Šestý díl slavné série Heroes Of Might And Magic, který v rámci marketingových a obchodních taktik Ubisoftu změnil nejen slovosled v názvu, ale také vývojářské studio, postupně odkrývá před novináři i fanoušky svá propracovaná zákoutí. Zatímco předchozí díl pro Ubisoft upekli v ruské studiu Nival, tentokrát se vývoj posunul přeci jen o několik stovek kilometrů na západ k maďarským Blackhole Entertainment.
Upřímně řečeno, je už jen málo těch, kdo vnímají šesté Heroes jako typické pokračování nějaké slavné hry. Více než jako další díl jde totiž o zaběhnutou a dobře promazanou značku, která funguje na hráče asi stejně jako pravidelně se opakující Vetřelci ve filmu. Od pokračování se očekává nějaký zásadní vývoj kupředu. Zaběhnutá značka znamená pravý opak: v případě nového studia to znamená opečovávat svěřené a změny zapracovávat velmi opatrně. Mělo by se jednat vlastně o kosmetické úpravy, kde asi nejmarkantnější posun je vždy v novější a hezčí grafice.
Opatrné změny
Ubisoft svoji značku Heroes opečovává jako zlaté tele a moc dobře si je vědom faktu, že revoluční změny prostě do takového titulu nepatří. Výsledek je potom přesně takový, jaký by měl být. Pokud jste hráli naposledy hru z téhle série někdy na konci devadesátých let a usednete k šestému dílu, překvapí vás, jak stejné to všechno je, ale jak hezky to vypadá a navíc to parádně funguje.
V případě, že patříte k pravidelným hráčům Heroes, pak se vlastně dostaví obdobné pocity. Oba dva typy hráčů pak postupně, v průběhu hraní, začnou vnímat celkem velké množství změn - ovšem k potěšení všech, jen kosmetických. Preview verze, kterou vývojáři poskytli k zahrání, nabídla možnost vyzkoušet si hned několik úvodních kampaní a trochu poodkryla možnosti skryté v multiplayeru.
Tvrdit, že šestí Heroes nevypadají hezky, by bylo slaboduché. Trojrozměrný svět se drží klasického zpracování druhého a třetího dílu. Přibližování mapy a soubojů je i na průměrných grafických kartách velmi plynulé a působí přirozeně. Za velký klad lze považovat zpracování světa a postav. Vše je tak akorát. Znamená to, že máte správný pocit, že hrajete fantasy, ale zároveň se vám magické prostředí nevnucuje infantilními nápady. Nastoupit do rozjetého rychlíku v podobě téhle fungující značky nečiní žádný problém ani začátečníkům.
Svět jako vyšitý z přechozích dílů
Hra je na ovládání jednoduchá jako facka. Vše funguje vlastně velmi intuitivně, navíc systém psané nápovědy v tutoriálových kampaních postupně odkryje všechny případné záludnosti. Po dokončení povinného úvodu za vévodu Slavu se před námi otevře možnost výběru mezi dalšími frakcemi (kampaněmi) - hrát se bude za Nebešťany (Heaven), Necropolis, Sanctuary, Inferno a Stronghold.
Hra samotná v podstatě kopíruje zaběhnutý a osvědčený systém. S hrdinou putujete po říši, bojujete s menšími či většími tlupami protivníků, občas obsadíte nějakou tu pevnost, nebo konkurenční město. Samozřejmostí je sbírání surovin (zlato, dřevo, krystaly, ruda), které následně využijete při zvelebování svého města a nákupu dalších bojovníků.
Typickou a očekávanou radostí putujícího hrdiny jsou i všelijaké bonusové dovednosti a schopnosti zvyšující možnosti v dalších bitvách. Ne vždy však vítězství v bitvě přinese kýženou radost ihned. Hrdina zvalchuje hordu vojáků postávající před pilou produkující dřevo a potěšen vzhlédne ke svému praporci, který se třepotá na dobitém území.
Jenže ejhle! Sotva se vzdálí, nad domem se ve větru vzdouvá opět protivníkova vlajka. Problém je v tom, že pila a další okolní doly, či studnice s krystaly jsou ve sféře vlivu konkurenční pevnosti. Teprve poté, co je zlikvidováno její osazenstvo a je obsazena, lze čerpat suroviny pro sebe.
zdroj: Archiv
Nudná města
Vcelku velké překvapení skýtá dobývání hradů protivníka - lze je totiž konvertovat na svoji stranu, což přináší celkem velkou výhodu. Infrastruktura mateřského města se propojí s právě dobytým místem a lze tak celkem v klidu nabírat nové vojsko na jednom místě. Hru to urychluje, ale do jisté míry i zcela zbytečně zjednodušuje a usnadňuje.
