Existuje spousta teorií, které se zabývají tím, proč jsou hry od Nintenda „něčím“ speciální a jiné, přestože se rámcově drží v hranicích klasických žánrů a herních postupů. Někdo říká, že to je kvůli možnostem konzolí, které Nintendo šije na míru vlastním vývojářům, a proto si s nimi tvůrci z jiných studií neumí dost dobře poradit. Jiní zase poukazují na to, že Nintendo dělá většinu svých důležitých her (Metroid Prime je třeba výjimka) in-house, takže za odlišnost může Japonská mentalita. Osobně bych se ale přikláněl k tomu, že onen speciální pocit pramení z toho, že se při vývoji her zabývají v Nintendu zdánlivě titěrnými detaily, které však při zasazení do celkového kontextu hry mají významný dopad.

První padesátka Klubu rváčů je za námi a završili jsme ji debatou na hlavní téma poslední dní: Battlefield 3. Popovídat o hře a všem, co se jí týká, si za námi přijel autor textové recenze Aleš Smutný, kterého řada z vás viděla během přímého přenosu vůbec poprvé. Střílečka od DICE však nebyla jediným tématem nejnovějšího podcastu. Martin polopaticky vysvětlil, o čem je dárcovský program, zatímco Lukáš se velmi podrobně probral svými zážitky z hraní The Elder Scrolls: Skyrim. Jak se mu podařilo přijít ve hře o koně, však věrohodně vysvětlit nedokázal. Raději jsme se tedy přesunuli k soutěži o superspeciální edici Zaklínač 2, která obsahuje i první díl. Rovněž je třeba zmínit, že se Martin s Petrem ve čtvrtek účastnili natáčení jubilejního 300. dílu podcastu Hpod kolegů z Hrej.cz, ve kterém se vzpomínalo na začátky herního podcastění v ČR. Kdyby vás to zajímalo, můžete si výsledek poslechnout. Ale až poté, co vám ušními cestami poctivě projde celý Klub rváčů #50, jinak by se taky hlava Lukášova koně ze Skyrimu mohla jednoho rána objevit na prahu vašich dveří. Rozumíme si...