Recenze

Assassin's Creed Unity - recenze

Ulice jsou plné a na náměstích se vedle sebe tísní bez nadsázky stovky lidí. Většina Pařížanů se jen tak prochází (pokud tedy zrovna neprotestují a nestávkují, jsme přeci ve Francii), ale tuhle pokřikuje obchodník, támhle fidlá houslista, občas zakopnete o nuzného žebráka a vyhlášená kavárna na břehu Seiny praská ve švech. O kousek dál huláká politický řečník, vedle si někdo přivydělává pucováním bot, sem tam se kolem vás dokonce mihne pes, popřípadě prchající kapsář. A ta architektura! Notre-Dame bere dech. Paříž na konci 18. století je úžasné prostředí a Ubisoft, ne náhodou francouzského původu, jej zpracoval neméně úžasným způsobem. Akorát do něj tvůrci zapomněli nacpat stejně úžasnou hru.

Legendary: The Box - recenze

Naděje. Ta jediná zůstala na dně skřínky, ze které Pandora kdysi vypustila zlo a choroby. Scénář se opakuje a velkoměsto v epickém úvodu pohltí pekelná monstra. Stane se i tato FPS legendární? + VIDEO

Hero X - recenze

Superhrdinové jsou realizací nietzschovského snu o nadčlověku a pěkně tuhým oříškem pro herní průmysl. Recenze odhaluje přednosti a slabosti nejnovějšího pokusu o zachycení super-života.

Destiny: The Dark Below - recenze

Bungie se povedlo s MMO střílečkou Destiny úspěšně rozdělit hráčskou obec na ty, kteří mají s kým hrát online, a na ty, co se spoléhají na matchmaking. A s prvním z dvojice již ohlášených datadisků se propast mezi oběma skupina ještě prohloubila.

Goodbye Deponia - recenze

Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.

Evoland - recenze

Ať už patříte mezi herní veterány nebo ne, možná na YouTube sledujete video kompilace či dokumenty, které mapují historii interaktivní zábavy. Už ze základní školy ale všichni víme, že z pouhého přednesu si člověk toho dějepisu příliš nezapamatuje, protože vědomosti se do hlavy nejlépe vryjí autentickými zážitky. Právě proto přichází ke slovu Evoland. Nejde sice o stroj času, tak daleko to francouzští tvůrci ze Shiro Games nedotáhli, ale je to hra o hrách.

WoW: Burning Crusade - recenze 3.část

Po čtvrtroce hraní se v poslední části seriálu věnujeme novým instancím, hrdinskému módu, jiným prvkům sloužícím ke zpřístupnění svátečním hráčům a PvP bojištím či arénám.

Úchvatné premiérové obrázky z Gothic III

Známý hardcore pařan Andrej Anastasov nazval v leveláckém rozhovoru Gothic II jednou z nejlepších her za poslední roky.

Conglomerate 451 – recenze

Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.

Shadowhand – recenze

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby flashovky a hry v prohlížeči měly příběh? Všechna ta spoj tři plná středověkých bitev, shoot ‘em up o generačních konfliktech, tetris doplněný o tragické osudy starobylých civilizací… Totiž, já nad tím doteď taky nepřemýšlela. Ale tvůrci kombinace karetní hry s vizuální novelou Shadowhand si na tom postavili živobytí.

1-2-Switch – recenze

Nintendo Wii mělo Wii Sports, výbornou a dodnes vzpomínanou kolekci sportů, která skvěle demonstrovala schopnosti konzole, byla nekonečně zábavná a s konzolí jste ji dostali gratis. Nintendo Wii U mělo Nintendo Land, o něco slabší kompilaci miniher, která ale v konečném důsledku také slušně ukazovala vlastnosti Wii U a většina lidí ji také dostala gratis v rámci Premium bundlu. No a Nintendo Switch má 1-2-Switch, bizarní směsku 28 hříček, která se brzy přejí, někdy ani pořádně nefunguje a gratis ji nedostane nikdo, neboť autoři si ji cení na přepálených 1 299 Kč.

Mother Russia Bleeds - recenze

Policisté v zimních uniformách se chichotají mému utrpení, zatímco hromotluk, jehož modrá kůže je jako deník každodenního života v gulagu, se ze mě snaží dostat duši. Prozatím pěstmi. Štětky s pěnou u úst běhají po ulicích a snaží se bodnout normální lidi stříkačkami s drogou. Otroci v sado maso klubech si hrají na psy i prasata. Kombajn, který běžně sklízí řepku, sklízí lidská těla. Pod vlivem silných halucinogenů se snažím obrátit si kůži vzhůru nohama, protože se mi její vnější strana příliš nezamlouvá. Navzdory tomu není čas otálet. Matička Rus krvácí a revoluce nepočká.

