Ladislav Loukota

TES: Skyrim a jeho chladná, severská stylizace jistě měla leccos do sebe. Čas od času je však třeba dát zimě košem a užívat si teplého klimatu – tak jako činí modifikace Tropical Skyrim, jež přináší, inu, tropický Skyrim. Kompletní grafická předělávka upravuje tamrielský ostrov na svět palem, pouští a pand. Video v článku už poví víc než tisíc slov.

Aktivní „herní historik“ Ondřej Švára vydal českou knihu zabývající se herními dějinami. Na sto a jedné elektronické stránce jeho publikace Videohry: historie virtuální zábavy najdou i ti poučenější z nás ucelený přehled vývoje interaktivní zábavy od mechanických mašin až po Velký videoherní krach roku 1983 a dále. Bez pošlapování kolem horké kaše lze e-knihu doporučit i naprostým laikům - na naší scéně věc skoro nevídaná! Avšak přesto se po dočtení textu nelze ubránit jisté rozpačitosti.

Náš prozatím poslední díl archeologického seriálu se tentokrát zaměří na dramatický příběh o tom, jak se z ošklivého a tlustého káčátka vyklubala krásná labuť, tedy Fallout: New Vegas. V dávných dobách přelomu 20. a 21. století bylo tak nějak naprostou samozřejmostí, že série Fallout nemá a nemůže mít na růžích ustláno. V éře pohádkových fantasy RPGček typu Baldur’s Gate jeho první (1997) a druhý díl (1998) platil za rozverně cynického technokratického outsidera, kterého se mmj. vlivem marketingu prodalo trestuhodně málo kusů – pod 150 tisíců kopií od každého v porovnání s půl milionem u Baldur’s Gate. Dnes však Fallouty inkasují stovky milionů i kritické poplácávání po zádech. A cesta k tomu vedle právě přes drastickou redukční dietu herního obsahu.

Kategorie textových her, v nichž zcela absentuje grafika a veškerá činnost probíhá vypisováním příkazů, patří na první pohled do Červené knihy ohrožených druhů. Že je tomu tak neprávem ukazuje hříčka jménem Text-Based Multiplayer Shooter, v níž jde přesně o to, co plyne z názvu. I když jde o multiplayerovou střílečku, hraje se pouze v příkazovém řádku, a věru nejde o špatný zážitek.

Čistě z toho důvodu, že určitě zažíváte příliš málo nočních můr, se dnes vydáme křížem krážem chorou tvorbou nezávislého umělce úchyla Jonatana "cactusquida" Söderströma (homepage zde). Po mnoha letech, kdy jeho kreativita oblažovala nevelkou indie scénu, co se mu totiž nyní konečně dostává zasloužené mediální pozornosti pro vydání akce Hotline Miami – hry tak brutální, až z toho jde hlava kolem i Felicii Day. Připravte si proto alkohol, cigarety či prášky na uklidnění, lidem alergickým na stroboskop je vstup zakákán.

Byť uplynula více než dekáda od doby, kdy jsme dle někdejších vizí vědeckofantastických vizí měli mít orbitální hotely a pilotované mise k Jupiteru/Saturnu, současný stav lidských cest do vesmíru podobným rozmáchlým kolumbiádám žel bohu neodpovídá. Chuť si však lze spravit na Kerbal Space Program, jež zábavným způsobem simuluje kosmický program - od návrhu raketky po její poletování mezi planetami. První hratelná verze Kerbal Space Program je je už více jak rok stará, proto lze na YouTube najít už stovky videí různých průkopníků kosmoletectví. Od svého uvedení však hra také udělala pořádný skok, neustrnula na místě, proto stojí za to na ni znovu upozornit.

„Videohry, na rozdíl od filmů nebo hudby, vůbec nestárnou.“ Právě takový názor byl ještě před dekádou hojně slyšet z úst veteránů, dle jejichž nazírání zůstávají pravidla osmibitovek a arkád tesaná do kamene, a tudíž stejně platná dnes, jako kdysi. Průmysl však tuto moudrost ignoroval, a zvláště v posledních letech jsme se tak dočkali epidemie HD remaků, duchovních předělávek či totálního znásilňování někdejší značky.

Jedním z paradoxů dnešní mainstreamové tvorby je smutná skutečnost, že survivalové hry stále častěji připomínají spíše akční střílečky s lehkých odérem hororové atmosféry. Tituly jako Resident Evil 6 nebo chystaný Dead Space 3 zosobňují právě takový posun blíže masomlejnům, i když svého času šlo o nejlibóznější příklady videoherního strašení. Právě proto potěší chystaná nezávislá hororová záležitost Routine, jedna z her, jež dostaly zelenou skrze Steam Greenlight.

Jsou to necelé dva měsíce, co nás oblažilo vydání publikace Game Industry 2, ojedinělého tuzemského pokusu vtěsnat do 240 stran popisy různých aspektů vývoje i chápání videoher, a po zevrubném pročtení je tedy konečně třeba nad ní vyslovit verdikt. Jedná se potenciální bestseller, jež byste měli pod stromeček věnovat svým blízkým, nebo o přespříliš odborné dílo, které má co říct pouze hrstce profesionálů? To se dozvíte v naší vyčerpávající dojmologii!

Half-Life 2 si plně zaslouží své místo na piedestalu nejlepších her všech dob. Erupce game designových kutilů z Valve nám od jeho dob narvala do her fyzikální hrátky, a jsou i tací, kteří považují jeho Garry's Mod za předchůdce Minecraftu. Při všem tom retrospektivním oslavování hry, která i dnes působí čerstvě, jako jarní vánek, se však ztratilo meditování nad unikátními vyprávěcími a stylovými prvky dílka od Valve. Jak dnes totiž bezpečně víme, původní Half-Life 2 měl být razantně odlišný od jeho finální verze. A právě komparace obou nám perfektně vymaluje důvody, pro něž jsou vývojáři z Valve herními polobohy.