Rok 2011 nepřinesl žádný zásadní zlom. Z této informace asi každý pochopí, že v případě strategických her to znamená jediné, vývojáři ve většině případů raději sáhli po osvědčené značce, k níž se vždy rádi vrátí fanoušci původní hry. Pochopitelný a lehce ospravedlnitelný záměr funguje dokonale napříč všemi žánry a nelze zde nic vytýkat. Výsledkem ovšem je, že se většina energie spotřebuje na vyživování dobře nesoucí zlaté slepice a nezbývá mnoho času na vymýšlení něčeho nového.

Na začátku jsou k sobě všichni moc milí a vstřícní ke každému problému, který se objeví. Tak bych shrnul první dny ve světě Hvězdných válek. Když začnete s nějakou MMO hrou třeba o tři roky později, nastupujete do rozjetého vlaku a najít v počátečních zónách někoho, kdo vám pomůže s těžkým úkolem, je mnohdy mnohem složitější, než samotný quest. V prvních dnech, týdnech, či měsících je tomu naštěstí zcela opačně. Rytíř Jedi Karrull se vydal na Coruscant, aby sbíral cenné zkušenosti. Coby strážce je jeho doménou boj se světelným mečem.

Místo kouzelnické hole třímá v rukou světelný meč, místo načuřených orků musí bojovat s prasečími Flash Raidery a horami sevřenému údolí se neříká království, ale planeta. K takovému závěru může dojít člověk během několika málo okamžiků strávených ve Star Wars: The Old republic, pokud před tím zabředl do hraní jiných onlinovek s fantasy tématikou.

Tak nám zavřeli Star Wars Galaxies. Hru, která změnila vnímání a pohled na tehdy nově se rodící žánr masivně onlinových RPG. Univerzum Hvězdných válek nebylo v dané žánrové kategorii prvním takto zpracovaným světem, ale silná značka tehdy přilákala velké množství fanoušků, kteří za pravidelné měsíční poplatky byli ochotni trávit u počítače opravdu hodně dlouhé hodiny. Nahuštěný trh s online RPG hrami v současné době nenabízí prostor pro dva tituly z jednoho a téhož herního světa. I když jsou období, v nichž se nový titul The Old Republic a původní Galaxies odehrávají zcela odlišná, samotné značce Star Wars by zachování původní, či chcete-li první hry, nijak nepomohlo. Zájem by se mohl zbytečně roztříštit.

Že jsou pouze dvě civilizace pro novou strategickou hru takového jména opravdu málo, bylo jasné každému, kdo si tuhle novinku stihl nainstalovat do počítače. Tvůrci však od samého začátku slibovali, že péče o verzi slavné série bude více než standardní a s dalším velkým patchem přichází do hry po bok starověkého Řecka a Egypta další civilizace - Peršani.

Preview verze Might And Magic: Heroes VI jen s definitivní platností potvrdila jedno nepsané pravidlo. Vynášet soudy se vyplatí vždy až u finální verze. Ubisoft umožnil znovu nahlédnout pod pokličku příprav téhle kultovní tahové strategie, a jak už to bývá, na některé otázky natěšených hráčů nabídl jasnou odpověď, s jinými však přidělal vrásky a na odpověď si budeme muset počkat až do vydání.

Série Age Of Empires si za dobu své existence vydobyla nezastupitelné místo na scéně kvalitních real-time strategií, a přestože v době svého vzniku nepřinášela vlastně téměř žádnou inovaci, šlo jen o malou vadu na kráse. Právě vycházející (úterý 16. srpna) pokračování s názvem Age Of Empires Online je jen logickým vyústěním celé řady úspěšných dílů, vstupující zcela oprávněně do světa online titulů.

Mám takový pocit, že tvůrci Might and Magic: Heroes VI rozhodně nelhali, když před více než rokem razantně naznačovali, jak bude šestka návratem ke konceptu třetího dílu. Ten prý byl nejlepší, nejúspěšnější a hráče bavil nejvíce. Souhlasím s tím. Když jste se ponořili do hraní Heroes III, příběh šel stranou – byli jste tu jen vy a vaši hrdinové, brázdící na koních pestrou krajinu. Vyprostit takto zaháčkovaného člověka od počítače byl pak velký problém. „Karle, už musíme jít, jestli chceš stihnout to kino.“ „Ještě jeden tah a jdeme.“ „Karle už je to třicet minut…“

Přestože žánr akčních RPG s typickým leitmotivem chrabrého hrdiny stojícího proti houfujícím se potvorám definovalo právě Diablo, je zajímavé sledovat, jak se všichni kolem snaží zoufale tohoto netitulovaného krále neúspěšně sesadit z trůnu – celé roky. Vzpomenete si ještě vůbec na všechny ty horší i lepší klony? Psala se devadesátá léta a v podstatě každá hra, která v té době vyšla, znamenala do určité míry nějaký posun kupředu. Pokud vývojáři něco takového nezvládli, pak šlo převážně o zoufalá individua.

Blížící se datum vydání Age Of Empires Online jen zvětšuje množství lidí, kteří nervózně projíždějí všelijaká diskuzní fóra, herní weby, listují časopisy a hledají… Ano, zoufale se snaží najít detaily, na které se začnou těšit a jednoho dne se s nimi dokonale sžijí. Tahle matematická rovnice funguje vždy, když se chystá něco osvědčeného. Age Of Empires Online takovým produktem rozhodně je! Jednoduchá definice, která by popsala důvod fenomenálního úspěchu série Age Of Empires neexistuje. RTS strategie, tvářící se jako simulátor světových dějin ve zkratce, už v době svého vzniku vypadala jako další klon v řadě podobně laděných titulů. Historie se zde scvrkla na kopečky několika základních surovin a malinké domečky, které vzdáleně připomínaly architekturu pro jednotlivé civilizace. Jenže to všechno do sebe dokonale zapadalo a hlavně to (na nás) fungovalo. S každým dalším dílem přibylo pár vylepšení, ale my jsme vlastně žádnou velkou změnu od tvůrců ani nechtěli. Proboha! Hlavně, aby to bylo stejné!