Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?

L.A. Noire, první a poslední hra studia Team Bondi, se v roce 2011 nesmazatelně zapsala do povědomí hráčů. Obočí nám ale nadzvedla už v roce 2010, kdy jsme viděli první trailer přímo ze hry a na tehdy revolučním zpracování obličejů jsme mohli oči nechat. Teď máme rok 2017, L.A. Noire je díky remasteru zpátky a světě div se, její obličeje jsou pořád skvělé.

Plnoletost je krásná. Můžete dělat beztrestně tolik věcí, ale zároveň jsou na vás kladeny mnohem vyšší nároky. Přitom je osmnáct let, tedy alespoň v herní branži, dostatečně dlouhý časový horizont na to, aby se na vás zdárně zapomnělo a byli jste přehlušeni mnohem slavnějšími kamarády a sourozenci. Podobný osud do jisté míry potkal i Outcast. Jelikož ale doba přeje remakům starých her, došlo i na něj v Second Contact.

Akční sérii Devil May Cry bychom na současné generaci konzolí hledali marně. Můžeme sice počítat definitivní edici DMC, ale i tady jde jen o jakýsi remaster původní hry z roku 2013. Změnit by se to mohlo příští rok, kdy bychom měli dostat minimálně oznámení a možná rovnou i vydání zcela nového Devil May Cry, navazujícího na původní čtveřici her.

Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.

Je nesmírně chvályhodné, že Ubisoft se kromě svých drahých značek založených na luxování rozsypaných ikonek z obrovské mapy umí vytasit i s menšími, experimentálními projekty. Výborným příkladem tohohle přístupu je studio Ubisoft Reflections, které si nedávno připravilo originální střílečku Atomega a včera se vytasilo s Ode – relaxační hrou, v níž procházíte podivuhodným prostředím a bezděky skládáte hudební symfonii.