Krátce ještě k historii Falloutů. Po prvním a druhém dílu dorazil nevlídně přijatý levoboček Fallout Tactics a jenom podtrhl dojem ze zvláštnosti vlastní série. Jakoby už samotná atmosféra značky, až na půdu prodchnutá nihilismem, hráče měla připravit na teror konce roku 2003, kdy jim rošády Interplaye navždy vzaly rozpracovaný Fallout 3 skrývající se pod označením Van Buren (abychom zamezili komplikacím, budeme mu tak říkat i po zbytek textu). Měl to být, a vlastně i byl, temný konec starého dobrého izometrického Falloutu.
Ztraceno a nalezeno
Jako toho času tak trochu aktivní člen komunity si dobře pamatuji na fanoušky, kteří si vlivem zatnutí Van Burenu v záchvatu depresí div ne rvali svá rodidla. A když o několik let později přicválal dějově i hratelností naprosto odlišný Fallout 3 od Bethesdy, přivedl veterány do dalšího polarizujícího flamewaru. Avšak jeho komerční úspěch značce Fallout vlil krev do žil. A jenom díky němu byl tak vývoj dalšího Falloutu s podtitulem New Vegas svěřen studiu Obsidian.
Ačkoliv to původně nikdo nečekal (viz třeba bombasticky mimózní oznámení na Games), výsledný titul se nápadně podobal hromadě konceptů z éry Black Isle a jak pravděpodobně víte, podobnost to věru není náhodná. Obsidian totiž založili Feargus Urquhart a Chris Avellone, dva pánové stojící za Falloutem 2, a poté k nim navíc přibyli trosečníci z Black Isle, třebas J. E. Sayewer jako bývalý vrchní taťka šmoula stojící za vývojem Vanu Burenu.
Nač tak sáhodlouhý úvod? Ve Ztraceno v procesu Fallout: New Vegas dnes nebudeme primárně řešit to, co lze dohledat v kódu New Vegas, ale především obkročný přerod Van Burenu do jiné hry. Nepoužitý obsah New Vegas je totiž v zásadě nudné počtení - stručně si to můžete ověřit tady a nestručně zase tady.
Druhý link sice přijde s několika zajímavými pikanteriemi (větší Freeside a Strip, polointeraktivní intro), celkově je ale znát, že New Vegas rozhodně neměl původně být městskou strategií nebo něco podobně šokantně odlišného a pozoruhodného. Ne ne, zdaleka nejzajímavější na srovnání Van Burenu s New Vegas je to, jak nám ansámbl z Black Isle skrze vnucené mantinely dospěl k lepší hře.
zdroj:
tisková zpráva
Stejný svět, odlišná vize
Pro srovnání budeme čerpat s volně dostupných designových dokumentů Van Burenu - linkovat je sice budeme na anglické stránky (abychom vypadali chytře), ale přečíst si jejich československé shrnutí můžete i na tomto odkazu.
V prvé řadě, obě hry sdílejí obrovskou část stejné zápletky. Pro naše potřeby si je výrazně zjednodušme. V obou měla výraznou roli hrát válka NCR s Bratrstvem a Caesarovou legií okolo. V obou měla hlavní postava hrát roli jakéhosi prostředníka (Kurýr v NV, Prisoner ve Van Burenu), který až postupem děje zjistí, že hraje mnohem větší úlohu v celém „schématu věcí“ a následně „promění svět“. Zápletka obou her se však také výrazně liší a už samotný narativ nám k tomu dává pomocné vodítko.
Obě se dějově více méně rozkládají na dvou odlišných aktech. Van Buren měl v prvním nechávat hráče lovit další uprchlé vězně, New Vegas zase řeší identitu a smysl Kurýra. Druhý akt se naopak přesune do mnohem globálnějšího zápasení. A tady už je mezi hrami vidět daleko větší rozkol – zatímco New Vegas se soustředil primárně na válku NCR s Caesarem, Van Buren měl mnohem více akcentovat linku padoucha Dr. Prespera snažícího se vyhladit svět a začít vše znovu.
