Kenta Hudsona už nebavila tvorba her ve velkých studiích. V říjnu 2011 sbalil všechny své zkušenosti z práce na Deus Ex: Invisible War nebo BioShock 2 a odešel vstříc nejisté budoucnosti nezávislého vývojáře – bez jakéhokoli konkrétního plánu. V hlavě mu však rezonovaly myšlenky z jeho vlastní přednášky během GDC 2011, která se zabývala problematikou příběhu ve hrách, jehož vyprávění by měl v rukách hráč sám. Po měsících vývoje se tyto myšlenky podařilo přetavit v konkrétní hru, představenou nyní pod názvem The Novelist. Je to hra o „životě, rodině a rozhodnutích, která všichni děláme,“ jak praví oficiální popisek. Zbývá k tomu dodat, že hrajete za ducha!

Pamatujte si – Tesla hodný, Edison špatný (nebo alespoň ne tak dobrý). Ostatně, když někoho hraje David Bowie, nemůže to být záporák. Každopádně, Teslagrad je nezávislá plošinovka od norského týmu Rain Games a právě zkouší zaujmout veřejnost na Steam Greenlight.

Některé indie hry potřebují desítky tisíc dolarů, veteráni herního průmyslu chtějí na oživení známých značek stovky tisíc dolarů, ale někteří to risknou a řeknou si i o milion. Jamie Fristrom na to jde jinak. Na Energy Hook po vás chce jeden dolar. Dolar je jeho cílem na Kickstarteru a vtipné je, že ten dolar ani přispět nemůžete - minimální částka je deset dolarů. Fristrom tak hru zafinancoval prakticky okamžitě a v tuto chvíli má na kontě devět tisíc dolarů. Což je pro hru dobře, protože samozřejmě existují stretch goals a na deseti tisíci dolarech to teprve začíná.

Steam Greenlight byl výborný nápad, který bohužel skončil někde na půl cesty. Ano, mohou se přes něj dostat na Steam nějaké indie hry kterým by to jinak trvalo věčnost, ale kolem celého systému je hromada otazníků a podle některých nefunguje tak, jak by měl. Greenlight schytal kritiku i od samotného Newella. Ve Valve ví, že to není ideální, ale naštěstí nesedí se založenýma rukama a snaží se s tím něco udělat. Trochu nečekanou a pozitivní aktivitou ze strany Valve byl nedávný chat s vývojáři, kde lidé za Greenlightem odpověděli na několik palčivých otázek a naznačili řešení různých problémů.

Opouštím auto a vydávám se z kopce dolů po prašné cestě. Okolní krajina je plná vzrostlých stromů i čerstvé vlahé trávy a halí se do nádherného naoranžovělého západu slunce. Z nějakého neznámého důvodu však i přes svou kouzelnou povahu nevěstí vůbec nic dobrého. Slyším kroky. Otáčím se doleva. Nikoho nevidím. Otáčím se doprava. Ani tady nikoho nevidím. Že by se mi to zdálo? Slender: The Arrival hraje přesně na tu správnou notu instinktivního strachu a pocitu, že vás někdo sleduje, ale vy jej nevidíte. A bojíte se. Hodně.

Přibližně v osmi letech jsem objevil životní pravdu - pro hraní neexistuje lepší papír než čtverečkovaný. Dají se na něj přehledně a jasně kreslit mapy pro Dračí doupě, kopírovat půdorysy úrovní v dungeonech anebo hrát piškvorky či koncentrák, případně do nich věrně zaznamenávat sídliště, na kterém vyrůstáte. Hexy jsou sice prima, ale nemají v sobě krásnou jednoduchost čtverců.