Whirlwind of Vietnam CZ - recenze
4/10
zdroj: tisková zpráva

Whirlwind of Vietnam CZ - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

19. 4. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Ikonou války ve Vietnamu se staly bojové vrtulníky. Asi nejvýrazněji se do historie zapsal typ UH-1 a právě do něj můžete nyní usednout a zažít pocit pilota, který brázdí nebe nad Indočínou. + VIDEO Z HRANÍ

Autor: Bergy
Publikováno: 19.dubna 2007
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: prodávaná/česká/PC
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Válka ve Vietnamu je stále poněkud opomíjeným tématem her. Pokud si odmyslíme časté first-person akce a budeme se soustředit pouze na simulátory, tak za posledních pět let si lze vzpomenut maximálně na Search & Rescue 4: Vietnam MedEvac a Wings over Vietnam. Světlo naděje ale zazářilo před dvěma lety po ohlášení čistě vrtulníkového simulátoru Whirlwind of Vietnam (později byl dodán k názvu dovětek UH-1), který měl pocházet od tvůrců Sturmovika. Zvláště ti z nás, kteří důvěrně znají knihy: Lovci – Zabijáci či Lovci Lebek od Matthewa Brennana, měli důvod k pořádné radosti a netrpělivému očekávání.

Jen zlomek očekávaného
Oproti původním plánům, podle nichž měl Whirlwind of Vietnam (dále už jen WoV) vyjít už na konci roku 2005, došlo k jeho vydání v ČR až letos s příchodem jara (v Rusku v září 2006). Bylo upuštěno od kdysi ohlášených šesti typů vrtulníků, které by hráč ovládal, a namísto toho byl do hry začleněn jen pilotovatelný typ UH-1B. Tedy vlastně ne jeden typ, ale pouze jedna modifikace vrtulníku UH-1. Myslím, že jsem rozhodně nebyl sám, kdo čekal ještě minimálně „déčko“, tedy nejrozšířenější verzi UH-1 určenou pro přepravu vojáků. Po tomto poměrně výrazném zklamání přišlo ale další rozčarování....

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Herní nabídka je totiž jedním slovem žalostná. Nenajdete zde žádné samostatné mise, na multiplayer zapomeňte a stejně tak na jakýkoli editor misí. Jediná dostupná volba je proto nabídka kampaní. I když množné číslo zde není moc na místě, protože po nakouknutí dovnitř zjistíte, že se tu nalézá pouze jedna kampaň s „celými“ deseti misemi. Musím připustit, že toto zjištění trochu šokovalo. V duchu jsem se ještě uklidňoval, že se třeba jedná o pořádně hutné mise, které se dají odlétat za X hodin urputné pilotáže, ale kdepak.

Plnění nezáživných úkolů
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Děj této kampaně se sice odehrává v průběhu skutečné bitvy v údolí La Drang v roce 1965, kdy došlo k prvnímu masovému nasazení vrtulníků UH-1 během vietnamské války (pro neznalé věci doporučuji např. film Údolí Stínů v originále We Were Soldiers), ale to je skoro všechno, co se dá pochválit. Každá z deseti misí se dá dohrát v rozmezí 10 – 20 minut a zábavné jsou jen místy.

Koncepce úkolů je v podstatě neměnná a to: vzlétni, doleť k místu určení a tam zlikviduj, co je potřeba (například postavení VietCongu, říční džunky, most přes řeku, vozidla apod.). Na cíle útočíte spolu s AI parťáky v dalších UH-1B, takže, když se netrefíte vy, zbytek zařídí vaši kolegové. Někdy jsou však tak rychlí a přesní, že toho na vás už moc nezbyde. Tedy kromě doplňkových úkolů v podobě návratu na základnu a úspěšně zvládnuté přistání na zem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Menší zádrhel může vzniknout maximálně u jedné mise, kdy kromě likvidace minometů musíte krýt i přistání vojáků v jedné z výsadkových zón. Pokud ale nedorazíte včas, výsadek proběhne bez vaší podpory a mise se už nedá úspěšně dohrát. Vtip je ovšem v tom, že načasování je čistě na vás bez jakékoli nápovědy, takže pokud to doopravdy prošvihnete, nejste navíc vůbec upozornění na to, že je mise ztracena. Na to totiž musíte přijít sami, scénář restartovat a pokusit se doletět k výsadku ve správnou chvíli.

