Recenzi hororovky The Evil Within najdete o pár článků níže, ale je třeba zdůraznit, že Lukáš hrál PS4 verzi. Hra samozřejmě vychází i pro PC, a pokud jste sledovali informace o hře v posledních týdnech a měsících, tak víte, že v PC verzi je framerate automaticky uzamknutý na 30 snímků za sekundu. Tvůrci tento krok vysvětlují snahou o to, aby hra běžela korektně a bez chyb, které by odemknutí framerate mohlo způsobit. Zároveň si ale uvědomují, že existuje skupina hráčů, kteří prostě chtějí hrát v maximálním možném počtu snímků za sekundu. Proto se na fórech Bethesdy objevil návod, jak s pomocí debugové konzole nejenom můžete v PC verzi zvýšit limit na 60fps nebo framerate kompletně odemknout, ale i další užitečné či spíše zajímavé funkce včetně „god“ módu.

O PC verzi rubanice Ryse: Son of Rome se můžeme jednu chvíli bavit v superlativech a hned vzápětí obrátit teatrálně oči v sloup. Tvůrci z Cryteku se ale nijak netají, že Ryse není komplexní akční RPG, nýbrž přímočará a nepříliš úchvatná akce s historickou tematikou, která se chlubí jen a pouze obalem – tedy grafikou. Platilo to o původní Xbox One verzi a o PC verzi, která vyšla minulý týden v pátek, platí zaměření na co nejblyštivější grafiku dvojnásob. A video mi budiž důkazem.

Přísloví našich předků nabádá, abychom se darovanému koni raději na zuby nedívali, protože bychom možná mohli zjistit, že žádné nemá. V případě freewarovky Sigils of Elohim se ale vyplatí na předky a jejich moudra vykašlat, stejně nechápou, co na tom hraní vlastně vidíme. Sigils of Elohim jsem navíc nevybral náhodně bodnutím prstu v katalogu Steamu – jde o doprovodnou mini-hru pro PC a mobily s desítkami hádanek, jejichž vyřešením si můžete odemknout „předměty a relikvie“ do first-person filozofické puzzle hry Talos Principle od tvůrců série Serious Sam.

Víte, co mě děsí? Že za pár měsíců uplyne deset let od vydání Resident Evil 4. Deset let! A pokud považujete za nejlepší díl hned ten první, raději ta léta nepočítejte vůbec. Stárneme všichni a zestárnul i Šindži Mikami, otec, syn i duch svatý série, která v mnoha ohledech definovala videoherní horor – alespoň takový, kde je součástí hrůzy cvaknutí prázdného zásobníku.

Druhý díl Borderlands patří k mým nejoblíbenějším kooperativním hrám. Kombinace svižné hratelnosti, šílených postav, praštěného humoru a kvadrilionu zbraní funguje výborně a zdálo by se, že jde vlastně o univerzální recept na úspěch. Ne vždy ale platí, že jsou kvalitní recept a správné ingredience zárukou úspěchu v podobě výborné hry. Bez šikovného kuchaře dobré jídlo nevznikne a bez šikovných vývojářů zase můžete zapomenout na výbornou hru. Borderlands: The Pre-Sequel je toho důkazem, když tvůrci z Gearboxu přenechali vývoj kolegům z 2K Australia. K dispozici měli všechny potřebné podklady a jistě i někoho z Gearboxu na drátě. Přesto je poznat, že Borderlands: The Pre-Sequel je dílo někoho jiného než Gearboxu.

„Žádné souboje, žádná arkáda, žádný stealth. Tohle je adventura, což je pro nás důležité,“ dušuje se na kameru šéf studia Red Thread Games Ragnar Tørnquist, když hovoří o projektu Dreamfall Chapters. První kapitola vysněného pokračování her The Longest Journey a Dreamfall vychází už 21. října a v následující reportáží se dozvíte, proč je vlastně hra rozsekaná na pět částí, jaký bude časový rozestup mezi vydáním celkem pěti kapitol a jakou roli sehraje v příběhu Dreamfall Chapters April Ryan z první hry.

Studio Bungie se pochlubilo zajímavými statistikami o nedávno vydané střílečce Destiny. Z hlediska hráčských čísel je hra bezesporu úspěšná, byť je nezbytné, aby tvůrci hru zásobovali novým obsahem - hráči se nesmí začít nudit, potřebují motivaci se k Destiny vracet a zatím se také vrací. Každý den si totiž Destiny zahraje 3,2 milionu hráčů!

