Máte námět či připomínku? Napište nám
Gordian Quest je první hra, která se vyrovná Slay the Spire
zdroj: Vlastní foto autora
Dojmy z hraní

Gordian Quest je první hra, která se vyrovná Slay the Spire

31. 3. 2020 17:00 | autor: Patrik Hajda |

Kdybych měl vytvořit osobní top desítku her poslední dekády (nebo třeba generace či jiného významného období), rozhodně byste v ní našli loňský hit Slay the Spire. Neskutečně návyková hratelnost pramenící z jednoduchého deckbuildingu byla natolik zásadní, že se během jednoho roku od jejího vydání vyrojila spousta klonů, z nichž ale jediný dokáže svému předobrazu konkurovat, ne-li ho rovnou předčit. Jmenuje se Gordian Quest.

Přiznám se, že jsem o Gordian Questu do začátku minulého týdne vůbec nevěděl. Autoři se mi ozvali s tím, zda bych jejich hru nechtěl vyzkoušet, a nalákali mě připodobněním ke Slay the Spire a Darkest Dungeon. Už jsem vyzkoušel hromadu klonů obou těchto her a žádný mě zatím neuspokojil tolik jako gordická novinka.

Studio Mixed Realms vhodilo svůj počin do rozbouřených vod předběžného přístupu, ale místo poloprázdné hry s chybějícím obsahem dostáváme překvapivě plné RPG, které v sobě nezapře ani jednu z výše jmenovaných her, přesto však působí svěže a nemáte pocit, že byste hráli něco starého znovu.

Skutečně je zde ukryté téměř celé Slay the Spire. Váš hrdina má v každém svém tahu přístup ke třem manám a nové ruce karet. Stojí vlevo, zatímco nepřátelé, na které jednotlivé karty vytahujete, stojí vpravo. Balíček se vám rovněž postupně rozšiřuje o nové karty, ale tím veškerá podobnost končí.

zdroj: Mixed Realms

Gordian Quest je mnohem komplexnější hra. Zatímco ve Slay the Spire máte jen svůj balíček, přímou cestu k bossovi s několika odbočkami a událostmi a tím to vesměs hasne, tady kromě toho všeho řešíte stromy dovedností, spravujete vybavení svého hrdiny, vlastně hrdinů, ze kterých si skládáte družinu, vydáváte se, kam jen chcete, v něčem, co by se v alternativní chudé realitě asi dalo nazvat otevřeným světem, přijímáte hlavní i vedlejší úkoly, nasloucháte příběhu.

Ocitáte se ve fantasy středověku, který zamořili bandité a nemrtví. Uprostřed všeho dění je malá osada posledních přeživších, kterou postupně svým hrdinstvím rozšiřujete. Z této osady se vydáváte do blízkého okolí, kde bojujete s jednou bandou nepřátel za druhou buď v jednotlivých potyčkách, nebo rozsáhlých kobkách (zde je jedna z inspirací v Darkest Dungeonu).

Když zrovna nejde o bitvu, potká vás nějaká událost, kterou musíte vyřešit jednou z několika možností, které po vás mohou vyžadovat test určité schopnosti. Každý z hrdinů si vylepšováním svého balíčku zároveň zvyšuje statistiky jako sílu a obratnost, na které se v těchto testech hází dvacetistěnkou.

Gordian Quest zdroj: Vlastní foto autora

Cílem je hodit alespoň cílovou hodnotu, přičemž hrdinova vlastnost přidá něco málo k výsledku hodu kostkou. Zároveň ale můžete výsledek ještě před hodem posílit vsazením jedné své karty z balíčku, která se tak stane nepoužitelnou, dokud se doma nevyléčíte. Je to sice velmi náhodné, ale skvělé dilema v tom, zda se dobrovolně připravit o jednu z karet (a existují lektvary, které tyto karty dokáží zbojeschopnit).

Gordian Questu nejste na rozdíl od Slay the Spire za každý střet odměněni novou kartou, ale vybavením. Každý z hrdinů má sloty pro zbraně, různé typy zbrojí, prsteny, náhrdelník a lektvary. Až na lektvary poskytuje každá část vybavení novou kartu do balíčku, takže hlavní část deckbuildingu se odehrává v inventáři postavy a je velmi snadno proměnlivá.

