Rayman Raving Rabbids - recenze
7/10
zdroj: Archiv
Recenze

Rayman Raving Rabbids - recenze

17. 12. 2006 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Vhodným tipem na vánoční dárek jsou Šílení králíci pro Wii i PC. Nejde o regulérní pokračování arkády Rayman, nýbrž o malou odbočku s desítkami miniher, které opět dokazují výjimečnost senzorového ovládání.


Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 17.prosince 2006
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: anglická/prodávaná/Wii
Doba recenzování: 5 dnů

Obrázek zdroj: Archiv První hra, kterou jsem na Wii vyzkoušel, byl právě Rayman. Bylo to v létě na Games Convention v Lipsku a měl jsem z něj nadšené dojmy. Je to rovněž první plná hra, kterou jsem na Wii dohrál a věnoval se jí velmi intenzivně. Sice jsem po vybalení konzole chvíli testoval Wii Sports, ale po pár gemech v tenise a pěti jamkách golfu jsem do Wii zasunul DVD s rozháraným hrdinou. Lehce mě pobavil údaj na obalu s doporučením, že hra je vhodná pro děti od tří let, když jsem si předtím všiml, že na krabici s Wii se nachází stejné logo s číslovkou 7+. Když se data z DVD načetla, netrpělivě jsem odmáčknul logo Ubisoftu a po krátké inspekci stručného herního menu promptně zamířil do Story Mode.

 Hurá na piknik
Příběh Šílených králíků nehraje v podstatě žádnou roli, takže v krátkosti. Rayman vyrazil na piknik se svými modrými kamarády - Globoxy. Všichni se chvilku nerušeně cpou, ale znenadání se začne třást zem a přátelé jsou jeden po druhém unášeni zlotřilými králíky. Rayman neponechává nic náhodě a spěchá své malé oblíbence zachránit. Nicméně je zajat a svobodu pro sebe i ostatní musí vybojovat vpravdě gladiátorským způsobem. Každý den je totiž z cely vyveden do kolosea, kde bojuje o přízeň davu králíků ve čtyřech minihrách, jejichž splnění mu otevírá dveře k hlavnímu úkolu dne – osvobození jednoho z Globoxů. Dnů vedoucích ke svobodě je celkem patnáct.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Zpočátku na Raymana králíci v koloseu nenávistně bučí a dávají mu najevo pohrdání. Jeho osobní strážce ho každé ráno vyvede z cely, chňapne ho do obrovských rukou a vykopne do středu vroucího kotle. Nicméně jak se Rayman probojovává dál a dál, dav si získává na svou stranu. Králíci mu aplaudují, vystřelují rachejtle a do arény je uváděn velkolepým nástupem po červeném koberci s hudbou, dárečky v rukou ohromených králíků a poklonami z bachařovy strany.

Zmínil jsem se o cele. Ta je vaším domovem a hlavně jediným ukládacím místem. V cele jsou i další věci. Skříň s kupou oblečení, kterým si můžete Raymana vymódit k obrazu svému. Udělat z něj milou starou babičku nebo napomádovaného Elvise. Na záchodě se vám vrátí vzpomínky na uplynulý den a zdary či neúspěchy v jednotlivých úkolech, které lze napravit opětovným přehráním. Pak je tu jukebox, ve kterém si pouštíte písničky, které stejně jako oblečení získáváte za dokončené úrovně.

 Mini hry
Rayman je další z her, která má hlavně představit ovládání pomocí Wii-mote a nunčaku. Postupujete sice příběhem, který je však složen ze sedmdesátipěti kratších či delších mini her, z nichž se některé opakují a liší se pouze obtížností. Ubisoft dokázal z ovládání vytřískat maximum a využil velkého množství pohybů, které jsou senzory schopné zachytit, v manuálu se hovoří o třicetipěti. Není cílem popisovat každou úroveň, některé jsem nastínil v dojmech, ale pár příkladů neuškodí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Hříčky jsou různorodé: akční, logické, postřehové, paměť posilující, motorické a všemožné další. Akční vás nutí rychle kmitat s ovladači k dosažení vysokých rychlostí, například když máte vystřelit králíka supermana z drezíny nebo při dojení krávy. Zálibu jsem v nich ale nenašel, jsou velmi vysilující a docela nudné. Dál je to lepší. Třeba naklánění desky pomocí Wii-mote, na které je bludiště a v něm se pohybující kulička. Tu musíte dostat z bodu A do bodu B, aniž by vám spadla do díry. V jiném bludišti Rayman nese malé prase a s ním prochází na druhou stranu. Jak chodíte, tak se z reproduktoru umístěném na Wii-mote ozývá chrochtání, které značí, že před vámi číhá králičí mina, jíž je nutné se vyhnout.

