Rok 2024 by se dal nazvat rokem, kdy nastal soumrak hrdinských stříleček, který byl na svém vrcholu v roku 2016, kdy blizzardí Overwatch získal titul Game of the Year. Letos se svojí hrdinskou střílečkou přispěchala se značným zpožděním Sony, její Concord se dá považovat za čirou katastrofu a fiasko, které mělo doslova jepičí život. Overwatch 2 je mezi fanoušky také vnímaný spíše negativně, a tak se žánr vydalo zachránit čínské studio NetEase společně s Marvelem.
Rozhodli se tím splnit sen mnoha komiksovým nadšencům, kteří vedou od nepaměti horkokrevné debaty o tom, jaký hrdina je nejlepší a proč je například Spider-Man schopen nakopat pozadí Iron Manovi. Na některé z těchto palčivých otázek už několik let odpovídá filmový Marvel Cinematic Universe, ale tomu se ve čtvrté fázi zatím hrubě nedaří naplnit očekávání z let předchozích.
Kopie Overwatche?
A teď na scénu nastupují Marvel Rivals. Hra, která je rozhodně podobná Overwatchi, ale na první pohled působí svěžejším dojmem, obzvlášť když ji začneme srovnávat s Overwatchem 2. Srovnávání s hrami podobného zaměření se vyhnout nejde, ale takhle na začátku si můžeme s naprostou upřímností říct, že Marvel Rivals nejsou prachsprostým klonem, ale spíš čerstvou reinkarnací toho dobrého se špetkou vlastních nápadů. Navíc je hra v základu zcela zdarma a platíte pouze za kosmetické předměty, pokud chcete.
A co to tedy vlastně jsou Marvel Rivals? Týmová střílečka, kdy proti sobě stojí týmy o šesti hráčích. Každý z nich se chopí otěží jednoho z hrdinů se specifickými schopnostmi a vydá se do boje. Zápas většinou probíhá tak, že jeden tým útočí nebo tlačí nějaký vůz na místo určení a druhý se mu v tom snaží zabránit. Druhý typ souboje pak spočívá v tom, že se oba týmy přetlačují o získání jednoho bodu na mapě. Kdo zůstane v držení tohoto bodu nejdéle, vítězí.
Dostupných je aktuálně 33 hrdinů a všichni jsou od prvního okamžiku odemčeni pro všechny hráče, což je věc, která mě obrovsky potěšila. Žádná z postav není schovaná za battle pass nebo za přímým paywallem. Vnímám to jako obří rozdíl oproti tomu, co teď předvádí Blizzard se svým Overwatchem. Číslo 33 je pro začátek hry monstrózní. Jen pro představu - první Overwatch startoval s 21 hrdiny, přičemž momentálně má postav víc než dvojnásobek.
zdroj: NetEase
Velká porce (nevyvážených) postav
Počet hrdinů je sice impozantní, ale když si vezmeme velikost marvelovského vesmíru, představuje kapku v moři. A to je obří výhoda, kdy mají autoři v rukách takřka nepřeberné množství nového obsahu, který mohou v následujících letech dávkovat. A bude to potřeba, protože rozhodně není všechno zlato, co se třpytí. Ne všichni hrdinové jsou si rovni.
Postavy se v základu dělí do tří rolí. Vanguard, který plní roli přední linie a vydrží nejvíce poškození. Mezi Vanguardy patří třeba mutant Magneto, supervoják Captain Amerika nebo čaroděj Doctor Strange.
Druhou třídou jsou Specialisté, což jsou léčitelé, kteří se starají o to, aby ostatní postavy přežily na bojišti co nejdéle. Mezi nimi najdete Strážkyni galaxie Mantis nebo lstivého obra Lokiho.
Nejrozšířenější skupinou jsou pak Duelisté, kteří se starají o většinu poškození. Je to nehranější třída, protože také nabízí nejvíce oblíbených postav. Každý chce hrát za Spider-Mana, Iron Mana nebo Punishera.
Právě nepoměr počtu hrdinů v jednotlivých třídách a jejich oblíbenost vidím momentálně jako jeden z největších neduhů celé hry. Tanků je osm, drtivá většina z nich patří k nejpopulárnějším hrdinům celého Marvelu. Oproti tomu healerů je sedm a nabízejí z populárních postav pouze Lokiho a Rocketa. Zbytek jsou DPS, kde si každý najde nejméně tři až čtyři favority.
Není proto divu, že se lidem nechce hrát za Specialisty, protože třída sama o sobě není tak herně atraktivní, ale absence prémiových postav jejich oblíbenosti také moc nepřidává.
