Na úvod chci říct jednu věc – konzolové války považuju za jednu z nejsměšnějších kratochvílí, jakých se člověk může na internetu dopouštět. Každý ať si přece hraje, na čem chce! Osobně jsem měl v posledních generacích konzole i handheldy od všech výrobců, protože nesnáším vědomí, že mi nějaký titul může proklouznout mezi prsty. A když jsem měl před časem to štěstí a mohl se po letech vrátit i k hraní na PC, užíval jsem si i to. Netrpím vůbec žádnou loajalitou k plastovým krabicím, co mi leží pod televizí, a kteroukoli platformu okamžitě s radostí zradím, pokud mi ta druhá nabídne větší komfort.
V minulé generaci jsem tak hrál primárně na PlayStationu 4 a Xbox One jsem si pořídil kvůli exkluzivitám. Po příchodu mezigeneračního upgradu jsem napřed zakoupil PS4 Pro a když pak přišel Xbox One X, situace se otočila – na nejsilnější konzoli generace jsem hrál multiplatformní záležitosti, na PlayStationu exkluzivity a na Switchi především malé indie záležitosti.
Nejsem fanboy!
S blížícím se startem nových konzolí ale samozřejmě řeším onu zpropadenou otázku – kterou dřív? Nezatížen fanouškovstvím stojím totiž na bodě nula, z něhož se mohu vydat do náruče kteréhokoli výrobce. V ideálním světě bych si v listopadu nesl domů konzole obě, ale to bych musel být člověk spořivý, který se na tuto eventualitu nějaký čas dopředu připravoval. Což bohužel nejsem. A ať už se rozhodnu pro kterékoli zařízení, pořád platí, že maximálně do půl roku chci mít doma i to druhé.
Popisovat výhody Game Passu je asi nošením dříví do lesa.
Takže proč jsem se rozhodl, že mou první next-gen konzolí bude právě Xbox Series X? Důvodů je hned několik, ale tím nejsilnějším je nepřekvapivě Game Pass. Síla rostoucího katalogu her za velmi příznivé měsíční předplatné je zkrátka neoddiskutovatelná. Jako hráč, který hraje HODNĚ, jej dokážu maximálně vytěžit a navíc v něm relativně často debutují menší, ale o to zajímavější tituly, k nimž bych se třeba jinak nedostal.
Popisovat výhody Game Passu je asi nošením dříví do lesa, faktem ale je, že i přes počáteční nedůvěru se služba v mých očích skutečně stala tím „game changerem“, který do značné míry mění tvář herního byznysu a těžíme z toho především my, hráči.
Navíc je skvělé sledovat, že Microsoft neusíná na vavřínech a nabídku neustále rozšiřuje. Implementace služby EA Play bez navýšení ceny nebo spuštění cloudového hraní, díky němuž si budeme moci dostupné hry zahrát reálně na jakékoli obrazovce připojené k internetu, to jsou kroky, jaké si od sebevědomé společnosti formátu Microsoftu představuji.
A když už o tom hovořím, to je vlastně další, dost možná nejpádnější důvod. Souboj dvou největších platformových rivalů sleduji téměř od počátků, a ačkoli jsem v úvodu snad obhájil tvrzení, že nestraním ani jednomu z nich, přesto mi dlouhodobě přístup a postoj Microsoftu přijde mnohem sympatičtější.
Líbí se mi, jak papírově „prohranou“ poslední generaci firma dokázala chytrými kroky (Game Pass, zpětná kompatibilita) vytěžit v plusové body image. Líbí se mi její prozákaznický přístup, do něhož spadá třeba kompatibilita periferií napříč generacemi, nebo i fakt, že myslela na hráče se zdravotními omezeními a vyvinula speciální Adaptive Controller, který navíc nabídla i ostatním platformám. O provázání s PC díky službě Play Anywhere a Game Passu Ultimate nemluvě.
Pohled upřený k horizontu
Především mi ale Microsoft imponuje naprosto jasnou vizí a dlouhodobým plánováním. Ačkoli momentálně Game Pass není tak výdělečný, jak by bylo záhodno, jeho uživatelská základna stále roste. V letošním roce si služba prošla populačním boomem, z deseti milionů uživatelů je zčistajasna patnáct a včerejší oznámení akvizice Bethesdy a přidružených studií patrně přihraje Xboxu do náruče násobně více hráčů.
Ačkoli Bethesda bude i nadále své hry sama vydávat a dá se očekávat, že se ze všech nestanou automaticky Xbox/Win10 exkluzivity, Microsoftu se podařilo do značné míry vyřešit dlouho vyčítaný problém s nedostatkem zajímavých titulů, které vycházejí z jeho studií. Pokud by dosud největší akvizici následovalo ještě několik chytrých nákupů, může se mapa sfér vlivu zásadním způsobem překreslit.
Za dobrý nápad považuji i rozhodnutí nabídnout hned při launchi silnější a ekonomickou variantu konzole, zejména s přihlédnutím k tomu, že Series S nebude jen oholeným chudým příbuzným. Škálování nastavení pro obě varianty nové konzole mají v Microsoftu dle Digital Foundry zjevně velmi dobře vyřešeno a agresivní nacenění malé bílé krabičky přímo volá po tom, aby jej pod stromečkem našla řada mladších či nenáročných hráčů, které ještě nezajímají termíny, jako je 4K rozlišení. V kombinaci s opakovaně zmiňovaným Game Passem je Xbox Series S naprosto jednoznačnou volbou pro rodiče, kteří chtějí dětem poskytnout hromadu zábavy za málo peněz.
Chápu, že Sony stále sází na sílu svých exkluzivit (a nic proti tomu, z velké části se jedná o velmi vydařené hry, v mnoha případech i o ty nejlepší generační záležitosti), ale vadí mi, že firma jako by ustrnula a točí stále tentýž model dokola bez pokusů o výraznější inovace. Jistě, nový trailer na příští Horizon nebo oznámení pokračování God of War, případně remake Demon‘s Souls mě umí rozhicovat jako každého druhého, ve finále jde ale o dvě hry ročně a aktuální launchový lineup (kromě Demon‘s Souls) pro mě není dostatečným argumentem k horečnatému předobjednávání, do jara v klidu vydržím a opravdu se nebojím, že nebudu mít co hrát.
Rád bych věřil, že nedávno oznámený update služby PlayStation Plus je jen předzvěstí velkých novinek ze strany japonské platformy, tuším ale, že ze strany PlayStationu 5 můžeme očekávat spíše „další standardní generaci“ a pokusy o inovace přijdou z jiných směrů. Stačí jen připomenout liknavost Sony v případě cross-platform multiplayeru.
Microsoftu se v mých očích podařilo shodit image outsidera (zaslouženou, start Xboxu One byl ostudným představením) a do nové etapy vstupuje se sebevědomím, s jasnou představou, co hráčům nabízí, a se silným zázemím herních studií, která snad v příštích letech začnou plodit to dlouho očekávané ovoce. Je dobře, že Sony opět po čase pocítí silnější konkurenci a že se trůn, který si v éře PlayStationu 4 tvrdě vydobyla, začne zase trochu kývat. Nejvíce z toho vždy získáme my všichni, ať už si v listopadu poneseme domů jakoukoli konzoli.