Pak jsou tu naprosto úchylné věci, jako fackování dětského sboru. Místo zpěvu vždycky jeden z králíků rozmístěných ve třech řadách urputně řve. Wii-mote míříte na sbor a vaším úkolem je podle zvyšující se intenzity zvuku provinilce najít a profackovat. Velmi náročné na koordinaci je skákání přes švihadlo, kdy jednou rukou pohybem nahoru s Raymanem vyskočíte a druhou rukou musíte točit švihadlem. Pak tu máme závody na divokých prasatech, na přesnost zaměřené obkreslování předmětů, stříhání ovcí, střílení penaltových kopů, memorování zvukových sérií, létání a tak dále.

 Větší kousky
Kromě spousty krátkých mini her jsou tu dvě, které se opakují skoro v každém dni a jsou podstatně delší. První z nich je střílečka z vlastních očí ve stylu House of Dead. Neovládáte pohyb, ale s Wii-mote míříte, tlačítkem A střílíte, pomocí zatřesením nunčaku přebíjíte a mačkáním Z odrážíte útoky.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Akce se odehrává třeba na hřbitově, na pláži, ve futuristické základně nebo ve westernových lokacích. Právě ty posledně jmenované jsou nejzábavnější. Ve všech sice děláte to samé, ale nejlepší atmosféru mají městečka se saloony, nevěstinci a dostavníky. Po úrovních se povalují speciální předměty vylepšující vaší základní zbraň (přísavkovou pušku) nebo doplňující zdraví. Pak jsou to různá udělátka, která vám pomáhají se zbavit většího množství králíků, třeba vybuchující sudy nebo rádia, která ušáky nutí tančit a vy máte více času je zneškodnit.

Povedené jsou různé variace protivníků. Základní sestřelíte na jednu přísavku, ale pak jsou tu obrněnci – na hlavě hrnec, na břichu pánvičku - které udoláte až po vyprázdnění celého zásobníku. Další na řadě jsou tajní agenti alá Sam Fisher, kteří se nepříjemně kryjí za překážky a velmi rychle pálí, králíci kamikadze s výbušnými dárečky, těžko trefitelní skákači nebo různě přerostlé varianty. Nemohou chybět finální bossové. Ti útočí všichni stejně a to pomocí naváděné rakety, která je zároveň jejich jedinou slabostí. Když ji trefíte, obrátí se proti svému původnímu majiteli. Ačkoliv ve střílecích úrovních strávíte zdaleka nejvíce času, nejsou zas až tak povedené. Zpočátku je to zábava, ale postupem času repetitivní nuda a vy se těšíte na vychytané mini hry nebo na taneční parket.

 Taneční
V koloseu je vždy jedním z úkolů taneční. Autoři asi věděli proč to dělají, protože jsou to jedny z nejzábavnějších chvílí, které s novým Raymanem prožijete. A to přesto, že jde jen o to se trefit do králíků přijíždějících na pódium, samozřejmě v takových intervalech, aby to sedělo s rytmem. Chlupáče zasáhnete máchnutím ovladače směrem dolů. Někdy se hrnou zprava, jindy zleva nebo z obou stran najednou. Zkrátka klasická taneční hra, jen s tím rozdílem, že tentokrát, místo nohou ťapajících po podložce, zapojíte ruce. A má to své kouzlo, protože k rukám se chtě nechtě záhy připojí i nohy a vy před obrazovkou skutečně tancujete.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jen je škoda, že výběr písní je velmi omezený a navíc z toho polovina má tak nevýrazný rytmus, že se musíte orientovat pouze podle dění na obrazovce, nikoliv dle hudebního doprovodu. Skladby jsou vesměs upravené hitovky z dob dávno minulých, třeba Misirlou ze soundtracku k Pulp Fiction (první skladba) nebo Girls Just Want To Have Fun. Zastoupeny jsou všemožné žánry od popu, rocku až po hip-hop. Kromě Story Mode existuje Score Mode. V něm si volíte hry, které vás nejvíce baví a zlepšujete své celkové skóre. Čím více bodů, tím více odemčených bonusů.