Stellar Blade – recenze PC verze

Lascivní řežba na nové platformě

The Wolf Among Us: Cry Wolf – recenze 5. epizody

„Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec,“ zaznělo v recenzi čtvrté epizody The Wolf Among Us. Evidentní to možná bylo, ale skutek utek a velké finále je překvapivě… nepřekvapivé. Více než kdy jindy teď ke slovu přichází osobní preference či pocity, protože The Wolf Among Us, na rozdíl od 99 procent herní produkce, nespoléhá na tradiční herní mechaniky a v prvé i druhé řadě sází na příběh a postavy. Holt filmová adventura. Subjektivní hodnocení stylem „líbí - nelíbí“ je v tomto případě trefnější než snaha o objektivní hodnocení „dobrá - špatná“.

Ascendant - recenze

Život je samé legrační klišé. Ve fotbale se třeba říká: „Je třeba uplatnit tvrdost v rámci pravidel.“ Nejpikantnější na téhle radě samozřejmě je, že se porušuje asi stejně často, jako zaznívá. Akční plošinovka Ascendant, přestože s běháním po krátce střiženém trávníku nemá zdánlivě nic společného, nutí člověka porušovat pravidla ve stejné míře. Kdo zůstane čestný v boji, když má pouze zlomek vteřiny na rozhodnutí? Fauly ale v Ascendant obvykle znamenají velkou herní katastrofu, protože se místo penalt rovnou kopou hroby. 

Mario Golf: World Tour - recenze

Na letní olympijské hry se vrátí po 122 letech golf. Zarputilí sportovci kroutí hlavou, co že se tahle společenská radovánka cpe na největší sportovní událost roku 2016. Golf už ale není jen elitářskou zábavou. Široká veřejnost k němu již také přičichla, a pojme-li se šikovně, zaujme i totálního golfového analfabeta. Jen se podívejte na Mario Golf: World Tour, které chytlo i mě, člověka, jenž za vrchol golfové zábavy považuje drandění v elektrických kárkách.

1954: Alcatraz - recenze

Stejně jako v kterékoli jiné profesi, i jako herní vývojář toho dříve nebo později začnete mít plné zuby. Třeba Ken Levine by o tom mohl rovnou psát romány. Není ale zdaleka jediný, koho dostihla tvůrčí krize. Zatímco někdo zavírá krám, jiný se to snaží překonat experimenty a rozpačitými odskoky k netypickým žánrům.

Might and Magic Heroes VI: Odstíny temnoty - recenze

Máte fungující značku. Máte zázemí dokonale zpracovaného pokračování a máte i samostatně hratelný datadisk. Co víc si po odpočinku od klasické hry můžete přát! Vítejte opět ve světě Might and Magic Heroes VI, který skrze datadisk Odstíny temnoty dává prostor temným elfům.

Rock Band - mega-recenze

Ne každý, kdo by chtěl provozovat hudební skupinu, si to může dovolit. Ale snad každý takový má aspoň televizi a díky Rock Band může mít vysněnou rockovou skupinu u sebe doma. Seberte tři kámoše, rozdělte si kytaru, basu, bubny a mikrofon, a pusťte se do

Halo 2 Vista - recenze

Kybernetický voják Master Chief a elitní mimozemský válečník Arbiter. Střet dvou civilizací, které mají společnou jedinou věc – násilné řešení konfliktů. Vyplatí se kvůli bitvě o přežití změnit operační systém?

Splinter Cell Double Agent - mega-recenze

Tajný agent čelí největší výzvě svého života, kdy se musí rozhodnout mezi vlastním svědomím a povinností. Která strana jeho povahy převáží? Cit pro spravedlnost nebo chladnokrevná profesionalita? To si zvolíte jen vy sami!

Cthulhu Saves the World - recenze

Cthulhu zachraňuje svět? Cože? Toto ztělesnění zla, že by mohlo mít dobré úmysly? Je Cthulhu úplatné? Nebo snad zachraňuje svět, a neví o tom? Jak to tedy je? V tom bude určitě nějaká kulišárna!

Mass Effect 2 - recenze

Strhující sebevražedná výprava na hranice vesmíru bez nadsázky zapadá mezi klasiky herní, filmové i knižní tvorby – místy téměř hraničí s nefalšovaným uměním.