Je logické, že většina hráčů téhle možnosti využije, stejně má jen omezený počet slotů na bojovníky, ale na druhou stranu se tak ochuzuje o možnost bojovat s trochu jinými příšerami. Letem světem běžela navíc zpráva o výrazném zjednodušení vzhledu měst. Po zkušenosti nabyté z preview verze lze s klidem prohlásit, jednoduchost není tím hlavním kamenem úrazu, ale problematický je samotný vzhled.
Dobře si pamatuji, jak se mi dříve přes celou obrazovku otevřel pohled na mé město a kochal jsem se tím, jak se postupně rozrůstá a zvětšuje. Tu přibyla věž, jinde zase kus hradeb… Bylo to zábavné a navíc to celkem inteligentním způsobem odvracelo od Heroes riziko jednotvárnosti. Každý si v komplexním souhrnu vždycky našel něco, co ho bavilo nejvíc.
V šestém dílu se nám dostane v malém rámečku pohled na fádně vypadající domečky, které bez ohledu na to, jak moc investujete do zvelebení města (hospoda, trhy, další líhně bojovníků), pořád bude vypadat stejně. Je to škoda, o tom žádná a navíc v tuto chvíli nelze uklidnit budoucí hráče slovy, že jde jen omezenou funkci preview verze.
A zase ty souboje
Samotné souboje probíhají v podobě, jakou známe z dřívějších verzí. K vítězství s co nejmenšími ztrátami vede několik cest. Je samozřejmě nutné hlídat si dosažený level hrdiny a důsledně dbát o rekrutování noviců. Ono se mi občas stalo, že jsem pozapomněl v zápalu rejdění světem na fakt, že se mi povážlivě ztenčila velikost vojska a bitvu jsem sice vyhrál, ale se zoufalými ztrátami.
Je docela dobré nezapomínat na kouzelnou knihu a dle získaných dovedností vylepšovat své možnosti. Celkem šok mi přineslo setkání s prvním protivníkem, který dokázal svoji armádu nejen léčit, ale ještě k tomu oživovat. Stojí za to si v několika bitvách osahat možnosti jednotlivých typů jednotek. Ne všechny jsou ideální pro útok a opačně - pro obranu.
Nelze však opomenout jednu celkem ne úplně příjemnou věc. Pokud samotné bitvy nejsou úplně tou největší drogou, pak budete překvapeni velkým množstvím střetů, které hra nabízí a mnohdy jsou i dost otravné. Navíc, možná jde o subjektivní dojem, v dřívějších hrách se docela často protivníci přidávali na vaší stranu, takových okamžiků je však jako šafránu. I tentokrát však nechybí možnost přepnout na automat, což asi po nějaké době nebudete chápat, jako že sami sebe podvádíte.
Online nákaza
Tím největším zaklínadlem, kterým se však Ubisoft ohání docela často, je připojení k internetu. Bez něj se opravdu neobejdete. Tahle čím dál více běžnější věc postupně otupila i ty největší odpůrce. Ti už dnes jen pokrčí rameny.
V menu hry je rovnou umístěna ikona Skype. A pro plné využití hry, tedy multiplayer, ale i správu svého hrdiny, umísťování statistik, ukládání pozic - je zde Conflux. To, co bylo dříve jen hlavním hradem celé říše, je tentokrát název pro všudypřítomný matrix celého systému hry. V podstatě se jedná o svébytnou sociální síť určenou pro nové Heroes.
Můžete si zde vytvořit hrdinu, který bude stát na vaší straně v boji proti dalším hráčům. Právě Conflux by měl, tedy dle tvrzení tvůrců, všechno za vás hlídat a pokud je u vás doma vypadávající linka, vše se bude zaznamenávat a spasí vás to od nutnosti být stále online.
Preview verze hry vypadá hotově a nelze tedy od finálního kusu očekávat příliš velké změny. Na druhou stranu můžeme být ještě (ne)mile překvapeni. Přes všechnu opatrnost při vyslovení nějakých definitivních závěrů, je jisté jedno: Might And Magic: Heroes VI se vrací v plné síle a momentálně asi největší konkurent v podobě King's Bounty může mít problém s větrem v plachtách - obrazně řečeno.
