Recenze

STALKER - shrnutí první recenze

Zatím pouze pár žurnalistů smělo nahlédnout pod sarkofág až do samotného nitra reaktoru bývalé černobylské elektrárny. Německý GameStar patřil mezi ně a my víme, jaké poznatky ho vedly k udělení skóre...

Rayman Raving Rabbids - recenze

Vhodným tipem na vánoční dárek jsou Šílení králíci pro Wii i PC. Nejde o regulérní pokračování arkády Rayman, nýbrž o malou odbočku s desítkami miniher, které opět dokazují výjimečnost senzorového ovládání.

Clive Barker's Undying - recenze

Spisovatel Clive Barker potvrdil svou pověst a také díky němu je Undying nejlepší hororovou střílečkou všech dob.

Grand Ages Rome - recenze české verze

Zdá se, že téma budování starověkého Říma je pro řadu vývojářů stále nevysychající studnicí námětů. Je ale možné už z několikrát vyždímaného prádla vymačkat něco dalšího?

Star Trek: Legacy - recenze

Měla to být nejlepší herní adaptace Star Treku. Plnohodnotný DirectX9 engine, spousta vychytávek a především obsažení všech epoch od dob původního seriálu z hlubokého vesmíru. Ale ve skutečnosti jde o...

Crashday - recenze

Měla to být předělávka starých dobrých Stunts, která překoná Trackmanii přidáním zbraní a šílených módů, díky nimž nabídne čtyřfázové motoristické orgie, prokládané šokujícími explozemi kerosinu. Kéž by tomu tak bylo...

Neverwinter Nights - recenze

Tvůrci legendární série Baldurs Gate nám konečně naservírovali další očekávané RPG Neverwinter Nights, které vychází z třetí edice pravidel Dungeons & Dragons a potěší nejen singleplayerem.

Baldur’s Gate III – průběžná recenze

Jako hrát fakt dobrý dračák

Days Gone – recenze

Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.

Vampyr – recenze

První světová válka končí a nad londýnským obzorem bude brzy svítat. Důvodů k radosti byste však mnoho nenašli. Sluneční svit odhalí prázdné ulice neutěšeného města svíjejícího se v křečích epidemie španělské chřipky. A jako by to nestačilo, v temných stínech se plíží další, daleko horší hrozba. Na toto jeviště vstupuje Jonathan Reid, prominentní chirurg a přední britský specialista na transfúze, který se právě probudil ve zkrvavené košili na hromadě mrtvol a netuší, co se mu stalo. Vítejte v akčním RPG Vampyr od tvůrců oceňované adventury Life is Strange, studia Dontnod.

PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze

PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.

Company of Heroes CZ - mega-recenze

Říkali jste si, že se v přemíře RTS z 2. světové války už nedá vymyslet nic, co by vás vyloženě strhlo? Ale kdeže, rezervy tu byly a prakticky beze zbytku jich dokázalo využít CoH. Přesvědčte se sami v první české recenzi!

Desperados 2 - exkluzivní recenze

Pokračování asi nejslavnější hry z Divokého západu podlehlo neúprosným trendům moderní doby a tak si v ní užijete více akce ve třetím rozměru. Přesto neztratila nic na atraktivnosti a opět potrénuje vaše mozkové závity.

Skull and Bones – recenze

Yohoho! Yohoho?

Blackhole – recenze české hardcore plošinovky

Loni v dubnu oznámená a nedávno vydaná plošinovka Blackhole (homepage, Steam) od FiolaSoftu dokazuje, že i malé české studio může vytvořit kvalitní projekt na světové úrovni. Odérem komunitního projektu zahalený Blackhole svým vývojářům rozhodně ostudu nedělá, i když to s avizovaným postavením hratelnosti na řešení logických hádanek není tak žhavé, jak by se na první pohled mohlo zdát. 

Metal Gear Solid V: Ground Zeroes - recenze PC verze

Zdá se mi to skoro neuvěřitelné, že od doby, kdy jsem na PC naposledy hrál Metal Gear Solid, uplynulo jedenáct let. PC verze Metal Gear Solid 2: Substance se tehdy nevyhnula několika klasickým neduhům konzolových konverzí – na klávesnici byla hratelná jen se štědrou dávkou trpělivosti, na kartách od ATi byly „humorné“ problémy s vykreslováním, a jestli si dobře vzpomínám, instalovala se hra snad hodinu. O to více jsem byl zvědavý na to, jak se podařilo Kodžimovi a jeho týmu zvládnout PC verzi Metal Gear Solid V: Ground Zeroes. A mám pro vás dobré zprávy: zklamání se nekoná! Naopak.

