Konečně vyšla Middle-earth: Shadow of War a při této příležitosti jsou občas slyšet nářky stran změny atmosféry oproti původním Tolkienovým knihám. Hry však mají se světem knih dlouhý a bohatý vztah. Často přitom platí, že si ze své předlohy spíše než příběh vezmou nelineární nápady - monstra, hrdiny, svět. Tak se pojďme podívat na sedmičku těch, které se svými zdroji inspirovaly nejlépe.

Ve Fight Clubu s pořadovým číslem 340 jsme přivítali vzácného hosta, kterým je Alžběta Trojanová. Ta se, stejně jako my, podívala na GamesCom v Kolíně a tak jsme probrali pár věcí, které v Kolíně nad Rýnem viděla. S Alešem si důkladně popovídali o karetní hře Gwent: The Witcher Card Game od CD Projektu a když jsme u fantasy, došlo i na Middle-Earth: Shadow of War a v jeho rámci i další kontroverzi ohledně mikrotransakcí.

Příběh bělovlasého zaklínače Geralta z Rivie začal už před více než 30 lety první krátkou povídkou jménem Wiedźmin z pera Andrzeje Sapkowského. Pro širší publikum je však minimálně stejně důležitý říjen roku 2007. Před 10 lety totiž vyšel první herní Zaklínač, mimochodem hra, která podle mě zachytila pochmurnou atmosféru Geraltova světa ještě lépe než její následovníci. V oslavném videu, které vývojáři z CD Projekt RED Bílému vlkovi nadělili k narozeninám, ale žádnou depresi nečekejte.

Když beta, tak se vším všudy. Zatímco fáze otevřené bety u spousty titulů znamená takřka hotový produkt, který plní roli dema, CD Projekt se s Gwentem nebojí dělat radikální změny. V nejbližším patchi, který vyjde během pár dnů právě vyšel tak přijde řada úprav, která velmi výrazně pozmění metu a dá se čekat, že zlikviduje drtivou většinu balíků, které se aktuálně hrají.

Čtenářské recenze se na Games.cz těší vašemu velkému zájmu, přestože vycházejí tak trochu na pozadí klasických redakčních textů. Proto jsme se rozhodli dopřát vašim výtvorům více místa "na Slunci" a jednou za čas vám přineseme výběr těch nejzajímavějších čtenářských recenzí, které se vyrojily v uplynulém období. Tentokrát se můžete začíst do verdiktů nad českou retro adventurou Ve stínu havrana od Myitha a akčním RPG Immortal Planet od MickeyMutanta, do retrospektivy prvního Zaklínače od Petufa nebo do fallangovy recenze na Bastion. 

Počítačové hry většinou představují značnou časovou investici. Do libovolného RPG obvykle vrazíte desítky hodin než dorazíte na konec. Je tedy docela přirozené požadovat, aby ten konec stál za to. Hodinu a půl dlouhý film, jehož závěrečná sekvence je tak trochu „mmm, no nevím“, vás neurazí. Ale když vám něco takového udělá Mass Effect 3, kde se do finiše prohryzáváte skrze miliardu zdlouhavých hlavních i vedlejších úkolů, je to docela k vzteku. Zkrátka existují konce a KONCE, a jeden z nejskvělejších exemplářů podle mě představuje závěr datadisku pro třetího Zaklínače - O víně a krvi. V tomhle článku, který je nacpaný nebezpečnými spoilery, bych rád vysvětlil proč.