Je jasné, že se 2K Australia buď definitivně zbláznili, nebo to přehnali s halucinogenními látkami, ale výsledek jejich experimentů jim na konto následujícího videa schvaluju. Video, které oznamuje, že 17. října vyjde Borderlands: The Pre-Sequel, je sympaticky šílené a přehnané snad ve všech ohledech.

Star Citizen na čas zapadl do stínu kanonády informací o vývoji Elite: Dangerous, ale nyní se vrací se vší pompou. Roberts Space Industries si totiž uspořádali vlastní con jménem CitizenCon, během něhož předvedli přistávání na planetě a především pobíhání po planetě, respektive části města, kde můžete obchodovat a například získávat i nové mise.

Kdo se bojí, nesmí nejenom do lesa, ale hlavně do vesmíru. Číhá tam totiž vetřelec! Do hlubin vesmíru a na palubu vesmírné stanice Sevastopol se raději vydejte v bezpečí našeho zkušeného doprovodu, který to vezme oklikou přes starý Řím, zlatá 20. léta v Americe minulého století i kanadskou divočinu. Jinými slovy, sledujte další díl pořadu Games TV, ve kterém řešíme hlavně aktuální survival pecku Alien: Isolation!

Konec hloupých fórků na konto Farming Simulator, protože letošní ročník opravdu vypadá jako rozmáchlá a propracovaná farmářská simulace - nebo tak alespoň působí. Když sleduji záběry videa, které se věnuje zpracování těžby dřeva, napadá mě, že bych si po těžkém dni mohl při práci virtuálního dřevorubce krásně odpočinout...

První pohled na grafické zpracování i herní mechanismy remaku první Resident Evil hry nabídla dvojice videí už minulý týden - na záběrech se producírovali Chris Redfield i Jill Valentine a nejeden fanoušek původní trilogie musel nostalgicky povzdechnout. Aby však bylo opravdu jasné, v čem se nová verze Resident Evil liší od Gamecube verze, respektive jaké technologie tvůrci používali tehdy a dnes, aby hra vypadala co nejlépe, natočil producent Jošiaki Hirabajaši následující video.

Většina dosavadní záběrů z Dragon Age: Inquisition pohříchu pocházela z konzolových verzí nebo jsme byli svědky, jak někdo hraje PC verzi s gamepadem. Jinak řečeno jsme neměli prakticky žádnou pořádnou příležitost vidět záběry z PC verze při hře s myší a klávesnicí. Snad právě proto se tvůrci z BioWare nechali prostřednictvím videa slyšet, že na PC hráče myslí a na PC verzi si dávají extra záležet - už jen proto, že na PC série Dragon Age začínala.

Zatímco sledujeme postupný vývoj hry Godus od zakladatele žánru Petera Molyneuxe, za zády se nám nenápadně urodil mnohem skromnější, ale žánrově věrný kousek. Jmenuje se Reprisal Universe, a přestože není dokonalý, jistou porci zábavy nabízí a hráči jej docení už jen kvůli suchu v oblasti „božských“ her, které v posledních letech panuje.

Jubilejní dvoustovka je za rohem a číhá, aby nám s úšklebem připomněla, že už podcasty na Games děláme skoro 4 roky. Ale zatím máme ještě klid. Při natáčení Fight Clubu #199 se sešli Petr, Lukáš a Pavel jako moderátor, aby připomněli párty se čtenáři a probrali zajímavá témata uplynulého týdne. Došlo třeba na následující:

Lidská duše může mít mnoho podob, ale protože jsme dosud nepodchytili její podstatu, těžko lze ony formy hádat či snad předvídat. Asi tak jako počasí. Trojrozměrná nezávislá puzzlovka Mind: Path to Thalamus přitom absurdně spojuje obojí. Když ve hře zahřmí, s duší se něco děje! Mind ale není nějaké zjednodušené poučení, vlastně z ní neplyne žádné ponaučení, ani stereotypní vzorce příběhů. Po náročné pouti v Mind, tedy ve videoherně zhmotněném interiéru mozku trápícího se člověka, usne klidným spánkem asi málokdo. Na to je tahle logická novinka až příliš extravagantní a svérázná.