Po představení „epizodického“ formátu kampaně Battlefield 1 se tvůrci více rozpovídali o jednotlivých příbězích. Už s trailerem byla představená povídka Blátem i krví, do níž spadá i segment Válečná mlha, popisovaný v tomto článku. DICE představili i další čtyři příběhy a podíváme se i do Alp, kde se střetla rakousko-uherská armáda s Italy, ale bohužel, pokud jste doufali, že si zahrajete za nějakého svého předka, musím vás zklamat, hrdina téhle části je Ital.

Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.

Benjamin Walker se jmenoval hlavní hrdina prvního Homefront a v Homefront: The Revolution sehrál vedlejší roli odbojáře s přezdívkou Hlas svobody. Jak to s ním dopadlo, asi víte, ale v prvním příběhovém DLC právě s názvem Voice of Freedom, se podíváte na to, jak Walkerova mise ve Filadelfii začala. 

Lo Wang v minulém díle nakopal stovky démonických zadnic a pod taktovkou hráčů máchal katanou a střílel jako o život. 13. října vychází na PC pokračování jeho dobrodružství, a jak už před rokem ve svých dojmech psal Petr, tvůrci v něm na vás nehodí jen více silnějších nepřátel, ale doopravdy se pokusí o změnu. Tou nejzásadnější je fakt, že vám dají k ruce mnohem více zbraní, které můžete v různých slotech střídat a podle situace je využívat. Každá z nich totiž vyžaduje trochu jiný herní styl a má především statistiky.

Při sledování záběrů z Infinite Warfare mi v hlavě šrotovaly různé myšlenky. Že se autoři hodně snaží napravit dojem po katastrofě, kterou představovaly reakce na první trailer. Že hra vypadá sakra dobře a po dlouhé době jde o Call of Duty, které si rozhodně chci zahrát. A že kdyby se hra nejmenovala Call of Duty, možná by bylo nadšených ohlasů mnohem víc už od prvních záběrů, protože Infinite Warfare nepřipomíná tradiční CoD, jaké každý rok vídáme.

Zatímco konkurence v podobě série Call of Duty se v budoucnosti uchytila, Battlefield letos zamíří opačným směrem. Mnozí si ale jistě vzpomenou na to, že nějakých deset let nazpátek se do budoucnosti podívali i v DICE s Battlefield 2142. Futuristický díl je sice oficiálně už mimo provoz, ale k dispozici je fanouškovská předělávka, která války budoucnosti vrací.