Recenze

PixelJunk Monsters Ultimate - recenze

Projekt PixelJunk Monsters od studia Q-Games se dal v roce 2008 vnímat jako začátek slibné cesty. Jejich pojetí notoricky známého a oblíbeného žánru, kterým je v tomto případě tower defense, slibovalo naději na úspěch. Jenže čas je opravdu neúprosný. A hrát v roce 2013 PC verzi s názvem PixelJunk Monsters Ultimate už takovým zázrakem není.

Two Point Campus – recenze

Stres, studenti a žánrová jistota

Toren - recenze

Brazilská herní tvorba je pro svět zatím velkou neznámou. Změnit to měl projekt nezávislého studia Swordtales. Akční 3D plošinovce Toren však ke kýžené kvalitě nakonec nepomohla ani podpora brazilské vlády. Příběh dívky bojující s drakem sice nabídne poeticky zpracovanou zápletku a zajímavé výtvarné kulisy, ovšem na úkor všeho ostatního. Jakkoliv vysoká očekávání Toren doprovázela, velké je především zklamání z nudné hratelnosti, technických chyb a ostudné krátkosti.

Star Wars Battlefront - recenze PC verze

Také jste si při sledování prvních videích ze Star Wars Battlefront říkali, že takhle to přeci v životě nemůže vypadat? Že se zajisté jedná o technickou prezentaci možností enginu a skutečný výsledek bude ukázkám podobný jen zdaleka? Já také. Jenže jsme se tentokrát všichni spletli, protože hra vypadá neuvěřitelně. Pod povrchem už to nicméně taková sláva není.

Strategic Command WWII: World at War - recenze

Jakmile člověk s alespoň minimálním zájmem o historii dostane nějaký ten válečný simulátor, měl by automaticky dostat chuť vyzkoušet si alespoň jeden z bezpočtu “co kdyby” scénářů. Právě války nabízí podobným fantastům plno neuskutečněných scénářů ve stylu, co kdyby se Polsko dokázalo bránit Německu, a co kdyby na ně nezaútočili ještě i Sověti. Co by se stalo, kdyby se Japonci drželi dál od Pearl Harboru a věnovali se jen Číně? Ani jeden z těch scénářů nedopadl dle mého očekávání.

Regalia: Of Men and Monarchs - recenze

Regalia je ručně kreslené strategické PRG od polského studia Pixelated Milk, které na Kickstarteru podpořilo 2710 přispěvatelů, což jednoznačně indikuje jistý hlad po taktických RPG, které ne nutně musí vznikat v Japonsku. Při pohledu na obrázky vás hned trkne nápadná podobnost taktické složky hry s úspěšnou sérii The Banner Saga, která nabídla nordickou variaci žánru. RPG část však zůstává věrná spíše japonským předlohám a půjčuje si designově ze sérií Persona či Disgaea.

Rebuild 3: Gangs of Deadsville - recenze zombie strategie

Jak nás naučily mnohé postapokalyptické knížky a filmy, po každém zdánlivém zániku civilizace následuje revitalizace v čele s opětovným osidlováním Země. A o tom je i Rebuild 3: Gangs of Deadsville. Vůbec bych se nedivila, kdyby vás původní verze Rebuild minula. Původně drobná, ač velmi nadějná webovka se  v druhém dílu rozrostla do mobilního mrňouse, který znatelněji expandoval až nyní, s Kickstarterem v zádech v dílu třetím. Ten sice stojí na silných základech původního titulu, ale pro svou premiéru v rámci tradičních PC titulů nabral mnohem komplexnější prvky a bohatší obsah.

Assetto Corsa Competizione – recenze

Žijeme v překrásné době, tedy alespoň pokud by bylo možné krásu doby měřit množstvím a kvalitou závodních simulátorů. Nikdy v minulosti nebyl na trhu takový objem příležitostí, jak si užít závodní atmosféru, a to na okruhu, oválu i v rallye. Zdálo by se tedy, že karty jsou rozdány. Každý si našel svůj titul, který mu vyhovuje, a prostor pro zcela novou závodní hru tedy není. Opak je ale pravdou. Každý jednotlivý závodní titul exceluje trochu v něčem jiném a v něčem zase pokulhává. Závodní simulátor, o kterém by se dalo tvrdit, že je nejlepší, proto neexistuje. Nebo ano?

