Recenze
Company of Heroes 3 – recenze krále akčních strategií
20. 2. 2023
|
Jakub Malchárek
Návrat v plné polní
The Last of Us: Part I – recenze PC verze konzolové legendy
30. 3. 2023
|
Jakub Malchárek
Konverze bez lásky a péče
Call of Duty: Black Ops 6 – recenze nového dílu největší akční série
29. 10. 2024
|
Michal Krupička
Když je kampaň delší a multiplayer akčnější
Prince of Persia: The Lost Crown – recenze důstojného návratu slavné značky
11. 1. 2024
|
Pavel Makal
Když je princ v nesnázích
Sins of a Solar Empire II – recenze vesmírné strategie
16. 8. 2024
|
Jakub Malchárek
Hříchy ve vesmíru
Dungeons of Hinterberg – recenze akční adventury z magických Alp
29. 7. 2024
|
Šárka Tmějová
Netradiční dovolená
Flintlock: The Siege of Dawn – recenze povedené akční adventury
22. 7. 2024
|
Jakub Malchárek
Bůh války
Stalker: Legends of the Zone Trilogy – recenze konzolového portu
13. 3. 2024
|
Jakub Malchárek
Do Zóny s gamepadem
Sea of Stars – recenze jednoho z nejlepších JRPG roku
30. 9. 2023
|
Michal Krupička
Když se skloubí nostalgie s novými nápady
Layers of Fear – recenze předělávky hororu s krásnou grafikou
19. 6. 2023
|
Jakub Žežule
Generálka před remake Silent Hill 2
Victoria 3: Voice of the People – recenze francouzského rozšíření
27. 5. 2023
|
Ondřej Rolník
Máte rádi ukecané eventy?
The Lord of the Rings: Gollum – recenze nefalšované katastrofy
25. 5. 2023
|
Václav Pecháček
Nevytrpěl si toho Glum už dost?
The Last Case of Benedict Fox – recenze okultistické metroidvanie
12. 5. 2023
|
Patrik Hajda
Jen mysl člověka je takhle spletitá…
Ash of Gods: The Way – recenze taktického karetního RPG
10. 5. 2023
|
Zbyněk Povolný
Počtvrté a stále skvěle
Knights of Honor II: Sovereign – recenze přístupné středověké strategie
9. 1. 2023
|
Pavel Skoták
Solidní pokračování se vším všudy
The Last Guardian - recenze
6. 12. 2016
|
Jan Olejník
Rok 2016 je plný překvapení, milých i nemilých. Kdo by to byl čekal, že s rozestupem jen pár dnů se dočkáme hned dvou her, na jejichž dokončení se čekalo téměř celou dekádu. Final Fantasy XV dopadla nadmíru dobře, o to zajímavější je podívat se i na příběh malého chlapce a jeho neobyčejného zvířecího parťáka. Jen se obávám, že The Last Guardian nebude patřit k těm milým překvapením.
Rock of Ages - recenze
25. 9. 2011
|
Vilém Koubek
Občas se na herním trhu objeví anomálie. Hra, která sice na první pohled nevypadá jako nic, co jste kdy viděli, ale přesto působí dostatečně soudržně na to, aby vás přesvědčila, že tam uvnitř jede podle vlastní logiky a tudíž není ani z daleka tolik šílená, jen vy ji prostě nechápete.
Warhammer 40,000: Rogue Trader – Lex Imperialis – recenze rozšíření se superpoldou
7. 7. 2025
|
Aleš Smutný
S odznakem, pistolí a kyberpsem
The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze
11. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.
Ghost Recon: Shadow Wars - recenze tahovky od tvůrce X-Com
13. 4. 2011
|
Jan Vitík
Jméno amerického spisovatele Toma Clancyho je asi většině hráčské veřejnosti alespoň minimálně známé. Ale co takový Julian Gollop? Nevíte? Tak to zkusíme obráceně. Starší z vás si jistě pamatují na oceňované hry UFO: Enemy Unknown (1994) nebo X-COM: Apocalypse (1997). A právě jejich tvůrcem je britský vývojář Gollop, aktuálně zaměstnaný v kancelářích Ubisoftu v Sofii, kde pracoval na launchovém titulu pro Nintendo 3DS. Když se tato informace poprvé objevila, vzbudila velká očekávání, protože titul Tom Clancy's Ghost Recon: Shadow Wars měl patřit do stejné žánrové škatulky jako jeho předchozí mistrovská díla, tedy taktických tahových strategií.
Stalker 2: Heart of Chornobyl – recenze vymodleného návratu do Zóny
20. 11. 2024
|
Jakub Malchárek
Přenádherný piknik
Halls of Torment – recenze nástupce Vampire Survivors inspirovaného prvním Diablem
7. 10. 2024
|
Michal Krupička
Čas se proměnit v magickou atomovku
Crusader Kings III: Legends of the Dead – recenze morového datadisku
19. 3. 2024
|
Aleš Smutný
Chrlení krve na několikero způsobů
Sons of the Forest – recenze nádherného survivalu s tíživou atmosférou
6. 3. 2024
|
Pavel Makal
V lese, jó, v lese, na jehličí!
The Bookwalker: Thief of Tales – recenze adventury s dechberoucím světem
29. 6. 2023
|
Patrik Hajda
Svět knih v nevídané podobě
Grand Ages: Medieval - recenze
9. 10. 2015
|
Václav Pecháček
Když se člověk zamyslí nad tím, co mu obvykle nabízí běžná středověká strategie, obvykle mu z toho vylezou řady obrněných rytířů, jejichž stehna obepínají mohutné válečné oře a všude se blyští nejrůznější pichlavé nástroje války. K tomu může bez většího váhání přihodit smrduté sedláky, na které se stačí křivě podívat a oni prchnou z bojiště jako smečka pozoruhodně tupých zajíců. No dobře, to je přehnaná generalizace, kterou kladu na vrub své obsesi Medieval II: Total War. Ale navzdory tomu, že názvem a fontem jako kdyby mému oblíbenci z oka vypadl, Grand Ages: Medieval je úplně jiné zvířátko.
Aura: Fate of the Ages - recenze
16. 7. 2004
|
Redakce Games.cz
Už jste dohráli Schizm II a dali byste si nějakou další adventuru s logickými hádankami? Ale beze všeho. Jmenuje se Aura: Fate of the Ages a opět je určena pro trpělivé hráče, které baví řešit komplikované hlavolamy.
Children of Morta – recenze
11. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Něco vám povím. Bergsonovic rodinka, to je tedy povedená partička. Zkáza v podobě „corruption“ se světem šíří rychleji než v českém fotbale – a oni chtějí s touto zkázou nejen bojovat, ale také najít její zdroj a vymýtit ji! Jsou přesvědčeni, že společnými silami dosáhnou úspěchu. Od toho přece rodina je.