Chaos na bojišti a týmování
Nejvíce problémů ale způsobují hráči samotní, protože při matchmakingu nejsou jednotlivé třídy zamčené, takže nikdo nemusí hrát tanka ani healera. Proto většina her momentálně vypadá jako totální chaos, kdy na jedné straně stojí úplně nesourodý tým šesti Duelistů, na které na druhé straně úplně v pohodě stačí jeden Vanguard se Specialistou v zádech. S podobnými problémy se potýkaly i jiné hry podobného ražení. Uvidíme, jestli do balancu časem vývojáři budou chtít sáhnout a přikážou hráčům týmové kompozice, nebo nechají hru v momentálním chaotickém módu.
Zajímavě působí speciální schopnosti a vlastnosti s názvem Team-Up, efekt, kdy se dva spřátelení hrdinové spojí a dostanou nějaký bonus navíc. Hrdinové totiž milují týmovou spolupráci, a tak máme několik předdefinovaných skupin, kdy jeden či oba daní hrdinové dostanou určitý bonus. Jeden je vždycky spouštěč a druhý (může jich být i více) z toho těží. Například když se v jednom týmu objeví Thor, Captain America a Storm, tak vládce hromu propůjčí své schopnosti kolegům. Což se v praxi projeví tak, že Captain America má najednou elektrický štít a Storm vládne větší elektrickou silou.
Některé další Team-Upy přidávají pasivní efekty či pomáhají s pohyblivostí hrdinů. Třeba Groot může nést na zádech Rocketa či Jeffa. Rocket zase na chvíli aktivuje nekonečnou munici pro zásobníky hrdinů Punishera a Winter Soldiera. Právě balanc těchto speciálních schopností může být alfou a omegou všech hodnocených her. Spider-Man používající Venomovy symbiotické schopnosti může jinak vyrovnanou hru snadno překlopit právě na vaši stranu.
Úpravy balancu si určitě zaslouží i některé postavy sami o sobě. Někteří Duelisté jsou opravdu nepříjemní. Takový Iron Fist s quadra jumpem a pasivní schopností pronásledovat takřka kohokoliv kamkoliv je otravný a frustrující. Obzvlášť když hrajete za léčitele. Ale i ti mají svou představu pekla a tou je Jeff s ultimátní schopností, kdy dokáže sežrat celý tým, aby následně spáchal sebevražedný skok z mapy i s veškerým obsahem svého žaludku.
zdroj: NetEase
Střílečka bez zbraní a střílení
Musím uznat, že jsem se chvíli musel sžívat se samotnou hratelností a akcí. Hra totiž v mých očích dělá dvě věci trochu jinak než tradiční hrdinské střílečky. Spousta postav nestřílí ze zbraní, ale z rukou. Jde spíše o pocitovou věc, kdy mi dělalo zpočátku potíže vnímat dobře svoji střelbu, prostě mi chyběl pocit, že moje postava drží zbraň. Místo toho střílet projektily z rukou byl velký nezvyk. Nejedná se o klad ani zápor, jen o takové pomrknutí, že je to trochu neobvyklé.
Druhá odlišnost je za mě stoprocentní klad. Marvel Rivals má velké množství hrdinů, kteří vůbec nestřílí a jejich devízou jsou útoky z blízka. Ve frenetické akci to mají tyto postavy sice složitější, ale o to zábavnější jsou. Zmiňoval jsem už Iron Fista, který je díky své mobilitě sakra nebezpečný. To samé se dá říci i o Spider-Manovi. Mně se hrdinové na blízko líbí a najdeme je jak mezi Vanguardy, tak mezi Duelisty. Líbí se mi, že autoři ctí komiksové reálie a nevidíme tak Thora metat z rukou blesky, ale hezky ho necháme drtit nepřátele mocným kladivem Mjolnir.
Na první pohled se může zdát, že postavy na ruční potyčky jsou v lehké nevýhodě, ale leckdy je opak pravdou. Takový Captain Amerika pěstní šarvátky nabourává svým štítem, který nejenomže pohltí velkou porci poškození, ale je taky schopen odrazit drtivou většinu útoků na protivníka, a to včetně ultimátních schopností. Každá z postav má něco, čím může zvýhodněné střelce překvapit.
Malý počet map, velká míra destrukce
Každá z postav má také skrytý systém levelování. Hraním postupně odemykáte až čtyři úrovně postavy. Po splnění opakovatelných cílů a sběru speciálních bodů získáte za odemčení nového levelu různé kosmetické serepetičky spojené s danou postavou. Je škoda, že za finální level to není specifický skin, ale i tak je dobré, že jste nějak odměněni za hraní postavy.