Zaskočen jsem byl i skutečností, že pouze ve dvou z deseti misí, se nepřítel odvážil ohrozit moji helikoptéru svojí palbou ze země. Po většinu hry se tak můžete cítit naprosto neohroženě a jediné nebezpečí pro vás představuje špatný manévr, který by zapříčinil havárii a zničení svěřeného stroje. Na druhou stranu mě ale docela potěšila velmi bohatá rádiová komunikace do pilotových sluchátek, jenž působila poměrně věrohodným dojmem.


VIDEO Z VLASTNÍHO HRANÍ
Sestřih z několika scén z hraní; místy se to trhá kvůli vysokým HW nárokům kombinovaným s vytížením počítače při grabování videa.


streamovaná verze videa / stažitelná verze videa (12 MB, XVID)

Letový model
Nastavení letového modelu ve VoW není tak obsáhlé jako například v IL-2 Strumovik, přesto si ho lze jednoduše uzpůsobit jak pro sváteční hráče vyznávající spíše arkádové létání, tak pro piloty vyžadující určitou dávku reálného chování. Při aktivaci všech okolních vlivů proto není ukočírování vrtulníku úplně snadnou záležitostí a hlavně to chce mít alespoň obecné povědomí o tom, jak se helikoptéry vlastně ovládají. Ani tak se ale nejedná o žádný hardcore simulátor. Model poškození je navíc vyloženě nedotažený. Kolmý pád na zem sice znamená zničení stroje, ale aby vrtulník poté skákal ještě žabičky po čumáku dobrých sto metrů, to je trochu silné kafe.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Střelba na cíl je poměrně složitá. Pokud se zrovna nejedná o větší objekt typu most či říční loď, je skoro nemožné v krajině vizuálně rozpoznat postavení nepřátel. V tomto případě jsem si nemohl pomoci a prostě jsem musel zapnout označování nepřátelských jednotek červenými ikonkami. Vyloženě mě ale udivovali boční střelci vrtulníků (ovládaných AI), kteří velmi často naprosto s přehledem pálili dávky doprostřed husté džungle. Buď se museli pomátnout nebo AI střelci „vidi“ něco, co není v lidských silách spatřit.

Ovládání
VoW lze hrát buď přes klávesnici nebo pomocí periferních zařízení. Nutno dodat, že klávesnice k řízení helikoptéry moc neobstojí a berte ji jako naprostou nouzovku. Za minimum, pro alespoň trochu důstojné létání, proto potřebujete joystick. Ačkoliv se hra tváří, že podporuje technologii Force Feedback a správně rozpoznala můj joystick Thrustmaster TopGun Afterburner FF, zpětná vazba v mém případě prostě nešla rozběhat. Nakonec jsem realizoval ovládání VoW následujícím způsobem - pro cyklické řízení jsem zvolil starší klasický pružinový joystick na jehož plynovou páčku jsem navázal kontrolu otáček rotoru. Pro kolektivní řízení jsem využil velkou samostatnou plynovou páku od joysticku Thrustmaster TopGun, přičemž jsem v nastavení hry přehodil směr pohybu.