Stručně řečeno, kde New Vegas zdůrazňuje kontinuitu a (v rámci fikce) všednější zápletku (Kurýr válku nevyhrává sám, ale pomocí spojenců), Van Buren měl zůstat věrný spíše šestákové heroické zápletce ve stylu 007 Moonrakera. I když, podobně tomu bylo s antagonisty Falloutu 1 a 2.
Dost obecných řečí o odlišných motivech, vypíchněme si druhý a důležitější aspekt tvorby Van Burenu / New Vegas. A teď už k tomu rovnou použijeme jasné příklady ustřiženého a použitého obsahu.
zdroj:
tisková zpráva
Krása je v detailech
Tak třeba měla být ve Van Burenu přítomná opuštěná železniční křižovatka Fort Abandon, jež rovněž sloužila jako pískoviště hráčovy kreativity. O Fort Abandon by se přetahovaly jednotlivé frakce (NCR a Caesar), zřejmě ji dle shrnutí Madbrahmin v druhé půlce hry měl i obsadit sám Presper, díky čemuž nám to tak trochu připomíná čachry s Vegas v New Vegas. Mimo této podobnosti je však rovněž zajímavé, že Fort Abandon jako herní lokace nezanikla.
V DLC Lonesome Road k New Vegas ji totiž zmiňuje postava Ulyssese, včetně prapůvodního názvu z Van Burenu jménem Fort Aradesh. A to není jediný příklad recyklace lokací z jedné hry do druhé. Stejně tak lokace Big Empty z DLC Oldworld Blues je de facto předělávka Tibbets Prison, jež měla být počátkem zápletky Van Burenu. A v neposlední řadě nelze samozřejmě opomenout ani Hoover Dam, gigantickou přehradu, kde se odehrává finále New Vegas – ani ta neměla ve Van Burenu chybět, ač opět trochu v pozadí zápletky s Presperem.
Ani omylem to však neznamená, že New Vegas je designově lautr totéž co Van Buren. Druhý jmenovaný měl totiž majoritně obsahovat odlišnou a mnohem větší mapu herního světa plnou staronových amerických měst - například "města psů" Denveru či mormonského New Canaan. Zatímco mapa Van Burenu by Hoover Dam ukryla na samotném západním cípu, u New Vegas je tato naopak východní výspou. To zároveň znamená, že obě hry si vlastně nelezou do zelí, leč o tomto si něco řekněme až později, prozatím si totiž vypichujeme schizofrenní autorský proces Obsidianu.
zdroj:
tisková zpráva
Navzdory odlišnosti řady lokací (a vlastně skoro úplně jinému geografickému zasazení) nicméně v New Vegas také došlo na některá místa, které sice více či méně připomínají elementy Van Burenu, leč nyní plní zhola odlišnou roli. Jakoby lidé z Obsidianu sice zavrhli podzápletky Van Burenu, přesto však chtěli zrealizovat jejich architekturu a prvotní ideje. Například Bloomfield Space Center (kosmodrom) měl ve Van Burenu sloužit jako odrazový můstek k finále hry a konfrontaci s Presperem.
V New Vegas je mu však určen nápadně podobný minoritní quest s v REPCONN test site (rovněž kosmodrom). Obě lokace sice obsahují odlišné sady questů (nemluvě o kontextu ve hře), sdílejí však třeba podobnost v designu kosmoraket, svém smyslu i závěru postaveném na odpalu do vesmíru. Na obou je rovněž znát, jak užitečný je engine New Vegas v porovnání s Van Burenem. Design dokumentace k Bloomfieldu třeba píše, že start musí být doprovázen "velkým CGI filmem" na způsob filmu Apolla 13 (s. 19). New Vegas, ačkoliv v něm odpálení ghoulů do vesmíru zdaleka nemá podobný význam, si prostě vystačilo s Ride of the Valkyries a realtimově zobrazeným odpálením raket do neznáma.
