Daniel Kremser
Dojmy z otevřené bety Battlefield Hardline
Nemá asi cenu zastírat, že jsem, i vzhledem k první betě, přistupoval k té druhé s lehkou skepsí. Tehdejší hodně rozpačité vyznění vojenské akce, převlečené do policajtských šatiček, mě totiž zklamalo takřka ve všem. S potěšením ale mohu předeslat, že nynější veřejný test na tom byl o poznání lépe. Jen se nezdá, že by hra dělala krok vpřed. Spíš jde o úkrok stranou, který popírá principy série. Někdy je to zábava, jindy utrpení, ale jako online střílečka Battlefield Hardline zatím ujde. Ale je to ještě Battlefield?
Jak přežít v multiplayer betě Battlefield Hardline
Ačkoli se multiplayerová beta Battlefield Hardline pomalu ale jistě chýlí ke konci, stále ještě máte čas do ní na poslední chvíli naskočit a vyzkoušet si pokus Visceral Games o jiné pojetí Battlefield formule na vlastní kůži. Jen se vám vzhledem k velikosti 11 GB bude hodit obstojnější internet a možná vám přijde vhod pár tipů, s jejichž pomocí si posledních pár hodin bety užijete o něco více a zároveň se vyhnete začátečnickým chybám. Hardline je totiž jakýmsi prototypem sídlištního pískoviště, kde vám neposlušní malí policajti a z řetězu urvaní Mexikánci rozbijí hubu baseballovou pálkou a zadek ocejchují pořádnou dávkou broků. A mimo to se také dost možná ztratíte ve všem tom chaosu a hluku.
Jak šel čas s Battlefield multiplayerem
Battlefield hrám a ne jenom jim se v posledních letech věnuje na výstavách a nakonec vlastně i v recenzích pozornost spíše stran singleplayeru, zatímco na hru více hráčů se tradičně trošku pozapomíná. Ohromné rozpočty, hollywoodské hvězdy a filmové vyprávění jdou ostatně tímto způsobem prodat daleko lépe. Neznamená to ale, že jde o to hlavní! Obzvláště pak v případě Battlefieldu, který si na hře více hráčů udělal jméno, a jeho proměny skvěle demonstrují nejen vývoj průmyslu, ale i DIC, jako firmy směřující od otevřenosti ke svazující nablýskanosti.
Dojmy z hraní: Interstellar Marines připomíná nádherné technologické demo
Trh s akčními hrami a obzvláště pak se střílečkami z pohledu první osoby je jedním z nejvíce konzervatiních segmentů herní scény. Když už někdo prorazí vedle velkého dua Call of Duty – Battlefield, většinou sází na jednoduchou hratelnost a vyšší obtížnosti, popřípadě neotřelý námět. Interstellar Marines se pokouší prosadit přesně v tomto prostoru a volí si i totožné zbraně. Štěstí to ale zatím nepřináší.
Dojmy z bety Battlefield Hardline naznačují, že jde o převlečený Battlefield 4
Každý kluk si v jistém období života rád hrál na vojáčky. Pobíhali jsme po sídlištích s klacky v rukách a hlasitě přitom na sebe pokřikovali, když jsme předstírali válečnou bitvu, ale ještě mnohem častěji hru na policajty a zloděje. Podobně to zjevně měli vývojáři z EA Visceral, kteří v Battlefield Hardline převlékají vojenské maskáče za policejní uniformy. Tanky nahrazují sedany s majáky a strategické čištění vojenských objektů unášení transportérů s penězi. Minimálně to tak působí na první pohled. Realita je však daleko prozaičtější. Visceral vlastně nic neopouštějí, jen dosavadní Battlefield hry snaživě přebarvují.
Wargaming.net League vyhráli ukrajinští Na'vi
A je to za námi! Ukrajinští Na'vi si domů odvezli skoro 110 000 dolarů a už navždy se bude jejich jméno skvět na putovní trofeji nazvané velice příhodně Monolit (viz video v článku). Jak jinak ostatně nazvat 30 kilogramů oceli upravené do díla, které svým způsobem symbolizuje majestátnost nejen ukrajinské, ale východoevropské World of Tanks scény jako celku. Jestli totiž o letošním Wargaming.net League Grand Finals ve hře World of Tanks něco opravdu platí, pak to, že Rusové a jejich sousedi jsou skutečně tankové národy.
Tvůrci World of Tanks se nebojí mít velké plány
„Jsme nejúspěšnější herní firma východní Evropy!“ Přesně tímto výrokem zahájil prezident a zakladatel Wargamingu Viktor Kislyi tiskovou konferenci u příležitosti jednoho z vrcholů běloruské společnosti - varšavského finále už několik měsíců běžící ligy ve World of Tanks. Že by neškodila troška skromnosti? To je dost dobře možné, ale má vlastně pravdu, protože Wargaming rozhodně je lídrem východního trhu. Ba co víc, firmě nedělá vůbec žádný problém investovat miliony dolarů a ze dne na den zaujmout místo po boku Riotu, jakožto vedoucí síly elektronického sportu.
