav a ochránce hory Arreat – Bul-Katha.
Za touto kratičkou novelou stojí komiksový scénárista John Arcudi, který má zářez snad v každém větším komiksovém domě. Pro DC Comics vytvářel sérii Doom Patrol, pro Marvel zase napsal sérii Savage Wolverine nebo New Avengers. Svoji štaci měl i u Dark Horse se sérií Rumble, ale největší úspěchy zaznamenal jako scénárista Ú.P.V.O., což je komiksová série ze světa pekelníka Hellboy, vycházející i u nás. Nyní si vzal na paškál populární videoherní svět a očekávání jsem neměl zrovna malá.
Příběhová premisa je však úplně prostinká. Bul-Kathos vede skupinu barbarů. Kromě toho je otcem dvojčat Naary a Hirama. Zatímco Naarah je pyšnou barbarskou válečnicí jdoucí ve šlépějích svého otce, Hiram se nikdy netajil svými ambicemi za hranicemi barbarských vesnic, a tak se vydal do světa na zkušenou.
Sourozenecké půtky
Děj komiksu začíná v momentu, kdy se Hiram vrací z cest do rodné vesnice. Jenomže se změnil a nyní fanaticky hlásá poselství dcery nenávisti Lilith. Ta totiž touží ve svém boji proti prvotnímu zlu po Kameni světa, který je ukryt v hoře Arreat, jenže právě tu chrání barbarské vesnice v čele s Bul-Kathem. Celý konflikt tkví v tom, že proti sobě stojí Hiram a Naarah, přičemž rozpolcený Bul-Kathos coby rodič i jako vůdce celé skupiny musí celý spor rozsoudit.
Chce hájit zájmy své vesnice, ale na druhou stranu chce také přesvědčit svého syna k rozumu. Příběh by mohl být zajímavý, ale bohužel není. Komiks je dost přímočaré médium a leckdy upaluje dopředu tempem jako bujný oř po planinách Sanctuary. Jenomže Legendy o barbarovi upalují dopředu tak rychle, že v nich absolutně nefungují ani náznaky vztahů mezi jednotlivými postavami. Kvůli zkratkovitému vyprávění si ani k jedné postavě nemáte šanci vypracovat jakoukoliv vazbu.
zdroj:
foto: Crew
Je vlastně dost smutné, že Legendy o Barbarovi nevědí, čím chtějí být. Rozhodně nejsou doprovodným obsahem pro hru, která se odehrává na časové lince daleko v budoucnosti. Nejsou ani legendou o Barbarovi, ale spíše jejím zrodem, který je však vrcholně nezajímavý a nastolený rozkol nemá vůbec čas prorůst stránkami a zakořenit. Jako velký nedostatek vnímám i to, že některé schopnosti, které barbar Bul-Kathos využívá, tak nějak nepatří jeho postavě. V některých částech mi hlavní hrdina přišel spíše jako druid než mocný barbar.
Barevná paleta neladí
Na to, jak je komiks krátký a tempo zběsilé, není ani pověstná akce ničím, co by si člověk na první dobrou mohl zapamatovat. Fanatici Lilith jsou prostě fanatici a barbaři jsou barbaři. Jejich očekávaný střet je mdlý a nudný. Trochu za to může i kresba brazilského ilustrátora Geralda Borgese. Ten si sice od roku 2007 dělá jméno jak u DC, tak u Marvelu, ale svět Diabla mu dle mého vůbec nesedl.
zdroj:
foto: Crew
Přišlo mi, že se až moc drží stylu kresby, kterou můžeme vidět třeba v komiksech ze světa Warcraftu. Tam určitá barevná paleta sedí, ale atmosféra Diabla má být přeci jen hutnější, temnější a krvavější. Borges v tomto případě zůstal trochu na půli cesty, a tak před námi stojí dílo, které se sice nebojí krve a smrti, ale na druhou stranu se žádný z obrazů čtenářům nemůže vypálit do sítnice, protože jim chybí šmrnc, grády a trocha duše.
Ne vše je třeba překládat
Jako fanouška mě hodně těší, že se v nakladatelství Crew rozhodli vydat tento titul ve stejný moment jako ve zbytku světa. Jsme toho svědky čím dál častěji, akorát na rozdíl například od série Fortnite X Batman působí Diablo jako rychlokvaška, kdy úkol zněl zcela jasně. Je tu nové Diablo, tak zkusíme podojit čtenářstvo komiksem. To však samozřejmě není problém tuzemského nakladatelství, chytit za nos by se měli především ti, kteří tento projekt odklepli a posvětili na západě.
zdroj:
foto: Crew
Bohužel mám problém trochu s překladem, ale chápu, že se komiks překládal pro širší veřejnost, nejen pro hardcore fanoušky Diabla. Odjakživa se o světě Sanctuary bavíme jako o Sanctuary, tudíž mě nemile překvapilo, že se v Bul-Kathovi překládají i tyhle zásadní pojmy. Svět se jménem Svatyně mi tolik nevoní. To samé platí například o Worldstone / Kameni světa. Já jsem zastáncem toho, aby se některé výrazy prostě nepřekládaly.
Na komiksové Legendy o Barbarovi ze světa Diabla jsem se těšil, tak jako na herní čtvrté Diablo. Zatímco hra mě na vyšší desítky hodin dokázala zabavit, grafická novela pro mě byla čirým zklamáním. Útlá knížka nabízí povrchní příběh o sourozeneckém zápolení a o otci, který pořádně neví, na kterou stranu se přidat. Dohromady jí zkrátka chybí emoce a ani kresba není taková, jakou bych osobně u Diabla očekával.
Takovou poslední perličkou, až hřebíčkem do pomyslné rakve je pak samotný rozměr knihy. Místo tradiční komiksové délky a šířky 260x170 milimetrů má Diablo rozměry 250x195 mm, takže je kratší, ale přitom širší než obvyklé svazky. A to je poněkud výrazná estetická nedokonalost, pokud si potrpíte na perfektně vyskládanou knihovnu.
