Ačkoliv se v souvislosti se smrtí hlavního štábu studia Maxis v Emeryville ponejvíce plakalo nad někdejšími úspěchy týmu v podobě sérií SimCity a The Sims, snad ještě větší obětí byla ztráta prapůvodního záměru. Nápady, které stály za vznikem nejslavnější městské strategie byly totiž pouze vedlejším produktem snahy skloubit simulační kapacity počítačů se zábavností herního formátu. Svého času tak vzniklo několik bizarních SimCokoliv titulů, které sice při zpětném pohledu působí navýsost zvláštně, jejich případné vzkříšení pro dnešní systémy by však mohl oživit stagnující žánr budovatelských her. 

Další z řady ambiciózních nástupců Dungeon Keepera zaťukal na dveře kobky. Horned Reaper vyšel, změřil si ho pohledem, zasmál se a zabouchl za sebou. Ne vážení, nepovedlo se to War for the Overworld a Dungeons 2 svůj cíl také minula. Sice ne o tolik, ale do středu terče má hra od Realmforge pořád daleko. Přitom je v lecčem blíž než spousta jiných klonů a nástupců.

Stavění a boření hradů v Medieval Engineers už nikdy nebude stejné - osamělé, meditativní a v zásadě klidné (až na situace, kdy prostě stavíte budovu blbě a celá vám pak spadne). Tvůrci z pražského studia Keen Software totiž na vydali update, který do early access verze hry přidává multiplayer se vším co s tím souvisí včetně podpory dedikovaných serverů. Multiplayer by měl fungovat v kreativním i v survival módu a podporuje v zásadě všechny herní mechaniky, které doposavad nabízel singleplayer.

To bylo ještě tenkrát za komára, kdy s prvním SimCity pronikl do herního světa nový žánr (simulátor plánování, stavění a řízení města) a půlce světa málem pukla hlava z poznání, že hry umí spojit edukaci a zábavu. Až do roku 2003, kdy vyšlo SimCity 4, bylo možno mluvit o monopolu značky. Jenže pak přišla doba temna PC hraní a další SimCity se dostavilo zpět na místo činu až o deset let později - sociální, online, sešněrované v zájmu "specializace měst", po krk utopené v Originu, juchající, blikající a chválící hráče za každé kliknutí jako správný skinner box. Přitom Maxisu stačilo udělat to, co zvládli tvůrci Cities: Skylines - postavit hru na základech, na nichž žánr prosperoval dobrých 15 let. A je to opravdu otázka filozofie herní, nikoliv technické. Cities má totiž funkčně blíž k novému SimCity, zatímco nabízí podobný zážitek z hraní, jako dodnes milované tituly v maxisovské sérii.

Komerční i kritický úspěch budovatelské strategie Cities: Skylines od Paradoxu a relativně malého studia Colossal Order přišel nečekaně, ale naprosto zaslouženě. Tam, kde poslední díl SimCity na celé čáře zklamal, ukazuje Cities: Skylines, jak má správná budovatelská hra vypadat. A ještě než důvody, proč jde o skvělou hru, vyjmenujeme v recenzi textové (už je napsaná), pokusíme se vám kvality hry předvést v následujícím gamesplay videu.

Nakonec ještě EA a Maxisu poděkujeme, že minimálně start svého SimCity pokazily. Tvůrci budovatelské strategie Cities: Skylines se totiž při vývoji odpíchli od prvků, které lidem na SimCity vadili, a navíc na tom postavit propagaci hry. A výsledek jejich snahy hovoří jasně. Hru chválí kritici i hráči, ale hlavně se na poměry her od Paradoxu prodává přímo pohádkově. A nebýt průšvihu kolem hry od Maxisu, asi bychom se Cities: Skylines v současné podobě vůbec nedočkali.