Pražské studio Cinemax nabízí hráčům s inklinací k hudbě možnost skládat a sdílet svou produkci skrze sérii Rytmik už šest let. Doposud však jenom na handheldech od Nintenda. Rytmik Ultimate ale na sklonku loňského roku vyšla konečně i pro PC a iOS, což širokou škálu nástrojů ke komponování, upravování a „efektování“ hudby zpřístupnilo mnohem širšímu publiku. Zároveň jde o ideální záminku, abychom se na virtuální hudební studio podívali za přítomnosti spolutvůrce programu Martina Lindy v našem gamesplayi.

V dalším hardwarovém dílu našich gamesplayů se podíváme, co všechno umí papírově nabušený a pořádně drahý herní notebook Acer Predator. Nezůstane však jen u toho. Snad vám stihneme představit i netradiční ovladač Venom X pro PC a konzole, který kombinuje ovládání myší a specifickým gamepadem.

Adamův včerejší článek zevrubně nastínil, co mohou očekávat hráči nové uzavřené bety online střílečky Overwatch od Blizzardu – největší změnou je přidání první verze systému progrese, který tvůrci dlouhou dobu ladili interně, a v následujících dnech a týdnech před vydáním (nejpozději 21. června 2016) jej s pomocí hráčů hodlají upravovat i nadále. Novinek je ale v betě mnohem více, proto jsme se je rozhodli představit názorně v dalším gamesplayi.

Po třiadvaceti letech od vydání původní hry se letos v květnu id Soft a Bethesda pokusí oživit poněkud zašlou slávu série Doom. Fanoušci jsou zvědaví, někteří možná i natěšení a doufají, že se záměr podaří. Celá řada z nich by ale určitě stála o podobnou resuscitaci i v případě série Quake, jejíž reputace se s vydáním problematické čtyřky propadla až do sklepa. Ještě v roce 2011 John Carmack nějaké osobní teorie o dalších osudech Quake série spřádal, ale pak odešel k Oculus Rift a o dalším Quaku je ticho po pěšině. Škoda, protože letos uplyne 20 let od vydání první hry, jejíž kouzlo se vám pokusíme zprostředkovat v dnešním retro gamesplayi.

Graficky parádní, obsahově prázdná, ve výsledku tedy zklamání. Takový je pohled na loni vydanou plastelínovou adventuru Armikrog od Mika Dietze, Eda Schofielda a Douga TenNapela, která se měla stát duchovním a vlastně i faktickým nástupcem legendární The Neverhood z roku 1996. Nepovedlo se, těžko říci, jestli se podobná příležitost ještě někdy naskytne. Naštěstí se ale můžeme pořád dokola vracet právě k The Neverhood, abychom si připomínali, jak může vypadat po všech stránkách svébytná hra – netradiční a skvělá vizuálně, nápaditá, vtipná a zábavná herně. The Neverhood je pořád pecka a velmi rádi vám to v dalším retro gamesplayi předvedeme.

Válka se prý nikdy nemění, jak tvrdí Fallout, ale není to pravda. Stačí zdánlivě nepatrný taktický zásah, a situace na bojišti je rázem naprosto odlišná. Někdy ve váš, někdy v soupeřův prospěch. Podstatné je, že boj má jistá pravidla, a když je v dané chvíli správně vyhodnotíte a aplikujete, můžete vyhrát třeba celou 2. světovou válku. Těžko říci, jestli to v dalším čtenářském gamesplayi stihneme, ale minimálně se o to pokusíme.