Tím jsem dosáhl toho, že přitahováním této plynovky k sobě jsem dostával větší vztlak na listech rotoru, tedy podobně jako ve skutečnosti. Nakonec zbývalo ještě ovládání ocasního rotoru, což jsem vyřešil skrze pedály od volantu Logitech. Ty sice nefungují jako pravé letecké pedály, protože nejsou vzájemně zpražené, ale mě to vyhovuje daleko více než třeba otočná rukojeť joysticku nebo tzv. prstová kolíbka (stejné pedály používám spokojeně i v simulátoru IL-2 Sturmovik už několik let).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Chvíli trvalo, než jsem si na ovládání UH-1 zvyknul. Výrazně mi pomohlo, když jsem snížil citlivost ovladačů na minimum. Při původním nastavení totiž vrtulník reagoval moc divoce, což poměrně často vedlo ke ztrátě kontroly nad strojem. Právě nastavování citlivosti a rozložení některých kláves je do značně míry okopírováno ze simulátoru IL-2 Sturmovik. Opravdu škoda, že z něj vývojáři nepřevzali i další věci, jako třeba vynikající hratelnost, zábavnost nebo otevřenost pro vytváření nových misí a kampaní.

Jednolitá grafika
Model vrtulníku UH-1B je vyveden hodně precizně a dvojnásob to platí o velice detailním kokpitu pilotů, jenž je opravdu prvotřídní. Bohužel nic podobného se nedá říct o okolním prostředí. Na to, že se má jednat o Vietnam, působí terén poměrně ploše. Pokud pominu nejbližší okolí údolí La Drang, jenž je asi jako jediné obklopeno vyvýšeninami, všechno ostatní tvoří jen nížina protkaná nespočtem řek. Korunu tomu nasazuje naprostá jednolitost povrchu. Džungle je prezentována pastelově zbarvenou masou zelených stromků, jenž je lemována mýtinami a travnatými planinami. Všechno tak nějak splývá do sebe, což je možná hlavní příčinou toho, proč se tak špatně rozeznávají cíle při střelbě. Každopádně pokud tohle má být prostředí Vietnamu, je to hodně nepřesvědčivé.

Grafický engine působí syrovým dojmem. I když nenabízí žádnou extra podívanou, přesto má značné hardwarové nároky. S mojí sestavou ve složení AMD Athlon 64 3500+ s 2GB RAM a GF 7900GTX při rozlišení 1280x1024 jsem si mohl o bezproblémovém chodu nechat jen zdát.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Obzvlášť při startu ze zaplněné základny nebo v údolí La Drang, kde probíhaly líté boje doprovázené hromadou kouřových granátů a výbuchů, nebyly výjimkou hodnoty 10 - 15 fps (snímky za vteřinu), což se v leteckém simulátoru nedá moc tolerovat. Zkoušel jsem si ještě pohrát s nastavením grafických detailů, ale výraznějšího zrychlení jsem stejně nedosáhl. Pouze v misích (naštěstí jich je většina), kde se nepodporovaly pozemní jednotky nebo kterých se účastnil menší počet AI vrtulníků, se plynulost hry udržovala na přijatelné úrovni.

 Skirmish a multiplayer
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pokud vezmu Whirlwind of Vietnam: UH-1 jako celek, výsledkem je naprosté zklamání. Těžko věřit, že vývojáři přes dva roky pracovali na deseti krátkých misí jediné kampaně a jednom detailním modelu vrtulníku. Po zdolání této hry jsem se nemohl ubránit pocitu, že jsem vlastně hrál jen demo. Potíž je ale v tom, že tuto „demoverzi“ si nelze stáhnout z internetu, ale musíte si jí koupit v obchodě. Každá cena za tuhle hru, ať už je jakkoli nízká (nyní 499 Kč), je tím pádem předražená. Radši bych si třeba ještě další dva roky počkal, jen aby tento simulátor opravdu za něco stál. Takhle je to ovšem pouze ztráta času a peněz.

Související články: Novinky, Dojmy

Bergy
autorovi je 27 let a pracuje jako vedoucí HW zákaznického servisu; psaním se zabývá více jak 7 let a kromě strategií si oblíbil i simulátory; pokud to čas a starost o rozrůstající se rodinu dovolí, věnuje se plastikovému modelářství a vojenskohistorické literatuře






 
 
Bergy
Smarty.cz

Verdikt:

Mohl to být splněný sen pro všechny příznivce leteckých simulátorů z Vietnamu. Místo toho tu ale máme osekaný, nedodělaný a neoptimalizovaný produkt jen vzdáleně připomínající zábavnou hru.

Nejnovější články