Vývoj multiplayerové (někdo hru označuje rovnou za onlineovku) akce s RPG prvky od švédského studia Ubisoft Massive doprovázely z úst hráčů neartikulované zvukové projevy odlišného charakteru. Představení Tom Clancy's The Division v roce 2013 donutilo hráče, aby ze sebe vydali obdivné „aaahh“, které se s postupem času změnilo na pochybovačné „hmmmm“ a nakonec u některých v mírně naštvané „grrrr“. Pak ale hra vyšla a éterem se od té doby line jen urputné klikání myší, klapot kláves a přerývané domluvy na voicechatu, což značí, že se hra povedla, hráče pozřela a nemají tudíž čas se zabývat tím, co snad čekali na začátku nebo v průběhu vývoje. The Division uchvátila na spoustu hodin i Honzu Olejníka s Davidem Rynešem (čtete textovou recenzi), kteří vám krásy a nástrahy dobrodružství z postapo New Yorku předvedou v následujícím gamesplayi.

Rise of the Triad, tedy ta původní Rise of the Triad, ne nedávný remake, už v době svého vydání působila i mezi ranými devadesátkovými střílečkami jako podivínský, excentrický příbuzný, kterého pozvete na oslavu, protože se to sluší, ale nikdo se s ním moc nebaví. Není zlý, hloupý, je prostě „jiný.“ V čem tkví občas prazvláštní (v dobrém i ve zlém) design téhle nekonvenční střílečky od Apogee Software vám v Retro GamesPlayi předvedou Pavel Dobrovský a Honza Olejník.

Osm let pracoval Jonathan Blow na mysteriózní logické hře The Witness. Během té doby spálil všechny peníze, které mu svým obrovským úspěchem vydělala filozofující plošinovka Braid – jedna z prvních masově úspěšných her od nezávislého studia, která řadě dalších indie vývojářů ukázala směr. Očekávání od The Witness tak byla automaticky veliká a minimálně prodejním úspěchem je hra dle vyjádření tvůrce naplnila. Ohlasy hráčů a recenzentů už tak jednoznačně pozitivní nejsou (viz třeba recenze Ondry Šváry), ale pozitivní názor převažuje. A nejenom na konto tajemství vyzařujícího světa, ale i promyšlených hádanek. Některé z nich si s námi můžete projít v našem gamesplayi.

Unravel je nejenom krásná, ale také nesmírně zábavná hra, přestože se během jejího hraní nebudete válet smíchem pod stolem. Zábava v případě Unravel znamená spoustu pocitů od radosti až po melancholii, kterou navozuje nejenom zmíněná stylizace, ale i propojení herního světa s povahou hádanek a herními mechanismy. Unravel je zkrátka unikátní zážitek, jak si předvedeme v následujícím gamesplayi.

S nedávným vydáním XCOM 2 se nejenom dlouholetým fanouškům vrátily vzpomínky na klasické díly série z devadesátých let. A vzhledem k vyšší obtížnosti patřila možná první vzpomínka hře X-COM: Terror from the Deep, která je také známá pro svou vysokou obtížnost. Ale nejenom pro ni. Přestože Terror from the Deep je krom odlišného zasazení hodně podobná původnímu Ufu, přeci jenom nabízí nové herní prvky, které mají vliv na hratelnost a tím pádem i výsledný zážitek. Všechno si to předvedeme v dnešním retro gamesplayi.

První moderní XCOM z roku 2012 naznačil tvůrčí potenciál lidí z Firaxis, potažmo jejich schopnost vdechnou dlouho opuštěné, ale fanoušky obdivované, značce nový život. Až v nedávno vydaném pokračování XCOM 2 ale své schopnosti využili vývojáři v plné míře a nabídli všem hráčům strategických titulů herně náročnou, atmosférou někdy až nervydrásající a obecně nářezovou hru, jak seznal v recenzi Lukáš. A společně s Alešem vám v následujícím gamesplayi předvede i názorně, proč považuje XCOM 2 za kandidáta na hru roku.