Články s tagem: 3D
Best of 2017: zklamání roku
V Síle musí existovat rovnováha. Jakkoli jsme si celý herní rok 2017 naplno užili, v celé té krasojízdě se i tak vyskytlo pár nepříjemných hrbolků. Nechceme tady vypisovat nejhorší hry roku, nýbrž tituly, které třeba samy o sobě byly celkem zábavné, ale vzhledem k jejich značce nebo potenciálu jsme od nich čekali mnohem, mnohem víc. Pojďme teď společně prolít hořké slzy nad tím, co mohlo být, a nad tím, co jsme nakonec dostali.
Fight Club #357: Čučel
Druhý letošní Fight Club se pořád odehrával v informačním polosuchu, kdy se herní průmysl teprve probouzí a zase tolik se toho kolem nás neděje. Jenže ani to nám není překážkou, protože třeba Adam se nám pustil do zajímavě streamlinované stealth akce Never Stop Sneakin', zatímco Vašek sáhnul do úplně jiného soudku a vytáhl z něj český Attentat 1942.
GamesPlay – hrajeme parodii na Metal Gear Solid, stealth akci Never Stop Sneakin‘
Dean Dodrill si nás v roce 2012 získal povedeným akčním RPG Dust: An Elysian Tail a teď se vrací s podobně unikátním a neméně zábavným projektem. Se svojí novinkou Never Stop Sneakin’ debutoval na Switchi a snaží se oslovit nejen fanoušky a znalce série Metal Gear Solid. A dle našeho názoru se mu to daří výborně.
Retro GamesPlay – hrajeme Bioforge
V dobách kdy Origin nebyla distribuční platforma EA, kdy vládl Lord British a Windows 95 byla ještě velká neznámá, vyšlo Bioforge. Richard Garriott hru sice produkoval, ale klobouk dolů za kultovní klasiku patří Kenu Demarestovi, který hru programoval, produkoval a dovedl až k jejímu vydání v roce 1995.
Bývalí vývojáři z Rockstar oživují zrušenou 2.5D střílečku Hollowpoint
O velice nadějně vypadající plošinovce Hollowpoint jsme naposledy psali již před více než dvěma roky. Tehdy zaujala především svou hybridní hratelností, kdy jste se v prostředí pohybovali pouze zleva doprava, ale stříleli jste po celém prostoru kolem vás, tedy i do hloubky. Projekt byl loni zrušen, ale nyní se vrací díky odhodlání jiného studia.
Seven: The Days Long Gone - recenze
Seven: The Days Long Gone je zvláštní hra. Na jednu stranu demonstruje snahu o inovaci zažitých principů, zkouší prezentovat neotřelé přístupy a zpracování prostředí, ale ve skutečnosti se navzdory prvnímu dojmu jedná o až překvapivě tradiční záležitost. Příběh mistra zloděje na vězeňském ostrově nakonec žánry příliš nepřekopal, pouze je trochu míchá dohromady, a to ještě docela opatrně.
Vychází RPG Seven: The Days Long Gone s ambicí redefinovat žánr
Thiefem inspirované RPG Seven: The Days Long Gone má svůj hlavní vývoj u konce a od dnešního dne je k dostání na Steamu za v přepočtu 765 Kč. Vývojáři si tu kladli za cíl redefinovat žánr izometrických RPG her, kdy se automaticky počítá s dobrým příběhem, dialogy a jinými klasickými prvky, ale už ne s velkou volností v prozkoumávání prostředí.
Hob – recenze
Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?
Best of 2017: zklamání roku
V Síle musí existovat rovnováha. Jakkoli jsme si celý herní rok 2017 naplno užili, v celé té krasojízdě se i tak vyskytlo pár nepříjemných hrbolků. Nechceme tady vypisovat nejhorší hry roku, nýbrž tituly, které třeba samy o sobě byly celkem zábavné, ale vzhledem k jejich značce nebo potenciálu jsme od nich čekali mnohem, mnohem víc. Pojďme teď společně prolít hořké slzy nad tím, co mohlo být, a nad tím, co jsme nakonec dostali.
Fight Club #357: Čučel
Druhý letošní Fight Club se pořád odehrával v informačním polosuchu, kdy se herní průmysl teprve probouzí a zase tolik se toho kolem nás neděje. Jenže ani to nám není překážkou, protože třeba Adam se nám pustil do zajímavě streamlinované stealth akce Never Stop Sneakin', zatímco Vašek sáhnul do úplně jiného soudku a vytáhl z něj český Attentat 1942.
GamesPlay – hrajeme parodii na Metal Gear Solid, stealth akci Never Stop Sneakin‘
Dean Dodrill si nás v roce 2012 získal povedeným akčním RPG Dust: An Elysian Tail a teď se vrací s podobně unikátním a neméně zábavným projektem. Se svojí novinkou Never Stop Sneakin’ debutoval na Switchi a snaží se oslovit nejen fanoušky a znalce série Metal Gear Solid. A dle našeho názoru se mu to daří výborně.
Retro GamesPlay – hrajeme Bioforge
V dobách kdy Origin nebyla distribuční platforma EA, kdy vládl Lord British a Windows 95 byla ještě velká neznámá, vyšlo Bioforge. Richard Garriott hru sice produkoval, ale klobouk dolů za kultovní klasiku patří Kenu Demarestovi, který hru programoval, produkoval a dovedl až k jejímu vydání v roce 1995.
Bývalí vývojáři z Rockstar oživují zrušenou 2.5D střílečku Hollowpoint
O velice nadějně vypadající plošinovce Hollowpoint jsme naposledy psali již před více než dvěma roky. Tehdy zaujala především svou hybridní hratelností, kdy jste se v prostředí pohybovali pouze zleva doprava, ale stříleli jste po celém prostoru kolem vás, tedy i do hloubky. Projekt byl loni zrušen, ale nyní se vrací díky odhodlání jiného studia.
Seven: The Days Long Gone - recenze
Seven: The Days Long Gone je zvláštní hra. Na jednu stranu demonstruje snahu o inovaci zažitých principů, zkouší prezentovat neotřelé přístupy a zpracování prostředí, ale ve skutečnosti se navzdory prvnímu dojmu jedná o až překvapivě tradiční záležitost. Příběh mistra zloděje na vězeňském ostrově nakonec žánry příliš nepřekopal, pouze je trochu míchá dohromady, a to ještě docela opatrně.
Vychází RPG Seven: The Days Long Gone s ambicí redefinovat žánr
Thiefem inspirované RPG Seven: The Days Long Gone má svůj hlavní vývoj u konce a od dnešního dne je k dostání na Steamu za v přepočtu 765 Kč. Vývojáři si tu kladli za cíl redefinovat žánr izometrických RPG her, kdy se automaticky počítá s dobrým příběhem, dialogy a jinými klasickými prvky, ale už ne s velkou volností v prozkoumávání prostředí.
Hob – recenze
Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?
