S herními protagonisty často strávíme desítky hodin, takže není divu, že nám dokážou patřičně přirůst k srdci. Ať už mají tvář vymodelovanou po slavné herečce, zajímavě pohnutý osud, přesvědčivý dabing nebo prostě jen uvěřitelně napsanou osobnost, s některými z nich bychom se v reálném životě chtěli kamarádit. Anebo se jim raději zdaleka vyhnout, byť se do našeho letošního žebříčku neprobojoval ani jeden záporák, což je možná trochu škoda. Koho bychom po svém boku chtěli mít při zombie apokalypse a nebo prostě jehož osud nás zaujal?

Pod hlavičku RPG by se dala zařadit celá spousta her, podle toho, za jak široký tenhle ctihodný žánr považujete. My se letos rozhodli výběr omezit specificky na hry, jejichž důležitou devizou je příběh, který pokud možno můžete svými činy nebo slovy sami ovlivnit. I do takové relativně stísněné ohrádky se nám nakonec vešlo pět titulů, které jsou sice navzájem velice odlišné, ale každý z nich má milovníkům kvalitního questování co nabídnout.

V Síle musí existovat rovnováha. Jakkoli jsme si celý herní rok 2017 naplno užili, v celé té krasojízdě se i tak vyskytlo pár nepříjemných hrbolků. Nechceme tady vypisovat nejhorší hry roku, nýbrž tituly, které třeba samy o sobě byly celkem zábavné, ale vzhledem k jejich značce nebo potenciálu jsme od nich čekali mnohem, mnohem víc. Pojďme teď společně prolít hořké slzy nad tím, co mohlo být, a nad tím, co jsme nakonec dostali.

Druhý letošní Fight Club se pořád odehrával v informačním polosuchu, kdy se herní průmysl teprve probouzí a zase tolik se toho kolem nás neděje. Jenže ani to nám není překážkou, protože třeba Adam se nám pustil do zajímavě streamlinované stealth akce Never Stop Sneakin', zatímco Vašek sáhnul do úplně jiného soudku a vytáhl z něj český Attentat 1942.

V dobách kdy Origin nebyla distribuční platforma EA, kdy vládl Lord British a Windows 95 byla ještě velká neznámá, vyšlo Bioforge. Richard Garriott hru sice produkoval, ale klobouk dolů za kultovní klasiku patří Kenu Demarestovi, který hru programoval, produkoval a dovedl až k jejímu vydání v roce 1995.

O velice nadějně vypadající plošinovce Hollowpoint jsme naposledy psali již před více než dvěma roky. Tehdy zaujala především svou hybridní hratelností, kdy jste se v prostředí pohybovali pouze zleva doprava, ale stříleli jste po celém prostoru kolem vás, tedy i do hloubky. Projekt byl loni zrušen, ale nyní se vrací díky odhodlání jiného studia.