WCG šampión v Need for Speed: Most Wanted nesl vlajku na zahájení OH v Soči
Včera začaly zimní olympijské hry v Soči a úvodní ceremoniál překvapivě nepřipomínal pouze klasické sporty, nýbrž i ty digitální. Jedním z osmi vlajkonošů olympijské vlajky totiž byl i bývalý virtuální závodník Alan Enileev, který v roce 2006 vyhrál titul šampiona World Cyber Games ve hře Need for Speed: Most Wanted. Jak vidno, neodnesl si pouze 15 tisíc dolarů, ale také budoucí olympijskou slávu.
Best of 2013: Nejlepší online hra
Zdaleka nejobtížnějším questem konce každého roku je vynášení verdiktu nad hrami označenými přídomkem online. Je jedno, jestli jde o tradiční MMORPG nebo o stále populárnější žánr MOBA. Všechny se prakticky nedají zrecenzovat, nikdy nedojdou finální podoby a letos jich ještě jako na potvoru zase tak moc nevyšlo. A pokud ano, rozhodně to nebyly klenoty žánru. Pro rok 2013 tak vybíráme tituly, které letos byly volně hratelné, a na datum vydání jsme se moc neohlíželi. I tak to ale bylo zatraceně těžké!
Best of 2013: Nejlepší adventura
Herní průmysl funguje v pravidelných vlnách, které rok co rok přicházejí a odcházejí. Loňský rok s sebou nepřinesl pouze novou generaci konzolí a GTA V, ale také renesanci jednoho z nejtradičnějších herních žánrů vůbec. Skrze crowdfunding a německé vývojáře jsme se letos mimo jiné dočkali i obrody adventur všech podob a tvarů. Záplava klenotů to byla až tak intenzivní, že jsme si skoro každý týden mohli vybírat hned z několika kousků a zvolit nejlepší pětici bylo takřka nemožné.
Destiny 2 - recenze
Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.
Urban Empire - recenze
Někdy jednoduše chcete, aby hra uspěla nehledě na očividné okolnosti. Můžete mít rádi vývojáře, může jít o tuze zajímavý nápad nebo podobných her prostě není mnoho. Urban Empire je příklad takové hry. Nejenom, že zpracovává spíše okrajové téma, ale ještě navíc se nebojí pojmout budovatelskou strategii z úhlu, který hry typu Sim City nebo Cities nenabízí. Samo o sobě to však nestačí, aby se z Urban Empire stala alespoň ucházející alternativa k výše zmíněným hrám. Celý koncept se totiž tvůrcům víceméně rozpadl pod rukama, takže ve výsledku zvládá ze všeho nejlépe frustrovat a nudit.
Final Fantasy XV - recenze
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
Project Highrise - recenze
Tvůrci ze studia SomaSim mají na kontě budovatelskou strategii 1849 a na Project Highrise je znát, že mají s vývojem hry v uvedeném žánru předchozí zkušenost – hra se od začátku chová přesně tak, jak člověk od budovatelské strategie očekává. Snadno tak do hry proniknete, užijete si hodiny zábavy při stavění vlastního mrakodrapu a zároveň budete stále objevovat nové prvky a nacházet větší výzvy. Ve spojení s přehledným uživatelským rozhraním jde o solidní základ pro dobrou budovatelskou strategii.
Destiny: Rise of Iron - recenze
Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.
Dark Fear - recenze
Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.
Abzû - recenze
Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.
Lumo - recenze
Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.
Homefront: The Revolution - recenze
Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš, ale pro Homefront to neplatí. Po několikaleté odmlce a eskapádách s krachem vydavatele konečně vyšlo pokračování vlažně přijaté jedničky. Vlastně nejde ani tak o pokračování, jako spíše o restart, který přináší žánrově zcela nové pojetí korejské invaze. Dokonce se nebojí upustit ani od klasického multiplayeru, který bývá u podobných her spíše tahákem. Ani to však nepomohlo. Jestli si tak někdo nezafixoval Homefront jako spíše průměrnou hru Homefront: The Revolution to moc napraví, přestože k jistému pokroku došlo.
Battleborn - recenze
Není to MOBA, ani střílečka. Není to Borderlands, ale ani League of Legends, a už vůbec to není spása Gearboxu. Co to je? Kočkopes s názvem Battleborn, který tak trošku dělá všechno, ale nic z toho pořádně. Tvůrci z Gearbox si tentokrát opravdu ukousli příliš velké sousto a na trh uvádí obsahově chudou hru, která fušuje do řemesla tak trošku Titanfallu, tak trošku úspěšným MOBA hrám, a leccos si půjčuje i z Team Fortress. Nic z toho ale skutečně neumí alespoň vzdáleně na podobné úrovni, jako její předlohy.