Bound by Flame - recenze

Jestli Bound by Flame, akční RPG moderního střihu, na něco útočí skutečně bez zábran, pak je to hráčova schopnost rozlišovat klišé od originality a staré pořádky od inovací. První se týká příběhové složky hry, druhé zas akční hratelnosti. Obojí dohromady míchá nové dobrodružství od studia Spiders tak zvláštně nešikovným, ale zároveň i chytrým způsobem, že novinku lze považovat zároveň za zbytečný brak i osvěžující herní sprchu. Co si z toho ale vybrat?

Guitar Hero II - mega-recenze

Coby rocková hvězda, která se skutečnou kytarou v ruce objíždí virtuální kluby, začnete hudbu vnímat úplně jinak než dosud. To vše díky hře vhodné na večírky s přáteli, jejíž nápad je v době stagnujících žánrů oživením.

War on Terror - recenze

Svět svobody a lidské sounáležitosti, bez snědých pánů se samopaly. Takový ráj na Zemi máte možnost vybojovat v další RTS variaci na vděčné téma boje proti terorismu, opepřeného o trochu fiktivního „co kdyby…“

Letopisy Narnie (Chronicles of Narnia) - recenze

Ve skříni se dají nalézt různé věci. Vánoční dárky, staré ponožky, schovaný příbuzný, Saša nebo jednoduše oblečení. Ale v téhle skříni, tam najdete rovnou celý pohádkový svět Chronicles of Narnia podle knih a filmu.

Chrome CZ - recenze

Chrome je ve své podstatě klasickou sci-fi střílečkou, i když v mnoha směrech je vidět, že autoři to chtěli dotáhnout někam výš a překonat konkurenci jako Unreal II. Povedlo se jim to? A jaká je česká verze?

Alder’s Blood – recenze

Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.

Valkyria Chronicles 4 - recenze

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Yakuza Kiwami 2 - recenze

Takovou úrodu, jakou zažívají hráči japonské série her Yakuza, by ocenili v současné době snad všichni. Jak na běžícím pásu totiž vycházejí nové nebo předělané hry ze světa japonské mafie a jedna vedle druhé dělají sérii skvělé jméno. A tak zatímco svět čeká na novou značku tvůrců série, na níž prý pracují, je hráčům předložen alespoň remake druhého dílu - Yakuza Kiwami 2. A jde o remake s velkým R.

Mulaka – recenze

“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.

Antihero – recenze

Od posledního Thiefa už zase utekla spousta let, a s jakou kradmostí se zahalený zloděj zjevil, tak zase zmizel. Přitom je to tolik lákavé téma, které si zaslouží další díl, ale klidně i nový přístup v jiném titulu jiného studia. To se samozřejmě děje, ovšem většinou jen na poli malých indie her. Do této kategorie spadá nyní již i „deskovka“ Antihero, která na umění zlodějství nahlíží z docela jiné perspektivy. A není to tak dobré, jak to na první pohled vypadá.

Inside - recenze

Šest let trvalo čekání na duchovního nástupce kultovní arkády Limbo. Prostřednictvím Inside se podruhé narodila čarokrásná směs snadno pochopitelné hratelnosti a dech beroucí atmosféry. A tentokrát je vše dozdobeno i špičkovou technologií. Inside je pastvou pro oči a zásobárnou emocí, ale musím si rýpnout, že zážitky mohly být delší, příběh určitější a design levelů dramatičtější. Inside není úplně dokonalá, ale stále je famózní.

Battleborn - recenze

Není to MOBA, ani střílečka. Není to Borderlands, ale ani League of Legends, a už vůbec to není spása Gearboxu. Co to je? Kočkopes s názvem Battleborn, který tak trošku dělá všechno, ale nic z toho pořádně. Tvůrci z Gearbox si tentokrát opravdu ukousli příliš velké sousto a na trh uvádí obsahově chudou hru, která fušuje do řemesla tak trošku Titanfallu, tak trošku úspěšným MOBA hrám, a leccos si půjčuje i z Team Fortress. Nic z toho ale skutečně neumí alespoň vzdáleně na podobné úrovni, jako její předlohy.