Větší, lepší, epičtější. To jsou hlavní hodnoty, s nimiž studio Monolith přistupuje k tvorbě Middle-Earth: Shadow of War, pokračování výborného Shadow of Mordor. Pokud si musí vybrat mezi otrockou věrností zdrojovému materiálu a novou obludou, s níž se na pláních Gorgorothu pořádně vyblbnete, vždycky radši zvolí monstrum. A mně tenhle přístup vlastně vůbec nevadí, zvlášť když díky němu vznikne krásně přeplácaný trailerový hybrid, jako nové video s názvem Monsters of Mordor.

Stále ještě nevíme, kdy vyjde ambiciózní, skvěle vypadající RPG Mount & Blade II: Bannerlord, a nic se na tom nezmění ani po Gamescomu. Jak vývojáři oznámili v komunitním updatu na Steamu, chtějí zajistit co nejvyšší kvalitu a vydat hru teprve tehdy, až bude plně připravená. Nemají potřebu svazovat své snažení křížkem v kalendáři, zvlášť kdyby to celé mělo vést jen k neustálému posouvání. To znamená, že očekávané datum vydání v naší databázi preventivně měním z letoška na rok 2018.

Nevím jak vy, ale já jsem pod náporem nečekaných/kontroverzních informací (Odula jako hezká paní, mikrotransakce) už skoro zapomněl, že skřeti v Middle-Earth: Shadow of War budou rozdělení do různých kmenů. Tento trailer mi to ovšem rázně připomněl. Jednou z frakcí je totiž kmen s názvem Terror, který, a to byste nikdy neuhodli, má za úkol šířit hrůzu mezi ostatními obyvateli Mordoru.

Co řeší herní firmy nedlouho před Gamescomem, a co na to konto řešíme my? Aleš, Vašek, Adam a Pavel se budou bavit o vlivu epizodického formátu na podobu her (hlavně z dlouhodobého hlediska) v návaznosti na dění okolo Hitmana. Rozeberou postupný přechod na předplacené herní služby, jako je třeba Netflix v branži filmové, a zamyslí se nad vlivem různé podoby loot boxů na design her v souvislosti s Middle-Earth: Shadow of War.

Těžko říct, co vězí za tím, že řada her nenabízí na standardní obtížnost nějakou zajímavější výzvu. Snad snaha oslovit co nejširší publikum a nefrustrovat rostoucí řady hráčů, kteří stojí pouze o příběhový zážitek bez větší námahy. Není také žádným tajemstvím, že v některých případech většina lidí dlouhé hry nedohrává. Pracovat na něčem několik let, a pak vidět, že si to pořádně zahraje jen určité procento hráčů, musí trhat nejednu kreativní žílu. Faktem ovšem je, že vývojáři někdy neúměrně nízko nastavenou standardní obtížností podkopávají své hře nohy a škodí tím sobě i hráčům. Třeba jako v případě Diablo III.

Letní filmová škola je za rohem a součástí programu je tento rok i videoherní sekce Press Start, o které vám její organizátoři leccos prozradili v netradičním gamesplayi a v článku. Jeden z nich, Bohdan Heblík, vám o Press Startu prozradí další detaily v tomto podcastu. Co dalšího budeme řešit?