Ovšem jakmile nasbíráte dostatek zkušeností, ať už z boje, nebo událostí a questů, můžete si ve stromě dovedností (který se sám o sobě postupně rozrůstá o nové větve) odemknout něco nového. Může to být zvýšení počtu životů, vylepšení karty v balíčku po vzoru Slay the Spire, ale také možnost získat natrvalo (bez vybavení) úplně novou kartu nebo ji vyměnit za jinou kartu a nezvětšovat tak zbytečně objem decku.

Možností, jak si upravit balíček každého z hrdinů, kteří jsou diametrálně odlišní, je jich šest a vždy cestujete se třemi, je tedy opravdu dost. Na druhou stranu nejde o tak divoké rozdíly jako ve Slay the Spire. Nemáte pocit, že by se za každého hrdinu hrálo stejně, ale zároveň se s každým nemusíte učit úplně novým pravidlům.

Souboj je ozvláštněný sítí políček (zpravidla 3x3 pro hrdiny a 3x3 pro protivníky, mohou být i mnohem větší i menší), po kterých se hrdinové pohybují. Většina vašich útoků dosáhne do vzdálenosti tří polí ve vaší a okolních dvou lajnách, ale jsou i útoky na kratší vzdálenost a jen ve vaší řadě, které vás přimějí k většímu pohybu po plánu.

A to nechcete, protože každý bod pohybu stojí drahocennou manu a ubírá tak možnosti v hraní karet v daném tahu. Ale spojení této sítě s manou a hraním karet vytváří výborné taktické prostředí, kterým se Gordian Quest silně odlišuje od svých dvou předobrazů. A díky němu je úplně každý souboj zábavnou výzvou.

Gordian Quest zdroj: Vlastní foto autora

Co se příběhu týče, nejde o nic originálního, ale dodává celé hře na celistvosti. Právě příběh je nejslabší, možná jediná slabá stránka Slay the Spire (dobře, i k jejím animacím bych měl na rozdíl od Gordian Questu výhrady), ve které není ani naznačené jakékoliv vyprávění. Avšak tady poměrně často klábosíte s vůdcem vojáků, archivářkou, kovářkou a dalšími, kteří vám zadávají úkoly. Toto příběhové vyprávění dodává hře smysl a kompletuje ji.

Gordian Quest je sice roguelike, ale váš konec nepřijde tak rychle jako ve Slay the Spire. Díky příběhu je každý průchod mnohem plnější a o to delší, pokud se pokusíte vyčistit všechna nepovinná pole s nepřáteli (měli byste kvůli vybavení a zkušenostem). Smrt hrdiny není definitivní (pokud si to sami nezvolíte jako obtížnost), ale můžete ho po návratu domů za 100 zlatých oživit. Prohra nastane až ve chvíli, když to všichni tři hrdinové schytají v jednom souboji.

Znovuhratelnosti příběh nepomůže, ale veškerá setkání jsou procedurálně generovaná, stejně jako design dungeonů. Zároveň pro své hrdiny získáváte body věhlasu, velmi pomalu, za plnění některých hlavních úkolů, díky kterým jsou v dalším průchodu hrou už od začátku v lecčems vylepšení.

Předběžný přístup hry nabízí pouze první ze čtyř příběhových aktů, ale už ten sám o sobě toho obsahuje tolik, že vážně nebudete litovat, když Gordian Questu dáte šanci. Pro mě osobně jde o první hru, která dokáže držet krok se Slay the Spire.

V přímém srovnání těchto dvou her je Gordian Quest v jedné a té samé věci lepší a zároveň horší hrou. Na Slay the Spire miluju její okamžitost. Hra se s ničím nezdržuje, okamžitě vás vhodí do boje, neustále chrlí nové kartičky a vy víc neřešíte.

Gordian Quest je složitější. Deckbuilding se ukrývá za levelováním a komplexnější správou vybavení, přidává k tomu házení kostkou při událostech, procházení dungeonů v pseudo-otevřeném světě a zpomaluje se vyprávěním příběhu, návštěvami domoviny, prodejem a nákupem vybavení, léčením a tak dále.

Nemohu s klidným srdcem říct, že by jedna z her byla lepší než druhá. Gordian Questu se totiž podařilo to, co žádným jiným „kopírkám“ Slay the Spire před ním. Je jiný, obě hry mohou s naprostou pohodou existovat vedle sebe, mohu je mít obě nainstalované a budu s radostí hrát každou z nich, protože půjde o naprosto odlišné zážitky.

Nejnovější články