The Crow's Eye - recenze

Záhady žijí tak dlouho, dokud se nevysvětlí. S jednou takovou může skoncovat hrdina logické adventury The Crow's Eye. V retrospektivním příběhu s obstojnou dávkou napětí ho namísto příšer poženou zlé myšlenky, což dokazuje, že poctivé herní psychothrillery ještě nevymřely. The Crow's Eye je Amnesia bez přehnané odpornosti, a to jí sluší. Leccos ovšem mohlo dopadnout lépe. Zejména příběh měli autoři zkusit vyprávět bez hloupých audiovzkazů. A hádanky si také zasloužily více kreativity.

Renoir - recenze

V kulisách filmového žánru noir dnes vznikají ledajaké hry, dokonce i logické plošinovky jako je Renoir. V přemýšlivé arkádě ožila stylová černobílá detektivka s osobitou atmosférou, silným příběhem a skvělou herní mechanikou. Umění s důvtipem se ale nepodařilo dokonale spojit po technické stránce. Hra s komplikovanou produkční historií zůstala lehce nepřehledná, její ovládání krkolomné a umělá inteligence nespolehlivá. Za trochu shovívavosti ale Renoir nakonec stojí.

Carmageddon: Reincarnation - recenze

Max je zpátky! A fanoušci si to přáli, vždyť celý vývoj Reincarnation zaplatili právě oni skrze Kickstarter. Pomateně se chechtající řidič rudého Eaglu byl, společně se svou obdobně vyšinutou kamarádkou Die Annou, ústřední postavou nezřízeně krvavých závodů, které pobouřily mravokárnou společnost poprvé již v roce 1997. Jelikož na remaku pracovalo stejné studio, které mělo na svědomí originál (Stainless Games), naděje byly velké.

Dead Synchronicity - recenze

Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.

Another Code / Pac-Pix (DS) - recenze

Ať si o Nintendu DS myslíte cokoliv, vycházejí pro něj hry, které by jinak vzniknout nemohly. Při Another Code nostalgicky zavzpomínáte na staré adventury a Pac-Pix vám předvede Pac-Mana v superoriginálním kabátě.

Prince of Persia. - recenze

Princ se změnil. Jak svou vizáží, tak i charakterem, který při očišťování světa musí usměrňovat jeho nová společnice Elika. Ale jakmile ho blíže poznáte, necháte se melanchonicky unášet na vlnách krásné pohádky.

Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze

Když dojde řeč na vývoj videoher, nebude Afrika často zmiňovaným kontinentem. Není divu. Řada tamních zemí je zmítána ekonomickými problémy, regionální nestabilitou a nejistotou ohledně vlastní identity. Pro vývoj her, které potřebují moderní dovozovou, a tudíž drahou, technologii není prostor, ani zkušenosti. Když vynecháme outsourcovaná studia v severní Africe a překvapivě velký trh s mobilními hrami, je africký kontinent pro hráče a vývojáře tím samým, co kdysi pro Livingstona nebo Holuba: terrou incognitou. Časy se ale mění. V posledních letech dochází k „africkému boomu“. Mezinárodní obchod řady afrických států roste, do zemí přicházejí investice a dějí se věci, které by před pěti lety nebyly možné. Aurion: Legacy of the Kori-Odan je jednou z nich.

OlliOlli 2: Welcome to Olliwood - recenze

První OlliOlli (recenze) mě minula, což je poté, kdy mě zcela pohltilo pokračování OlliOlli 2: Welcome to Olliwood, vlastně škoda. Už jsem totiž mohl být připravený na stavy, kdy se od monitoru buď nemůžu odtrhnout, nebo mám naopak chuť ho prohodit oknem. OlliOlli 2 je destilát těch nejvíce uspokojivých a nejvíce frustrujících okamžiků z Tony Hawk's Pro Skater her, koncentrovaných do bleskové hratelnosti a krátkých levelů.

Titan Souls - recenze

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Kromaia - recenze

Renesance některých herních žánrů, ještě donedávna považovaných za mrtvé, bere dech. Současnost přeje dokonce i vesmírným simulátorům. Projekt Star Citizen s rozpočtem v desítkách milionů dolarů se stal příkladem ideálního spojení nezávislého vývoje s crowdfundingem, a Kromaia jej připomíná žánrem i původem. Kromaia je dynamická a zběsilá vesmírná akce, která ale na rozdíl od díla Chrise Robertse není tak sofistikovaná, ani známá. Neznamená to ale, že by byla nezajímavá.

Strike Suit Zero - recenze

Čtyři a půl tisíce lidí zaplatilo na kickstarterové kampani na dokončení (protože hra už byla v pokročilém stádiu vývoje) Strike Suit Zero téměř sto sedmdesát pět tisíc dolarů – mnohem víc, než vývojáři z Born Ready Games žádali. Důvodem byla lákavá představa vesmírných bitev, ve kterých se standardní průměrná raketa mění v neporazitelného transformera, posla vesmírné apokalypsy. A kdo by něco podobného nechtěl!