Jestli se mi něco na Marvel Rivals nelíbí, tak je to počet map. Těch je pouze osm, rozesetých do pěti regionů. Představoval bych si jak větší počet map, tak regionů, protože míst, kam se Marvel Rivals mohou vydat, je nepřeberné množství. Uvidíte třeba Asgard nebo planetu symbiontů Klyntar. Jen těch možných míst je takové množství, že se mi zatím zdá jejich počet opravdu zbytečně malý.
Navíc spousta map na ve mně vzbuzuje až klaustrofobický pocit. Uličky jsou opravdu úzké a mapy nejsou kdovíjak rozmanité. Což chápu jako tvůrčí záměr, protože autoři přispěchali s další relativně neobvyklou věcí, kterou je zničitelnost prostředí. Plus minus třetina každé mapy se dá rozbourat k nepoznání, což pomáhá fantasticky udržovat dynamiku jednotlivých her.
Pryč byla má klaustrofobie, když jsem zjistil, že rozbouráním jedné stěny se mi otevře další kus cesty, kdy se mohu protivníkovi dostat nepozorovaně do zad. Nebo takové rozbití mostu, které vám znemožní pohodlný ústup do bezpečných pozic, dokáže hrou v jednu chvíli pořádně zamíchat. Pryč je možnost schovávání se se sniperem na špatně dostupné pozici. Chytří hráči prostě okolí rozbijí takovým způsobem, že se schovat nedá nikde.
zdroj:
NetEase
Takhle má vypadat launch online hry
S tím souvisí i další prvek hry, kdy na jednotlivých mapách fungují interaktivní eventy. Občas se rozbité prostředí obnoví. Na planetě symbiontů si zase můžete postavit slizké mosty, když střelíte do správných bodů. V Asgardu zase vytvoříte neprohlédnutelnou mlhu, která zahalí vaše další počínání. Dokázal bych si tu interaktivitu představit ještě větší, ale rozhodně je tohle dobrý tah, jak udržet jednotlivé hry atraktivní a pokaždé trochu jiné.
Co mne ale velice příjemně překvapilo, byl release samotný. Hra běží naprosto fenomenálně od prvního okamžiku spuštění. Žádné lagy, pády a propady FPS. Od první minuty se dalo zkrátka hrát bez sebemenšího zádrhelu, což jsem nezažil, ani nepamatuju. Hru jsem recenzoval na PlayStationu a vím, že na PC občas k nějakým zádrhelům dochází, ale i tak si dovolím označit start Marvel Rivals jako neskutečně a nečekaně vyladěný. Překvapily mě i načítací časy, které jsou ultrarychlé a na hru se nečeká více jak 5 vteřin.
Přívětivá monetizace a skrytý příběh
Esteticky se jedná o čistě komiksovou záležitost. Vizuál postav mi velmi připomíná posledního animovaného Spider-Mana s podtitulem Across the Spider-Verse. Rozhodně to není taková malebná a vyhlazená grafika jako je u Overwatche, ale musím říct, že tato vizuální stránka mi je vlastně bližší, protože je pro mě více komiksová a ctí kořeny, ze kterých vychází. Jednotlivé postavy vypadají opravdu zdařile a fanouškům nabízí neméně povedené skiny, které pravověrným milovníkům MCU určitě udělají radost, protože navazují na filmové představitele hrdinů.
Na začátku jsem se zmínil o monetizaci, která je pro hráče více než přívětivá - veškerý herní obsah je zdarma. Samozřejmě existuje battle pass, který nabízí kosmetické záležitosti od skinů až po profilové ikony. Zajímavé je to, že po skončení sezóny vám battle pass nezmizí a můžete ho dokončit kdykoliv, nehledě na sezonu. Autoři se snaží jít hráčům co nejvíce na ruku.
Úplně na konec recenze bych chtěl zmínit, že Marvel Rivals mají příběh. Základní premisa je taková, že se hrdinové ocitají uprostřed boje nebezpečného Dr Dooma s jeho ekvivalentem z universa 2099. To samo o sobě není zajímavé, ale plněním úkolů odemykáte různé mikropříběhy, které doprovázejí pěkné tapety a doprovodné textíky. Různé denní a týdenní aktivity nejsou tak jen způsobem, jak nahrabat měnu, ale díky nim si odemykáte i zajímavosti ze světa Marvel hrdinů. Což rozhodně kvituji.
