Jak šel čas s Battlefield multiplayerem
zdroj: tisková zpráva

Jak šel čas s Battlefield multiplayerem

4. 2. 2015 20:30 | Téma | autor: Daniel Kremser |

Battlefield hrám a ne jenom jim se v posledních letech věnuje na výstavách a nakonec vlastně i v recenzích pozornost spíše stran singleplayeru, zatímco na hru více hráčů se tradičně trošku pozapomíná. Ohromné rozpočty, hollywoodské hvězdy a filmové vyprávění jdou ostatně tímto způsobem prodat daleko lépe. Neznamená to ale, že jde o to hlavní! Obzvláště pak v případě Battlefieldu, který si na hře více hráčů udělal jméno, a jeho proměny skvěle demonstrují nejen vývoj průmyslu, ale i DIC, jako firmy směřující od otevřenosti ke svazující nablýskanosti.

A protože vydání dalšího dílu série (jakkoli jde spíš o spin-off) zase není tak daleko a multiplayerová beta zrovna běží, není od věci si na přehlíženou součást jedné z nejslavnějších válečných akcí trošku zavzpomínat. Jen málokterý hráč ostatně nepamatuje legendární intro z Battlefield 1942, které pokoje hráčů rozeznělo ikonickým hudebním motivem z pera Joella Eriksonna. Ostatně, přetrval jako memento parádního, otevřeného a svého času revolučního multiplayeru dodnes.

Nepřekonaná druhá světová

Revoluce to totiž skutečně byla. Tenkrát. Tvůrci z DICE tehdy postavili na základech komerčního propadáku Code Name Eagle otevřené pískoviště druhoválečných bojišť, na kterých jste ve vzduchu, ve vodě a samozřejmě i na zemi mohli strávit stovky hodin. A to nejen s ostatními hráči, ale též v parádním off-line módu s boty, který byl stejně tak zábavný.

Otevřené mapy, kdy nebylo problém už v roce 2002 přebíhat z jednoho okraje na druhý dobrých 10 minut a především neskutečná variabilita vojenské techniky udělala z 1942 legendární počin, který se vůči konkurenci vymezil svou velikostí a záběrem více než dostatečně. Obzvláště pro mou generaci se zkrátka jednalo o opravdové zjevení a 64 hráčů na úpatích Iwo Jimy nebo stovky tankových bitev u Kursku jen tak mé vzpomínky neopustí.

Není se tedy čemu divit, když se DICE reminiscence téhle legendy snaží udržet naživu i v nejnovějších dílech. Ještě aby ne, když principy a koncepce otevřených bojišť, kde si můžete s dalšími 63 hráči dělat doslova co chcete přežila nejen éru květinových dětí a šedesátkových hitů, ale dokonce  se otiskla i do stále ještě ryze muliplayerové dvojky.

Zlí jazykové sice tvrdí, že Battlefield: Vietnam byl jen přeskinovaný druhoválečný předchůdce, ale my, co jsme rychlejší a dynamičtější hratelnosti s vrtulníky Huey propadli, víme své. Však to vědí i DICE, kteří na rekordní prodeje navázali ve své pozdější éře opětovným návratem k tolik typické vietnamské technice prostřednictvím rozšíření pro Bad Company 2.

Modeři dělají dvojku

Obě zmíněné hry a vlastně i celý Battlefield multiplayer napříč minimálně jednou dekádou je neodmyslitelně spjat nejen s mantrou 1942, ale také s neskutečně aktivní moderskou komunitou, která už tak ohromnou nabídku první hry rozšířila třeba i o operaci Pouštní bouře a nakonec z velké části udělala též Battlefield 2. Právě modery iráckého rozšíření si totiž DICE během vývoje druhého Battlefieldu koupili a rovnou je nechali dělat na takových věcech, jako je mód Commander, který znají také hráči čtyřky, a ve své době skutečně znamenal zajímavou inovaci.

Jestliže je 1942 považována za úžasné, ale trošku chaotické casual pískoviště, musí být druhý díl bezesporu zmíněn jako daleko týmověji zaměřený titul, který si vydobyl slávu i na poli progamingu. Mimo to ale také započal dneska už tolik smutný trend opouštění historických bitev a svým moderním zasazením jen předznamenal budoucí vývoj a obrat o 180 stupňů.

Reálie současnosti, vůbec poprvé v historii série singlová kampaň a hlavně multiplayerové řežby na konzolích. To všechno přinesl o pár měsíců starší Battlefield 2: Modern Combat. Fandové by vám řekli, že právě tady se tvůrci z DICE poprvé zpronevěřili domácí platformě a zabugovanou dvojku doplnili právě konzolovým dílem, který ale jinak v ničem nevybočoval z tehdy stále ještě osobitého pojetí multiplayeru.

Zatímco konkurenční Call of Duty a skomírající Medal of Honor totiž okolo roku 2005 a 2006 uzavírali hráče do uzounkých koridorů malinkatých map, DICE hráčům nabízeli nejen modovatelný titul, ale především obří titul, jehož multiplayerovému vyznění dominovala hlavně kvanta vojenské techniky.