StarCraft II: Legacy of the Void - recenze

Touhle dobou už možná tušíte, jestli StarCraft II: Legacy of the Void chcete hrát. Třetí a poslední část druhého StarCraftu, nebo druhý datadisk chcete-li, toho mění hodně. Nic však natolik, aby k sobě přilákal hráče sérií nepolíbené. Pořád se jede ve stejných kolejích, vlak jen dostal nový nátěr, lepší výbavu a mašinfíra si dal pořádně silnou kávu, aby působil energicky a mladě. Konkurence možná přeřadila na jinou kolej, ale StaCraft II jede s vypnutou hrudí pořád dál po té své.

DiRT Rally - recenze

Klasická herní rallye potřebuje konkurenci jako prase drbání. Úpadek, jaký žánr stihl v posledních hrách od italských Milestone a britských Codemasters, naznačil nezdravou tvůrčí pohodu, ne-li přímo nesoudnost. Možná se ale blýská na lepší časy. Codemasters nyní úžasně oživili značku DiRT vzpomínkou na krásné časy s Colin Mcrae Rally 2. Motoristický světe, „div se“, DiRT Rally dopadla mnohem méně trapně než loňská reedice staré klasiky.

Dex - recenze českého kyberpunkového RPG

Zhruba půlrok po vydání první early access verze vyšla nedávno hotová verze 2D RPG Dex (Steam). Titul z dílny tuzemského studia Dreadlocks uspěl v roce 2013 na Kickstarteru a podobně jako řada dalších podobně zafinancovaných projektů sklízí i Dex nemalou porci kritiky pro svou zabugovanost a rozbitost. Leccos z toho je sice pravda, pokud ale proniknete do srdce hry, moc to nevadí.

Zaklínač 3: Divoký hon - recenze

Games Convention, Lipsko, srpen 2006. Parta mladých Poláků stojí před svým stánkem s nápisem The Witcher, lámanou angličtinou nesměle oslovuje západní novináře a snažně je prosí, aby se šli podívat na jejich hru. Docela úsměvný pohled… A teď přetočte čas o devět let dopředu. Parta osmělených Poláků filtruje zájem západních novinářů přes vytížené PR oddělení a spokojeně pozoruje, jak celý RPG pozitivní internet nebrebentí o ničem jiném než o jejich nové hře. Příběh CD Projekt Red je "success story" jak vystřižená z učebnice, protože Zaklínač 3: Divoký hon představuje její dosavadní vrchol.

Unrest - recenze

Nebýt Kickstarteru, RPG Unrest bychom se zřejmě dočkali i tak, ale v jiné, mnohem skromnější podobě a dost možná by si jí nevšiml vůbec nikdo. Týmu Pyrodactyl se podařilo namísto původně plánovaných tří tisíc dolarů vybrat rovných pětatřicet. Výsledkem tohoto příběhu, jak se pět nadšenců s malými finančními zdroji pustilo do vysněného projektu, je vynikající a netradiční RPG z prostředí starověké Indie.

Dreams – recenze

Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.

Assetto Corsa - recenze skvostné závodní simulace

Kdo by se nechtěl projet v supersportovním voze, aniž by na něj měl! Pro ty, které neznervózňuje finanční spoluúčast na případných nehodách, existují zážitkové půjčovny. Ti ostatní volí počítačové hry. Jednou z velmi lákavých je i Assetto Corsa, která naplnila potenciál stát se virtuální poctou rychlým automobilům. Sice jí chybí bohatý obsah i atraktivní singleplayerová kariéra, ale to první už napravuje hráčská komunita, zatímco o to druhé hra stejně neusiluje. Assetto Corsa je především multiplayerovou závodní arénou s úžasnou modifikovatelností a s důrazem na autentické pocity z jízdy. Vše ostatní jde stranou.

Pokémon Sword & Shield – recenze

Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…

Shadowgun Legends – recenze

Jako Destiny do kapsy. Škatulka, do níž Shadowgun Legends vklouzl přesně ve chvíli, kdy jej brněnští Madfinger Games takřka před dvěma lety představili světu mobilních her. A jedná se o označení oprávněné, jemuž se nelze vyhnout. České online střílečce pro dotykové displeje skutečně nechybí ani technická vyspělost, ani úctyhodný rozsah obsahu ne nepodobný právě megalomanské zábavě od Bungie. Ale jakkoliv se k hráčům nakonec dostala vydařená hra, s nejnovějším Shadowgunem se rovněž táhne pár nedostatků autorům dlouhodobě vlastních.