Kdybych měl vytvořit osobní top desítku her poslední dekády (nebo třeba generace či jiného významného období), rozhodně byste v ní našli loňský hit Slay the Spire. Neskutečně návyková hratelnost pramenící z jednoduchého deckbuildingu byla natolik zásadní, že se během jednoho roku od jejího vydání vyrojila spousta klonů, z nichž ale jediný dokáže svému předobrazu konkurovat, ne-li ho rovnou předčit. Jmenuje se Gordian Quest.

V poslední době mě baví vystupovat z herní komfortní zóny. Myslím, že žánrový rozptyl mám odjakživa docela slušný, přesto se některým žánrům vyhýbám a na některé série si netroufnu. V rámci sebevzdělávání a obecného rozšiřování herních obzorů se ale zkouším vrhat na tituly, na které bych si ještě před pár lety nepustil ani trailer.

Seriál Zaklínač má premiéru za tři týdny, 20. prosince, ale vybraným novinářům už bylo umožněno zhlédnout několik epizod první série a naštěstí jim bylo zároveň dovoleno podělit se o své zážitky na sociálních sítích. Nebojte se spoilerů, čekejte krátké komentáře.

V uplynulých dnech se nám díky Albi naskytla příležitost vyzkoušet si českou verzi chystané hry Tapestry od tvůrce Scythu. Dosavadní informace už stihly zažehnout jisté neshody v komunitě, ale nám konečně padá embargo na skutečné dojmy. V krátkosti: Nová hra Jameyho Stegmaiera se opravdu povedla, i když máme po první hře menší obavy z některých designových rozhodnutí. Více v článku.

Tento týden jsme dostali hned trojici velkých a povedených her. Na Xboxu vyšla Forza Horizon 4, na Switch Super Mario Party a úplně všude vyšel Assassin’s Creed: Odyssey. Ne všichni členové redakce ale hráli všechny tyhle kousky zrovna tenhle týden a v novém redakčním formátu se s vámi podělí o to, co je v uplynulých sedmi dnech nejvíc zaujalo, co zrovna hrají a co je z toho nejvíc baví, nebo naopak nebaví.

Že vychází nový díl Call of Duty, to už dávno není žádná převratná událost. Přeci jenom série ztratila punc výjimečnosti, protože každý rok vychází nový díl. Byť jde stále o herní událost, už to opravdu není žádný herní svátek. Jenže letos se Call of Duty vrací po dlouhé době k tématu druhé světové, a navíc v historicky věrné podobě bez jakýchkoli excesů ve formě steampunkové alternativní historie či hord nemrtvých. A to už herní svátek spíš je. Ano, Call of Duty: WWII se vydává proti proudu času, a jak ukázala beta, nejde jen o návrat čistě stylistický a audiovizuální. Série se vrací ke kořenům, sbírá to, co fungovalo dříve, a po dlouhé době ukazuje, proč šlo jistou dobu o největší videoherní značku vůbec! Tedy, naznačila to beta s ochutnávkou povedeného multiplayeru, která by mohla přesvědčit i hráče, co nad sérií již dávno zlomili hůl.