Zapomenutá válka

Druhý Battlefield ale můžeme také vinit za současný nešvar překombinovaných zkušenostních stromů a postupné odemykání zbraní. Právě tyto prvky totiž autoři v roce 2005 poprvé představili. Jo, pokrok holt nezastavíte, obzvláště když zvládne během pár měsíců přeskočit pár desítek let a přenést hráče až do roku 2142. Jak velký to ale byl skok v čase, tak malý to byl skok stran vylepšení a novinek, který i přes 2 milionů prodaných kusů zapříčil rozporuplné reakce hlavně odborné komunity. Aneb Battlefield 2142, odbočka na kterou se zapomnělo.

Důraz na týmovou spolupráci totiž zůstal stejně jako královský mód Conquest, který byl už od dob 1942 hraný na více než 80 procentech serverů. Ony dokonce ani zbraně navzdory futuristickému zasazení zase tak zvláštní nebyly, a nebýt ohromných chodících mechů, byl by 2142 asi pouhopouhým reskinem současných reálií. To by ovšem nesměli tvůrci přijít ještě s Titan módem. Úžasnou variací Conquestu, kdy nebe korzovaly olbřímí křižníky. Jestli po něčem fandové momentálně skutečně volají, pak je to tenhle mód.

I když oni možná volají i po tradičním multiplayerovém Battlefieldu, když s příchodem Bad Company se to nějak celé začalo lámat, a série nabrala trošku jiný směr. Ne, že by snad zahodila multiplayer, ale vydání pouze na Xbox 360 a PlayStation 3 nesla většina hráčů nelibě. O poznání lépe už ale bylo přijato odhalení prvního Frostbite enginu, který osobně ještě i dnes považuji za to nejlepší, co z dílen DICE vzešlo navzdory faktu, že bojiště se nám tady trošku smrsklo - a stejně tak techniky, obzvláště té letecké značně ubylo.

Nefunguje nám to!

Co naplat, Battlefield se prostě vyvinul a trošku více přiblížil konkurentovi od Activisionu. Nikdy ale nepřestal být lehce odlišnou alternativou, což platí i o překvapivě rychle vydané Bad Company 2. Tentokráte už i na PC a s vylepšenou destrukcí, která svým způsobem položila základy nového multiplayerového zážitku.

Zatímco 1942 byla o ohromném záběru, Bad Company o možnostech demolice a výborném zvuku. Mrazení z dob, kdy jsem poprvé zapnul právě multiplayer Bad Company 2, a kakofonie zvuků hravě překonávající cokoli dosud vydaného přetrvává až do dnešních dnů. Ani destrukce ale samozřejmě nepoznamenala základní filozofii Battlefieldu a série vždy byla tou druhou realističtější arkádou.  A tak jak je tomu i dnes. Akorát to má po trojce a neuvěřitelně rozbité čtyřce lehkou pachuť.

Někteří hráči ostatně poslední vydaný díl hladce nerozběhnou ani dnes a nejen kvůli tomu si tedy dovolím být lehce negativní. Oba dva poslední díly jsou totiž minimálně v mých očích nastavovanou kaší. Modeři na sérii docela zanevřeli a záplava DLC, kdy musíte za plnohodnotný multiplayerový zážitek zaplatit dvojnásobek původní ceny, je trošku smutným testamentem obzvláště čtvrtého dílu. O Battlelogu, který přišel jako sociální síť spolu s třetím dílem, je vůbec lepší pomlčet.

Nezpraví to ani fakt, že oproti Bad Company přibyly znovu vzdušné souboje, a ani ideálnější skloubení původních obřích bojišť a CQC do behemotů jako je mapa Caspian Border z trojky. Battlefield a obzvláště jeho multiplayer se prostě podřídil době a momentálně vsází hlavně na naleštěný vzhled ve formě Frostbite 3 enginu. Nabízí něco pro každého a zaujme už i skalní fandy Call of Duty. Výměnou za tunu odemykatelných prvků a vskutku obskurní sociální síť Battlelog ale přichází o moderskou komunitu a tradiční nádech toho casual pískoviště.

Kolik zaplatíte?

Ačkoli nerad generalizuji, když si to nějak rozdělíme, vzniknou nám jakési tři éry multiplayerových řežeb. Původní řežby plné letadlových lodí a stíhaček nahradila postupná obroda ve formě Frostbitu a dynamické destrukce. Ta sice ubrala co do záběru, ale za to nabídla zcela novou unikátní hratelnost a trošku více akcentuje spolupráci v týmu. Nu a pak tady máme hamižnost, která se stala především symbolem čtyřky a všemožných Battlefield free to play odboček. Heroes, Online, Play4Free...

Za zmínku stojí především Battlefield Heroes, který svou komiksovou stylizací a značnou nadsázkou na samém začátku ještě stál za hřích. V dnešní době, kdy ovšem autoři dotáhli zdejší free to play model k naprostému zhroucení (kdo neplatí ten nestřílí), je to spíše k pláči, a ani ta komiksová 2. světová to nezachrání!

Takže ano, pořád skvěle vypadá a úchvatně zní. Pořád si můžete zahrát Conquest a multiplayer ještě pořád duní tolik typickou znělkou. Když se ale podívám zpět na 1942 a její letadla, bohužel už je to celé o něčem úplně jiném. Jestli do třetice všeho dobrého tuhle moderní šňůru multiplayerového Battlefieldu zlomí Hardline, toť otázkou. Aleš říká, že ano. Co na to ostatní, to se dozvíte brzy v dojmech z právě probíhající multiplayerové bety.

Nejnovější články