Ron Gilbert na svém blogu oznámil, že The Cave je hotová a přišel tedy čas pohnout se z Double Fine někam jinam. Což u něj není nic divného, on je takovým herním nomádem. Doslova píše: „Přišel čas odejít z Double Fine a naplánovat svůj další krok. Je tolik her, které je třeba nadesignovat. Chci poděkovat úžasným lidem v Double Fine za jejich tvrdou práci na The Cave. Bylo pro mě opravdovým potěšením pracovat s nimi ty uplynulé dva roky“.

Double Fine Productions se úspěšně daří vyhýbat pokračováním svých titulů a důkazem toho je i jejich nejnovější projekt, Dropchord. A zase je to něco úplně jiného, než předchozí tvorba Tima Schafera a jeho vývojářů. Dropchord je rytmická hudební hra založená na získávání, co nejvyššího skóre se specifickým vizuálním ztvárněním. Hra vyjde na PC, Mac a iOS ještě letos. Nebyli by to ale Double Fine, aby v tom nebyla zase nějaká originální finta. Dropchord budete totiž na PCčku ovládat pomocí ovladače Leap Motion Controller, který snímá gesta vašich rukou a prstů přesněji než Kinect.

Mikrotranskace jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Když se s nimi zachází rozumně, může z nich vývojář/vydavatel solidně profitovat a zároveň vyhovět oběma skupinám hráčů – těm, co je používají, protože jim umožní dostat se k požadovanému zážitku ze hry dříve, ale i těm, co je nepoužívají, protože mají času dost a hru si chtějí projít dle svého a pěkně chronologicky. Při špatné aplikaci však mikrotransakce mohou zážitek z hraní zkazit všem. A protože se ještě firmy učí s mikroplatbami ve hrách pracovat, dochází k řadě přehmatů, které naplno ukazují dvousečnost celého systému.

Videodeník studia Naughty Dog odhalil, jak se nepřátelé ve hře The Last of Us vyhnou označení „zombies“. Houby, no. To Sniper Elite: Nazi Zombie Army se za zombíky vůbec nestydí. Nacistickým Reichem si budou zvesela šturmovat, a že jich bude! Ani dnešní Rozcestník se nemá za co stydět, a ukazuje všemi směry, kam všude a do jakých žánrů se ti chudáci bez duše rozprchli. Není jich málo, tak bacha na mozek.

Ha, to byste nečekali, že? Edmund McMillen a Tommy Refenes, chlapíci, kteří stojí za drsným Super Meat Boyem se vrhají na kočičí Sims! Hra se jmenuje Mew-Genics a stále si drží tu hravou cyničnost ...nebo cynickou hravost.

Golem. Golem? Golem?! Golem! Po uveřejnění zprávy o americké adaptaci rudolfinské legendy jsme se zaradovali – konečně někdo zapátral v neobvyklých vodách a vytáhl z nich neotřelý námět. Navíc náš, český! Naše překvapení se ještě vystupňovalo, když se pár dní na to ozvala skupina českých vývojářů s informací, že na vlastní epizodické hře Golem již pár měsíců pracují a hodlají do ní promítnout mystičnost a tajemno Prahy šestnáctého století. Na netvora rabína Löwa jdou od lesa – namísto akčního přístupu volí žánr akční adventury, a golem jako takový nebude hrát první housle.