Ten člověk dokonce na mobilu i hraje, což už mi je logicky bližší. On je to vlastně takový hi-tech casualista, který sice kdysi býval i králem fragů v Unreal Tournamentu, ale protože mu prý notebook nestartuje tak rychle jako android, vykašlal se na to. „Pařit jsem postupně přestal před pěti lety a když si chci dneska občas něco na počítači zahrát, tak to musí být pokračování něčeho, co už znám, jinak jsem mimo. Dnešní hry stále složitější na ovládání a mě nebaví do těch funkcí pořád pronikat, v tom není zábava,“ prohlašuje učitel zeměpisu a voják v záloze. A ukazuje mi, čím se teď ve smartphonu baví. Nejdřív něco na efekt - předvádí aplikaci s pitím piva, kdy mu virtuální tekutina přes pohybové senzory jakoby teče z mobilu rovnou do huby. Paráda, i po deseti škopcích můžete řídit...
Pak přitvrzuje a spouští casual hru, která se velmi podobá mé staré plastové hračce, ve které jsem pod čelním sklíčkem honil v labyrintu malou kovovou kuličku. S trojrozměrným efektem a zvládnutou fyzikou vypadá tahle hra na mobilu naprosto skvěle. A následuje ještě série levných hříček, většinou nápaditých logických rychlíků - her zaměřujících se na postřeh a rychlé uvažování. Jsou to v podstatě bláznivější odnože starých 2D skrolovaček a jejich společným jmenovatelem je nenáročnost, infantilnost, krátká herní doba a z toho vyplývající velmi rychlý pocit omrzení. Ano, to jsou výhody těchto her! „Jo, jsou to vesměs blbiny a většinou mě rychle přestanou bavit, takže si hned stáhnu nové,“ říká Rosťa. On je třicetiletým produktem nejen své mámy, ale i skutečného herního byznysu dneška. Ne toho, který prostřednictvím projektorového plátna nyní sledujeme na Electronic Entertainment Expo.
Byznys tam někde venku
E3 je svou vlastní karikaturou. Zatímco publikum v konferenčním sále dvě minuty vzdychá nad skokem ze vzducholodi v Bioshocku: Infinite, skáče za tu dobu na účet facebooku dalších přibližně sedm tisíc dolarů. Zatímco si bossové v kravatách nechají od rozumných dospělých lidí aplaudovat za čtyři zlomené vazy, tři kudly v krku a cynický pošklebek hlavního hrdiny z Overstrike, vaše matka hraje Bejeweled stejně jako padesát milionů jiných. Zatímco Bobby Kotick zesměšňuje PC jako ekonomicky nezajímavou platformu, na které by kvůli pirátství a bazarům neprodal Call of Duty ani kdyby stálo deset dolarů, Zynga právě díky startu na PC dnes počítá 900 milionů dolarů ročně v černých číslech. A zatímco šéf americké pobočky Nintenda Reggie Fils-Aime hrdě oznamuje jméno pro novou domácí konzoli, akcie té samé firmy na tokijské burze padají o pět procent, protože dle investorů není jasné, jestli se novinka vypořádá právě s tou tichou a jakoby záměrně přehlíženou konkurencí. Se smartphony, tablety a sociálními sítěmi. A jejich hrami.
Budoucí herní byznys se, vážení, nekuje na E3, ale právě za dveřmi téhle výstavy, například v nedalekém San Franciscu, kde v pondělí Apple představil krom jiného také nový iOS 5. Podle posledního průzkumu agentury NPD již téměř polovina veškerého digitálně stahovaného herního sortimentu (kromě DLC) putuje na mobilní telefony a PDA! "Mobilní hraní (nikoliv handheldové! – pozn. autora) je dnes jeden z nejrychleji rostoucích segmentů trhu a jeho potenciál se bude dál zvětšovat s tím, jak bude přibývat majitelů smartphonů ochotných utratit něco za zábavu. Naprosto jasnou výhodou her a herních balíčků pro mobily je jejich mnohem nižší cena, než jaké bývají u konzolového sortimentu,“ konstatuje známý fakt analyzátorka trhu Anita Frazierová. Zbývá dodat, že konkrétně androidovské hraní zaznamenalo třísetprocentní nárůst příjmů jen za první letošní kvartál. "Jestli mám označit to, co nás právě zabíjí, pak jsou to tyhle dolarové aplikace," říká prezident společnosti Epic Mike Capps. A pak na E3 pouští trailer z Gears of War…
Čím to, že E3 jako herní výstava nereflektuje skutečný stav trhu? Nemělo by se herní výstavnictví už konečně rozdělit na konzolovou a mobilní alias facebookovou část? Zatím se to zdá nemožné, neboť mobilní a casual hraní by stále odpovídalo možná jen větší nerdovské akci. Stále totiž není v hledáčku médií, což ovšem zase negativně svědčí jenom o AAA mainstreamu. Právě ten potřebuje to, co casual svět ne. Potřebuje marketingová komanda s konformní i virální reklamou a potřebuje ohromné investice na vývoj, které pak dostává zpátky přes jeden obsah ve více hrách (NFS: Shift), přes ignoraci dočasně nevýdělečných platforem (což je pokrytecké, neboť bez PC by nebyl například multiplayer, který ožívá s free2play) a přes vymáhání nesmyslného práva silnějšího, kdy je například bazarový prodej prohlášen za krádež.
Málo nakrájený koláč
Americké Expo, které se tak nějak obejde bez laické veřejnosti, je v podstatě bachařem setrvačnosti a uzavřenosti byznysu „velkého“ hraní. Co vlastně letošní výstava zatím nabídla? Třetí až šestnácté díly zavedených značek, novou konzoli bez konzole (zato s tabletem místo ovladače), novináři dostali dárky, slyšeli snad už pět let stejný hlas z interkomu dalšího Call of Duty, rozplakali se nad pětadvacátým výročím doživotně nedospělé Zeldy a pomalu pojedou domů. Letošní E3 je symbolem naprosto zúženého pohledu na hraní. Je symbolem toho, co vychází ze smutné reality - totiž, aby se konzolový herní trh udržel nad vodou a působil na investory stále pozitivně i při ukrutných nákladech na chod a tvorbu dvousetčlenných studií, musel se konsolidovat a zúžit do bloku čtyř velkých vydavatelů Nintendo, EA, Activision-Blizzard, Ubisoft a geograficky se stmelit taktéž do velkého čtyřboje - Japonsko, USA, Francii a Koreu. Do čtyřboje, který je vydavatelsky příliš silný na to, aby mohl mít oficiální strach z něčeho, co potichu vydělává miliardy dolarů bez riskantních investic. Ostatně, Apple i Microsoft byli kdysi pro velké IBM také jenom bezzubou slepou lasičkou v revíru starého nimroda. Jenže casual a mobilní hraní dnes vrací videoherní zábavu ke svým kořenům. Vrací ji ke kartridžím „100+1“ za výprodejovou cenu a lidé to cítí, aniž by tu dobu řada z nich vůbec pamatovala. Je to instinkt, který je nutí kupovat levné milé hry.