Právě užitečnost a ekonomičnost práce Obsidianu ve srovnání s Black Isle je zde důležitá a ilustruje ji náš poslední příklad. Absurditou, která svědčí o snad až příliš rozmáchlé autorské vizi. Jsou totiž lokace, které byly ustřiženy i z původního Van Burenu, čili jakési „ztraceno v procesu na druhou“. Ve hře tak prapůvodně měla například být i lokace The Crater, čili ruiny základny Cheyenne Mountain, kde se odehrávalo finále Fallout Tactics. Ačkoliv je to sympatická snaha a tvůrci tím zjevně chtěli propojit celou sérii, otázkou je, jestli podobná vize nebyla nad jejich síly.
zdroj:
tisková zpráva
Evoluce herní estetiky v praxi
Tím se dostáváme k finálním shrnutí rozdílu obou her. Je zjevné, že Avellone, Sawyer et al. byli vždycky snílci, a je to částečně důvod toho, proč jejich hry stojí za hřích. Někdy je však evidentně nutné, aby dílo dostalo jisté mantinely - zabrání to přílišnému rozmělnění story i riziku, že vám uprostřed tvorby "simulátoru všeho" dojdou prachy a projekt bude zaříznut. Přičemž platí, že každý, kdo se někdy jen trochu začetl do nedodělaných částí Falloutu 2, hry s podobně epickými proporcemi, musel si povšimnout, jak moc pasáží mělo ve hře být a muselo se od toho z časových či finančních důvodů opustit.
Finální vzezření New Vegas, tak nakonec působí dojmem, že zrušení Van Burenu a Black Isle hernímu světu spíše pomohlo, než uškodilo. Umožnilo vývojářům přejít do zdravějšího prostředí, kde se jim výměnou za finance a cool engine přímo či nepřímo nastavily jasnější meze kreativity.
Na příkladu vývoje New Vegas a jeho podobnosti s Van Burenem je navíc vidět i markantní vývoj herní estetiky, k němuž za poslední dekádu došlo. Taková postava Prespera ve Van Burenu ztělesňovala určitou deziluzi z toho, jak se obnova NCR v postapokalyptickém světě dostává do stejně depresivních kolejí jako v předválečné éře. Zmiňuje to i článek z Madbrahmin: „Presper a jeho kumpáni vyrůstali velmi úspěšně frustrováni Tandi, Bratrstvem, karavanami a kýmkoliv dalším. Pravděpodobně chtěl prostě začít stavět novou společnost takříkajíc na zelené louce“.
zdroj:
Foto: Obsidian Entertainment
Stejného efektu, jenom bez nutnosti používat šestákové muhahaHAHA-padouchy, však New Vegas docílilo prostě zdůrazněním války NCR s Caesarem, v níž není nikdo tak úplně hodný či zlý. Deziluze prostupuje celým hraním New Vegas i bez psychopata s atomovkami. Jistá civilnost a autentičnost, dnes tak populární v mnoha médiích, se zde díky tomu dostala do popředí před nostalgickou brakovitostí.
A navíc, jak jsme nakousli, navzdory podobnosti obou her je kouzelné vědět, že Van Buren a New Vegas se vzájemně nevylučují. Řada citací na svět z Van Burenu (zmíněný Fort Abandon i částečně použité lokace jako Big Empty či Hoover Dam) dává naději, že více questů a lokací Van Burenu se vrátí v příštím projektu Bethesdy nebo Obsidianu. Dojde k tomu?
Po dosavadních výdělcích série na to vemte jed! Nostalgickou touhu po původním, hardcorově zánovním pojetí Falloutu 3 z pracek Black Isle proto odložme stranou. Ve svém důsledku totiž Fallout: New Vegas od Obsidianu není jenom tím nejlepším, co v tomto nehezkém, korporátními machinacemi ovlivňovaném světě fanoušci Falloutů mohli dostat. Dost možná jde o daleko lepší dílo, než jaké by vzniklo v problematickém Black Isle.
PS. Pro vyčerpání prvotních námětů si „první řada“ Ztraceno v procesu dává pauzu. Příští týdny či měsíce budou prodchnuté hledáním potravy dalších dílů, máte-li tedy jakékoliv nápady, vyjádřete se prosím v diskuzi.