 Technika
Je podle mě velká škoda, že nejde o opravdové pokračování Raymana. Takhle jde v pořadí jíž o třetí ze startovních her, která vám předvede, co všechno je možné s Wii-mote dělat, ale nejde o skutečný seriózní titul. Druhá má výtka směřuje k některým mini hrám, které nefungují, jak by správně měly.

Například level, kde jsou na malém ostrově čtyři magnetofony a čtyři skupiny tanečníků, kteří se dostanou do tranzu při poslechu své hudby a vy je v tu chvíli musíte odstrčit. Tančící králíky a rádia byste měli praštit pohybem Wii-mote vlevo nebo vpravo, ale tak ve třiceti procentech případů se nestane vůbec nic a vám zbytečně utíká drahocenný čas. Bohužel nepomohla ani výměna baterií. Také se mi stalo, že se hra dostala v jedné z first-person částí do mrtvého bodu a nechtěla se hnout. Trochu mě také otrávily neustálé loading obrazovky, což je daň za rozdělení hry do tolika malých celků.

A poslední větší výtka jde za lokalizací. Chápu, že se to realisticky nedalo stihnout ani by se to u Wii verze nevyplatilo, nicméně u titulu, který je určen malým dětem, je to problém. Často nevíte, co dělat a je nutné prostudovat anglický návod na obrazovce. Ten sice doplňuje animovaná postavička předvádějící ovládání, ale ani to vám bez pochopení textu často nepomůže. Alespoň, že PC verzi u nás Playman vydá začátkem ledna v češtině.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další oficiální obrázky z této hry si můžete prohlédnout v naší galerii

Zpracování je typicky raymanovské. Rozhodně neurazí a svému účelu bohatě dostačuje, ale oči vám z ďůlků nevypadnou. Hudba je lehce úchylná, zvuky pak naprosto. Velmi často se zasmějete, co si to na vás v Ubisoftu vymysleli. Přeci jen každý den neházíte krávou do dálky, netaháte červy ze zubů a nelákáte králíky, aby si šlápli na hrábě. Povedená je hra ve více lidech. Mám sice zatím jen jeden set ovladačů, ale to nevadí. Na začátku párty zapíšete počet hráčů a ti se potom u jednotlivých úkolů střídají. Hra přičítá body a zaznamenává skóre ze všech navštívených her. Prostě zábava pro všechny zúčastněné na celý večer.

Závěr
Zvětšit zdroj: Archiv Rayman Raving Rabbids má své klady, ale i nedostatky. Rozhodně se u ní budou bavit mladší hráči, pro které je primárně určena, ale ani dospělí se nebudou nudit. To, co děti přehlédnou, ale dospělí vidí. Jde zejména o nepříliš zábavné střílení, občas problematické ovládání a nevelký počet použitelných skladeb na tanečním parketu. Na druhou stranu, vracet se budete jen k tomu, co vás a vaše přátele baví. A takových úrovní je stále dost a dost.

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Dojmy z GC, Novinky, Rayman 3: Hoodlum Havoc recenze, Rayman M recenze

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem





 
 

Pavel Oreški

Verdikt:

Opět jen snůška mini her, ale ze všech tří (Wii Sports, Wii Play) patrně nejpovedenější, protože Story Mode se dá chápat jako „opravdická hra“, ne jen jako demo k ovladačům. Hříček je obrovský počet, všechny sice nejsou výjimečné, ale ty své si najde každý. Ve více lidech pak jde o parádní jízdu, u které se budete výtečně bavit.

Nejnovější články